Na začátku bych chtěl upozornit, že nepatřím mezi lidi, kteří prosedí noc u monitoru, zabraní do hry. Na druhou stranu, když se jedná o něco pěkného a dostanu chuť, rád si zahraju. Jak jsem už naznačil, je tenhle seriálek spíš pro méně znalé lidi, kteří o hrách na Linuxu moc neví, a hlavně pro ty z vás, kteří by chtěli přesvědčit kamarády stále ještě nevěřící v existenci linuxových her.
Všechny popisované hry budu testovat na svém (pro někoho možná už obstarožním) Pentiu III 800MHz se 128Mb RAM a grafickou kartou Riva TNT2 s čipem nVidia. Distribuci používám Debian Woody.
Pro většinu her pod Linuxem je potřeba mít správně „rozchozené“ ovladače grafické karty a pro 3D hry nainstalovanou podporu pro OpenGL. U karet nVidia to naštěstí není problém, a přestože se v různých konferencích objevují negativní ohlasy, já osobně jsem s ovladači od výrobce neměl nikdy problémy. Určitě nebude těžké najít na Internetu hromady návodů, jak ten který ovladač nahodit.
My už se ale pustíme do první hry, kterou je veselý Tuxracer.
Když moje přítelkyně poprvé u kamaráda tuhle hru viděla, okamžitě si ji zamilovala, a tak, když jsem domů přinesl nový počítač, byla to první hra, kterou jsem jí rozběhal. Jedná se o závodní hru v hlavní roli s tučňákem Tuxem, který na břiše slalomem zdolává zasněžené zimní tratě. Tratě jsou poměrně rozmanité a můžete sjíždět zasněženou plání, ledovým kaňonem nebo třeba skákat po drobných nerovnostech. Cestu vám znepříjemňují stromy, keříky a kamenitý povrch. Zajímavé je také chování tučňáka na různém povrchu. Na ledu to sviští nejrychleji, na sněhu se tučňák boří a nechává za sebou pěknou stopu, no a na kamenech to hodně drhne a nejede skoro vůbec. Navíc nejde jenom o to, projet trať co nejrychleji, ale musíte posbírat co nejvíc rybiček, které se na trati jen tak povalují.
Ve hře můžete jezdit jak jednotlivé tratě, tak i závody, ve kterých jde o čas a o počet nasbíraných rybiček. Čas bývá většinou hodně šibeniční a ryby musíte obvykle spapat všechny. Chce to opravdu hodně trénovat.
Na původní autorově stránce www.tuxracer.com se dozvíte pár užitečných informací a také to, že hru začínal vyvíjet pod licencí GPL, ale později přešel na komerční model a hru si můžete zakoupit. Ale nepanikařte! Jak už to tak ve světe OpenSource bývá, zdrojáků se chytil někdo další a paralelně s komerční verzí se nám vyvíjí dále OpenSource verze. Tu najdete na tuxracer.sourceforge.net. Z té můžete stáhnout poslední verzi hry (0.61) pro Debian, RedHat, MSWindows a Macintosh. Debianí balíček je také součástí Woodyho.
Jako minimální hardware k provozování závodu je uváděno Pentium 200MHz s OpenGL kartou, jako rozumné minimum pak něco alespoň na 400MHz. Grafická karta s podporou OpenGL je nutností, bez ní se hra na mojí osmistovce „plazí“ rychlostí asi dva snímky za sekundu. S akcelerací je ale všechno naprosto špičkové.
Graficky je hra na velmi dobré úrovni, ty ledové odlesky prostě musíte vidět. Pokud to s rozlišením nepřeženete (já mám stabilně zapnuto 640×480), pak se vám hra odmění i solidní rychlostí (u mě přes 30 fps) a vy si můžete vychutnat závod se vším všudy. Na některých tratích to sviští opravdu rychle, a tak máte někdy pocit, že tučnák spíš létá, než jede. Pokud najedete ve větší rychlosti na hrbol, občas tomu tak skutečně je.
Ovládání je prosté, pokud hrajete na klávesnici, řídíte standardně šipkami (dá se změnit), navíc můžete nadefinovat několik speciálních kláves, jako klávesu pro skok, mávání křidélky nebo pro akrobatické kousky ve vzduchu (k nim je ještě potřeba mačkat směr). Ovládat hru lze samozřejmě i joystickem. Tyto a další pokročilejší volby lze najít v souboru ~/.tuxracer/options , který je dobře okomentován, a proto se ho nemusí bát ani začátečník.
Zajímavým způsobem, jak hru rozšířit, je poměrně jednoduchá možnost přidání dalších tratí. Ty lze stáhnout z Internetu třeba na people.debian.org.
Nejzajímavější je ovšem to, jak lze samotné tratě vyrábět. Popis, jak na to, je na tuxracer.sourceforge.net. Stačí vám k tomu třeba Gimp nebo jiný bitmapový editor. Tratě jsou totiž uloženy jako obyčejné obrázky. Jeden z nich určuje terén (bílá je nejvyšší a černá nejnižší), další povrch a poslední objekty na trati (ryby, stromy, vlaječky). Můžete ještě přidat soubor s popisem a soubor s náhledovým obrázkem na trať a všechny pak uložíte do /usr/share/games/tuxracer/courses/contrib/ . Tuxracer si je už sám najde a použije. Elegantní a jednoduché.
Co říci závěrem. Hra je pěkná a lze ji jen doporučit. Díky jejímu mírumilovnému pojetí ji můžete bez obav nainstalovat i dětem.
