Jak jsme upgradovali servery

Protože v nedávných dnech začalo pozvolna (no, vlastně spíš pěkně zostra) stoupat zatížení počítacího serveru Navrcholu, dospěli jsme k rozhodnutí, že tentokrát už žádné finesy nepomůžou a že tedy musí nastoupit metoda hrubé síly. Tak jsem si v pondělí přinesl nový procesor, konkrétně Pentium II 450 MHz, a před devátou hodinou večerní jsme vyrazili posílit tu zadýchanou mašinu.
Jelikož jsme toho s pédvojkami ještě moc neabsolvoval, vyptal jsem se pro jistotu na všechno známého, který nám dodává hardware. Dostal jsem jednoduché instrukce: netřeba nic nastavovat, board si všechno najde sám, nejvýš bude potřeba nastavit v BIOSu typ procesoru, kdyby něco budu na telefonu.
S pevnou vírou, že to nebude trvat déle než 15 minut jsme dorazili k serverům. Inkriminovaný stroj jsme vypnuli a oddeklovali. Dnes mohu zpětně konstatovat, že to byla poslední věc, která se nám povedla :). Jistým hmatem jsem vyjmul srdce tepající na frekvenci „pouhých“ 266MHz a zasunul nový procesor. Připojil jsem větráček, vše zapojil a s pocitem dobře vykonané práce jsem server nahodil. Z obrazovky se na mě šklebil nápis: Pentium II MMX – 300 MHz. Aha, něco bude potřeba změnit v BIOSu, vzpomněl jsem si na radu známého. Projel jsem všechna nastavení BIOSu, o procesoru nikde ani zmínky. Asi to nebude zas až taková automatika, napadlo mě. Server jsem vypnul a šel si pořádně prohlédnout motherboard.
Letmým pohledem na desku jsem zjistil, že je třeba jumperem nastavit taktování sběrnice ze 66 MHz na 100 MHz. Udělal jsem to a opět spustil počítač. Byl jsem si naprosto jistý, že tentokrát už uvidím na monitoru kýžených 450 MHz. Budete se asi divit, ale procesor jel opět jenom na 300 MHz. To už jsem znejistěl a znovu jsem se jal prohlížet desku, zda jsem ještě nějaký ten jumper nebo switch nepřehlédl. Přehlédl. Mezi PCI sloty byla schovaná tabulka popisující switchování boardu pro různé procesory a můj sen o autodetekci se začal rozplývat. A to přišel vzápětí další šok: tabulka končila u frekvence 333 MHz. Proklel jsem poprvé, ale rozhodně ne naposledy, známého, jenž mi tak hezky poradil a tvrdil mi, že board umí určitě procesory až do 500 MHz.
Chopil jsem se tedy telefonu a vytočil jeho číslo. Na pevné lince nikdo, na mobilu mi jedna dáma příjemným hlasem oznámila, že jsem vstoupil do hlasové schránky. Proklel jsem ji také.
Přišel čas na krátkou poradu. Výsledek: v druhém serveru je novější motherboard, ale starší procesor, prohodíme tedy desky. Nová deska na sobě již opravdu neměla téměř žádný jumper a tak jsem očekával autodetekci. Když jsem měl zlobivý server už smontovaný a chystal jsem se na druhý, najednou vidím, že tabulka pro nastavení procesoru pokračuje pro rychlejší typy na úplně jiném místě desky! Předtím jsem si toho nevšiml, protože mi výhled zakrýval procesor! V tu chvíli jsem byl na infarkt, ale vracet motherboardy tam, kde původně byly se mi už vážně nechtělo. Tak jsem montáž dokončil a spustil oba stroje. Ten se starším procesorem se rozjel v pohodě, ten s novou čtyřistapadesátkou také. Na obrazovce bíle zasvítilo: Pentium II MMX – 300 MHz! To už jsem šel do vrtule, ale raději jsem se ještě podíval do nastavení BIOSu. A opravdu, našel jsem volbu CPU type. Žel, nabízela maximální rychlost 333 MHz. Blížila se půlnoc, měl jsem už toho plné zuby a tak jsme si řekli, že server necháme jet na nižší frekvenci a druhý den se vrátíme i se specialistou (který mi tak hezky poradil :|).
Bohužel, druhý server, který až do té doby šlapal jako hodinky najednou nechtěl nabootovat, neboť prý na disku nejsou žádné aktivní oddíly. Jelikož jsem nemínil zasahovat do disků ani softwaru, neměl jsem sebou bootovací disketu (moje chyba, bez ní už ani ránu, říkal jsem si – druhý den jsem ji zapomněl zase :). Tak jsem přepojil disk do prvního serveru, kde jsem zjistil, že primární partišna někde ztratila příznak bootovací. Jak k tomu došlo je mi záhadou, ale naštěstí to jde snadno opravit. Po třech hodinách snažení jeli tedy opět oba servery, ovšem zdaleka ne tak, jak jsem si představoval. A to jsem ještě nezmiňoval drobné dílčí problémy, jako například to, že server nešel vypínat (při tom prohazování desek jsem zapomněl na to, že „chytré“ ATX bedny disponují vypínáním, které se musí přidržet čtyři vteřiny) nebo to, že šel vždy po softwarovém resetu do hlubokého spánku, ze kterého se probral tak po jednom z deseti pokusů o spuštění.
Naprosto zdeptaní a totálně naštvaní jsem se odebrali ku domovu.

