Místo úvodu
Bylo nebylo jedno malé pracoviště. Na něm se vyskytovalo vícero počítačů, jejichž osudy řídil povětšinou operační systém Linux. Jeho operátoři zkoušeli různé distribuce, až se přes RedHat a Mandrake zastavili u Debianu. Ten se jim líbil díky svému mocnému balíkovacímu nástroji, hojnosti zrcadel u nás i ve světě, licenční politice a také díky schopnosti po stáhnutí několika set MB balíků přestavět celý systém na vyšší verzi bez jediného restartu počítače.
Jednoho dne se pracoviště rozrostlo o čtyři nové pracovní stanice a centrální server. A jelikož jsme chtěli Debian instalovat nějak inteligentně a z jednoho místa, začali jsme hledat produkt, který by nám to umožňoval.
Na www.informatik.uni-koeln.de/fai/jsme narazili na FAI – Full Automatic Installer. V podstatě se jedná o sadu shellovských, perlovských a cfengine skriptů, které vám umožňují definovat si vlastní instalaci a také instalaci provést. FAI funguje v následujících krocích:
- Nabootujete počítač, který chcete instalovat. Bootovat můžete ze sítě přes karty podporující PXE protokol nebo vybavené boot ROMeme, případně z floppy disku. Pokud rádi experimentujete, můžete se pokusit vypálit si bootovací CD-ROM.
- Nově nabootovaný systém si najde síťovku (pokud její podporu má zabudovanou v jádře), zjistí si její IP adresu přes BOOTP nebo DHCP, zinicializuje ji, připojí přes NFS disk se systémem (pokud umí NFS). Z výše uvedených poznámek plynou požadavky na jádro, které budete chtít nechat tahat jako bootovací pro instalaci přes FAI.
- Systém, který se spustí, je osekaná distribuce Debiana. Kvůli reinicializaci síťovky potřebujete patřičné klientovské balíky pro její nastavení (dhcp-client, bootp-client), kvůli FAI Perl a cfengine, a další..
- Nově nabootovaný systém po inicializaci podle paramtrů nastavených při konfiguraci umí v podstatě jednu ze dvou užitečných věcí – buďto zobrazit konzoli, nebo nainstalovat Debiana na pevný disk a rebootovat počítač. Pokud nakonfigurujete druhou variantu, počkáte si podle rychlosti sítě a velikosti požadovaných instalačních balíků několik minut a stojíte před reinstalovaným počítačem.
Základy FAI
Na centrální server je třeba nejdříve stáhnout fai. Balík býval součástí sarge a sid distribuce, nyní je již i ve stable distribuci. My máme na centrálním serveru sarge distribuci a na stanice instalujeme kvůli nutnosti pohybovat se na hraně technického vývoje sid distribuci, což se nám již několikrát vymstilo. Osobně bych nováčků doporučoval začít instalací stable, a pokud nebudete mít vysloveně důvod pouštět se do jakýchkoliv unstable distribucí, nepouštět se do nich. Debian je ve stable distribuci neskutečně konzervativní, takže se možná těm unstable nevyhnete… ale jsou určeny skutečně po pokročilé uživatele, ne pro začátečníky.
Potřebujete balík fai a bude se vám hodit i fai-kernels a závislé balíky. Konfigurace FAI na serveru se provádí přes soubor /etc/fai/fai.conf. V tomto souboru říkáte, jaké adresáře obsahují konfiguraci klientů a odkud se má brát bootovací jádro (spíše moduly z něho) zavedené po bootu. Po změně tohoto souboru je třeba na serveru zavolat fai-setup, který v zadaném adresáři (defaultně /var/lib/fai/nfsroot) vytvoří instalaci Debiana používanou při instalaci stanic.
Jak se mají stanice bootovat (kde mají hledat jádro apod.) při síťovém bootu, nastavíte v parametrech dhcp, případně bootp. Kvůli fungování NFS je třeba patřičně změnit /etc/exportfs a zavolat exportfs -a, je dobré si též nastavit netgroupy v /etc/netgroups.
Instalační skript po svém spuštění „očichá“ pomocí skriptů uvedených v extra adresáři obětní počítač a přiřadí mu skupiny. Tyto skupiny jsou vhodné například tehdy, když máte počítače s různou grafickou kartou a chcete, aby na všech chodily Xka. Případně máte obstarožní počítače, nepoužitelné na normální práci, ale použitelné na jiné rozumné věci (například vyčítání CCD kamer), na které chcete nainstalovat maximálně ořezaný systém. Parametry pro očichání se mohou brát z IP adresy, HW adresy, velikosti disku, typu VGA karty… záleží pouze na tom, jak moc jste při vytváření „očichávacích“ skriptů kreativní.
Instaluje se pomocí apt-get z mirroru debiana, který udáte ve fai.conf. Pokud budete instalovat vícekráte, je rozumné obětovat cca 15 GB místa na vašem skvělém novém 200GB disku a zřídit si lokální mirror Debiana. Za tím účelem je v sarge a v sid distribuci skript debmirror, jehož služeb vřele doporučuji využít.
To by pro dnešek mohlo stačit, příště se podíváme hlouběji na nastavení fai.conf a na to, co dělá skript fai-conf.
Linky:
www.informatik.uni-koeln.de/fai informace o FAI
packages.debian.orgtu se dají zjistit informace o balících, obsažených v jednotlivých distribucích Debiana
FAi v Čj (ZČU Plzeň) tento text jsem objevil až poté, co jsem instalaci FAI dokončil a rozhodl se ji popsat, pro inspiraci doporučuji si ho přečíst… autor v něm řeší brutality typu instalace image Windows přes FAI na stanici…
