K MoviXu jsem se dostal před pár dny, kdy jsem si domů přinesl nový počítač. Protože jsem „přesídlil“ z Pentia 100Mhz na osmistovku, těšil jsem se na nějaký pěkný film. Jelikož jsem se ale zatím nedostal ke koupi disku, sháněl jsem nějakou pěknou minidistribuci, která by udělala z mého PC solidní přehrávač. Tak jsem přišel k MoviXu.
Z domovských stránek projektu si můžete stáhnout celkem tři verze MoviXu. První se „připaluje“ na CD k filmu a po nabootování přehraje vše, co na CD najde. Druhá je samostatná distribuce, která se nahrává do ramdisku a uvolní tak mechaniku, do které pak můžete vložit libovolné CD. Třetí varianta je podobná, od předchozí se liší pouze tím, že obsahuje XWindow. Já osobně jsem si vybral protřední verzi, o které bude i celý článek. Verze s X se bude nejspíš malinko lišit, předpokládám ale, že princip bude stejný. Verze, o které je tento článek, má označení 0.8.0pre3.
Po stažení asi 18MB souboru a jeho rozZIPování získáme nějakou dokumentaci, ale hlavně 24MB ISO, které tak, jak je, vypálíme na CD. ISO se nesmí otevírat a pálit jako jednotivé soubory, jinak by nebootovalo. Já jsem si koupil malé, 8centimetrové RWčko, abych mohl jednoduše updatovat.
Pak už stačí jenom rebootovat a nastavit v BIOSu start z CD. Všechno probíhá na CD a v paměti, takže se nemusíte bát o data na disku. Jak jsem se už zmínil, není disku vůbec třeba. Stačí vám CDROMka. Protože se po startu všechno zkopíruje do ramdisku, je minimem alespoň 64MB RAM. Jádro by se nejspíš dalo při startu přemluvit k použití swapu na vašem disku, ale nezkoušel jsem.
Po nabootování cédéčka se objeví startovací nabídka. Pomocí klávesy F2 si můžeme nechat vypsat všechny parametry, které lze zadat. Nejdůležitější je asi výběr rozlišení, které už pak není možné bez restartu změnit, protože distribuce používá framebuffer. Další důležitou volbou je práce s DHCP serverem, a to tehdy, předpokládáme-li použití sítě. Dál můžeme nastavit použití OSS ovladačů (místo defaultních ALSA) a zákaz mountování některých disků. Pro někoho je podstatné také zapnutí podpory pro USB nebo TV kartu. Pokud nechcete nic změnit, stiskněte ENTER nebo prostě pár vteřin počkejte a MoviX nastartuje v defaultním rozlišení 800×600. Během startu si MoviX najde většinu běžných zařízení. Seznam podporovaných karet najdete v dokumentaci. Celý start trvá jenom několik sekund a pak se na monitoru objeví jednoduchá nabídka. V tuhle chvíli už není CD třeba, všechno důležité je v paměti.
Ovládání programu je velmi jednoduché. V první konzoli máte k dispozici malé menu napsané v Perlu, které je současně řídícím centrem celé distribuce. Ve druhé je jednoduchý mixér, pomocí něhož můžete nastavovat parametry zvukové karty, a ve třetí a zároveň poslední můžete po stitku enteru vyvolat klasický shell.
Celé menu můžete jednoduše ovládat z klávesnice, k dispozici je ale i myš. První a nejdůležitější je menu Play. V něm najdeme seznam zařízení, ze kterých umí MoviX přehrávat. K dispozici je CD, DVD, Partition, Net, File, VCD a AudioCD. Pokud zvolíte obligátní File, zobrazí se seznam diskových oddílů, které jsou k dispozici. CDROM mechanika je zobrazena pod svým označením tak, jak se hlásí systému, diskové oddíly například jako Disc0.Part1. Po výběru jednoho ze zařízení se objeví jeho obsah, ze kterého můžete jednoduše vybrat soubor k přehrání. Co se týče sítě, je k dispozici jak NFS, tak microsoftí samba, a pokud jste při startu zapnuli podporu DHCP, máte dokonce nakonfigurovanou síť.
Dalším důležitým menu je Edit, v němž najdeme konfigurační dialogy Mplayeru a MoviXu jako takového. U Mplayeru lze hlavně nastavit ovladače, přes které se přehrává video (framebuffer, sdl, aalib a vesa) a audio (sdl, oss, alsa a esd). Mně se nejlépe u videa osvědčil sdl. Funguje automaticky fullscreen a video hraje bez problémů. V dialogu dále můžete přidat ručně další parametry pro Mplayer, například pokud máte titulky jinde než video, můžete doplnit parametr -sub s cestou k nim.
V menu pro nastavení MoviXu je možnost změnit zařízení pro přehrávání DVD, AudioCD, dále nastavit parametry sítě, jazyk titulků (v našem případě czech), velikost fontů v menu a také rychlost CD mechaniky. Další položky v menu Edit slouží k uložení a načtení oblíbené konfigurace na disketu, případně k návratu k defaultním hodnotám nastavení.
Posledními položkami v menu jsou Eject (slouží k „vyhození“ média), Quit (restart prostředí, reboot, nebo vypnutí počítače) a About (krátké info o MoviXu).
Mně osobně se nepodařilo zprovoznit změnu rychlosti mechaniky. Ať jsem nastavil cokoliv, stejně se točila naplno. Naštěstí je ale na třetí konzoli shell, ve kterém je k dispozici hdparm, takže stačí zadat
hdparm -E 4 /dev/cdroms/cdrom0
a máte pěkně tichou čtyřrychlostní mechaniku. Ještě poznamenám, že je potřeba tento příkaz opakovat po každé výměně CD. Další problém, který jsem objevil, se projevuje, když při přehrávání videa přepnete do jiné konzole. Mplayer vytuhne a nepomůže nic než kill. Naštěstí je pak už všechno v pořádku.
MoviX nemá problém s přehráním jakéhokoliv videa (zatím mi přehrál všechno, co jsem mu podstrčil), včetně titulků, které si dokonce (pokud jsou ve stejném adresáři a ideálně mají i stejný název s jinou příponou) umí najít sám. Pokud nastavíme jazyk na czech, zvládne i diakritiku v kódování ISO8859–2, s WIN1250 si standardně neporadí, ale dá se koukat i na ně, jenom místo ž a č se objeví otazník, ale to je myslím nepodstatný detail.
MoviX umí přehrát obrovské množství různých formátů, jako jsou DivX, AVI, MPEG, QuickTime, WMV, ASF, MP3 a OGG/VORBIS, umí přehrávat internetová rádia, audioCD a dokonce umí použít i playlisty vytvořené WinAmpem (předpokládám, že je XMMS používá taky), no prostě je to taková multimediální distribuce do kapsy, která se hodí všude tam, kde nemáte nebo nemůžete mít k dispozici přehrávač se spoustou kodeků. Je tedy ideální třeba do firmy nebo pro studenty do školy.
ČLÁNKY DO MAILU