Druhý den odpoledne jsem v poněkud optimističtější náladě naložil známého a vyrazili jsme dodělat, co se nepovedlo včera.
Přijeli jsme na místo, restartovali server a to byl poslední okamžik, kde jsme ho ještě viděli něco dělat. Od té chvíle už nešel spustit, ať jsme dělali co jsme chtěli. „Někde je chyba“, prohlásil známý a začal odpojovat a znovu připojovat různé periferie, abychom zjistili, co je vadné. Po několika pokusech jsme se začali domnívat, že to dělá disk. Opakovaně bez něj systém naběhl, s ním však už ne. Když se domněnka změnila v jistotu (tedy v našich hlavách), počítač nenaběhl ani bez disku. Byli jsme zase na začátku. Nebudu vás zatěžovat dlouhým povídáním, postačí, když napíšu, že během následující hodiny jsme si byli postupně jisti, že na vině je jeden paměťový modul, druhý paměťový modul, síťová a nakonec grafická karta. Pak už jsme pochopili, že počítač s námi žertuje.
Dospěli jsme k dalšímu logickému kroku: je potřeba vyzkoušet komponenty v jiném počítači. Opět posloužil náš druhý server. Postupně jsme do něj nacpali všechno od pamětí až po síťovku. Když jsme testovali grafickou kartu, server nenaběhl. A máme tě, potvoro, zajásali jsme. Bohužel jsme si nevšimli, že systém naběhl, jenom to není vidět, protože jsme nepřipojili kabel k monitoru :)
Jelikož všechny díly v druhém stroji dělaly přesně to, co se od nich očekávalo, zbývala už poslední možnost: vadný je procesor. Přendali jsme tedy i ten, naswitchovali jsme desku (když už jsme věděli o té druhé pulce tabulky, nebyl to problém) a co se nestalo, server se rozběhl zcela hladce a DOKONCE NA 450 MHz! V tu chvíli mě napadlo, že když už jsme všechno zaměnili, stačí prohodit disky a bude to. Tak jsme i udělali a oba servery od té doby běží jak má.

Co bylo přesnou příčinou se těžko dá zjistit, známý jenom zkonstatoval, že „ten board zkrátka neumí správně běhat na 100 MHz“. Na mojí námitku, že je to napsáno v manuálu jsme se dozvěděl, že to nic neznamená :(.

Na celém tomto příběhu je ale nejpikantnější skutečnost, která jistě pozornému čtenáři neunikla: výsledkem celé této operace je, že oba servery teď běží přesně se stejnými komponentami jako na začátku, jenom si vyměnily bedny!
Celá tato anabáze by nemusela proběhnout, kdybych si byl býval všiml toho, že popis switchování boardu je rozdělen na dvě poloviny a každá je vytištěná na úplně jiném místě desky nebo kdybych od ní měl manuál!
No nic, alespoň jsem získal jednu „zábavnou historku z natáčení“, i když v tu chvíli mi to příliš legrační nepřipadalo. Přeji vám, abyste se podobným problémům vyhnuli, ale ruku na srdce, kdo se při práci s počítačem, tím nevyzpytatelným zařízením, nesetkal s nějakou tou záhadou?