Hlubiny vesmíru: Stellarium

Obecný úvod

Nevím, kolik z vás se přímo věnuje astronomii, ale téměř každý člověk se s ní jednou za čas setká. Ať už za teplé jarní noci při procházce pohlédne nahoru, nebo slyší v televizi o úžasném zatmění slunce.

Vlastně na amatérské astronomii není nic těžkého. Stačí vám obyčejný dalekohled po dědovi, který býval myslivcem, deka, rozumné oblečení, nějaký ten protikomáří sprej a můžete vyrazit. Největším problémem obecně bývá nalezení vhodného místa, které není příliš zatíženo světelným smogem z města. Tam si stačí lehnout a pozorovat.

Pouhým okem vidíme najednou v ideálním případě asi 3 tisíce hvězd. Překvapuje vás takto nízké číslo? Pokud ovšem popadnete triedr po dědovi, rázem jich uvidíte několik milionů.

Na každé pozorování je ovšem dobré se předem připravit, abychom věděli, co vlastně uvidíme, případně kde který objekt hledat. Existují papírové příručky, astronomické ročenky a podobné materiály. Těmi se ovšem zabývat nebudeme, protože jsme na serveru o IT. My budeme pracovat s počítačem a hromadou software, která pro Linux existuje. Pokud vás zajímají další informace o astronomii obecně, doporučuji servery IAN.cz, Astro.cz a Astronomie.cz.

Stellarium

První program, který si během našeho putování představíme, do vašeho počítače přinese osobní soukromé planetárium, jaké možná znáte ze školních výletů do hvězdáren. Klasické planetárium je generováno mechanicky složitým strojem, který na sférický strop promítá malá světélka znazorňující hvězdy.

Podobné zařízení má ovšem řadu nevýhod. Jednak je rozměrné, nákladné a také má svá omezení. Zobrazuje obvykle jen pár stovek nejjasnějších hvězd. Je to pochopitelné, těžko si lze představit, že si někdo do planetária přinese triedr a bude obsluze nadávat za to, že támhle vedle M42 není vidět jeho oblíbená HP 26524.

Stellarium nám ovšem na ploše monitoru nabídne mnohem víc a v notebooku by mohlo být velmi cenným pomocníkem i přímo během pozorování. Jen pozor na jasné podsvětlení, které by vás mohlo oslňovat.

Co tedy Stellarium umí?

• obsahuje 120 000 hvězd
• ukazuje také mlhoviny, galaxie a Mléčnou dráhu
• realisticky zohledňuje atmosféru Země
• zobrazuje planety a jejich satelity
• umožňuje zoomovat
• zobrazuje informace o objektech
• a další

Instalace

Předpokládám, že bez problémů najdete balíček pro svou distribuci a běžným způsobem nainstalujete. Pokud používáte i další operační systémy, na stránkách projektu najdete kromě verze pro Linux i variantu pro MS Windows a Mac OS X. Binární balíček má něco pod 10 MB, takže se ani modemisté nemusejí obávat.

K plynulému chodu budete potřebovat 3D akceleraci. Ta je ovšem podmínkou u všech podobných programů, takže vás její potřeba asi nezaskočí.

Spouštíme

Po instalaci stačí jednoduše spustit příkaz stellarium. Start nějakou chvíli trvá (u mě 10 sekund) a program se vám bez dlouhých řečí rovnou zjeví na celé obrazovce. Pokud vás nebaví fullscreen, stiskněte F1 a aplikace se přepne do okna. Vše je připraveno rovnou k práci.

Ovládání

Program sám podle systému nastaví vaši polohu a aktuální čas pozorování. Se vším samozřejmě můžete bez problémů hýbat. Na základní obrazovce jsou k dispozici tyto údaje a ovládací prvky:

V horní části:

• čas a datum aktuálního pozorování
• nastavení zoomu (fov) od 0.001 do 100
• počet vykreslovaných snímků za sekundu

Ve spodní části:

• menu pro ovládání programu
• menu pro nastavení času

Vidíte, že ovládání je poměrně střídmé a jednoduché. Budeme ovšem používat i klávesnici. Ještě se ale vrátíme k hlavnímu menu, které vidíte vlevo dole. Popíšeme si jednotlivé položky:

zobrazení souhvězdí (také klávesa C), jména souhvězdí (V), kresby souhvězdí ®, azimutální mřížka (Z), rovníková mřížka (E), zobrazení terénu (G), světové strany (Q), atmosféra (A), mlhoviny (N), pomoc (H), změna uchycení dalekohledu (ENTER), nastavení a ukončení programu (CTRL + Q)

Zapínáním jednotlivých položek můžete zobrazit/vypnout objekty viditelné na obrazovce, včetně povrchu naší planety. Standardní zelenou louku můžete poměrně jednoduše změnit. Stačí si stáhnout další obrázky povrchů.

Kromě toho se vám může ještě hodit informace o klávesách page up a page down, které kontrolují zoom virtuálního dalekohledu. Změnu směru pozorování provádíte jednoduše šipkami na klávesnici. Další klávesy najdete v helpu, který je vždy dostupný pod klávesou H.

Pokud chcete se Stellariem pozorovat ve dne, stačí jednoduše vypnout atmosféru a prohlížet si čistou denní oblohu bez jejího přesvícení od slunce.

Když se ještě vrátíme k ovládání, neprobrali jsme myš. Kliknutím na libovolný objekt si jej označíme a v levém horním rohu se nám zobrazí podrobné informace včetně názvu, označení, polohy a magnitudy (svítivosti). Prostředním tlačítkem (kolečkem) pak zařídíme umístění tohoto objektu do středu objektivu (vhodné pro zoom) a pravým tlačítkem odznačíme zvolený objekt.

Poslední důležitá část ovládání se týká času. Velmi často se vám bude hodit funkce posuvu času. Pohybovat se můžeme vpřed, vzad, čas zastavit (hodí se, aby nám „neutíkaly” zazoomované objekty) nebo přepnout zpět na aktuální hodnoty. Klávesnice poslouží stejně dobře jako myš a času jsou vyhrazeny klávesy J, K a L.

Závěr

Stellarium se hodí jako učební pomůcka, pokud se chcete v klidu domova naučit orientovat na noční obloze. Hodí se ovšem také jako simulátor, na němž si připravíte obrázky pozorování, na které se chystáte. Svou přesností a velmi slušným rozsahem databáze se může hodit nejednomu amatérskému astronomovi.