IETF je zkratka pro Internet Engineering Task Force – česky Komise pro technickou stránku internetu. Jde o otevřenou organizaci vydávající internetové standardy, zejména týkající se síťových protokolů. Existuje od roku 1986 a stojí tedy u základů internetu, jak jej známe.
Okázalá neokázalost
Průvodním jevem všeho, co se v IETF děje, je všudypřítomný, ba programový odpor ke všem formalitám a oficialitám. Začíná to už u oblečení. Leckterý nový účastník, pokud se mu nedostalo předběžného poučení, dorazí v první den mítinku v obleku a kravatě, půl dne si připadá jako nahý v trní a pak se ještě před obědem spěchá do hotelového pokoje převléknout. Kód oblékání je v IETF totiž typicky „geekovský“: vytahané tričko, nejlépe z nejstaršího mítinku, jehož se dotyčný účastnil, a dále pak džíny či šortky a na nohy tenisky nebo sandály. U mužů je též vítaný plnovous.
Na jednom z předchozích mítinků, myslím, že to bylo ve Vancouveru, se na uvítací recepci vloudilo několik bezdomovců. Jejich mimikry bylo téměř dokonalé, odhaleni byli jen díky tomu, že neměli na krku visačku se jménem.
U organizace podobného významu a velikosti by člověk očekával reprezentativní budovu a desítky zaměstnanců. IETF ve skutečnosti nemá budovu vůbec žádnou a nezbytné administrativní práce vykonává malý sekretariát sídlící v několika kancelářích v kalifornském Fremontu. Výkonné orgány IETF – Internet Engineering Steering Group (IESG) a Internet Architecture Board (IAB) – jsou roztroušené po zeměkouli a s výjimkou mítinků IETF se scházejí většinou jen virtuálně.
IETF také nezná žádné formální členství. Členem se stává de facto každý, kdo se na nějakém fóru IETF jakkoli projeví, byť třeba jenom v poštovní konferenci. Oficiálně vystupuje každý za svou osobu, nikoli za svoji firmu. Zkušení matadoři na toto dekorum pečlivě dbají, i když by bylo naivní předpokládat, že výrobci hardwaru a softwaru či poskytovatelé služeb své zaměstnance v tomto směru nijak neovlivňují.
Scott Bradner, jeden z vousatých otců zakladatelů, tedy nebyl zase tak daleko od pravdy, když před časem napsal: „Na to, že IETF neexistuje, má docela velký dopad.“
Meritokracie a hrubý konsenzus
Kdyby IETF svou budovu měla, pravděpodobně by byl ve vstupní hale v mramoru vytesán slogan, jehož autorem je David Clark: „Odmítáme krále, prezidenty a hlasování. Věříme v hrubý konsenzus a fungující kód.“ Tento na první pohled pěkný bonmot docela dobře vystihuje pravidla a procedury, jimiž se řídí diskuse a rozhodování o technických i jiných otázkách.
Nejprve k těm králům a prezidentům. IETF má, jak jsme už řekli, kolektivní řídící orgány, a kromě toho i své zasloužilé členy a všeobecně uznávané odborníky. Dojde-li ale na otevřenou diskusi, tak se opravdu rozdíly stírají – tedy do té míry, jak je to jen možné v jakékoli heterogenní komunitě. Diskuse bývají často otevřené a tvrdé, zároveň ale docela shovívavé k nově příchozím. Lze říct, že většinou zvítězí názor, který má za sebou nejlepší argumenty. Ovšemže také musí být dobře podán – z tohoto hlediska mají nespornou výhodu ti, jejichž rodným jazykem je angličtina.
Sociologie používá pro tento způsob řízení a komunikace, kdy záleží především na kompetenci a faktických zásluhách jednotlivců, termín meritokracie. Řeknu vám, že pro občana unaveného klopýtavou demokracií je to osvěžující změna.
V IETF prakticky neexistuje klasické hlasování ve smyslu určení prosté nebo jakkoli kvalifikované většiny. Namísto toho se používá zdánlivě vágní kritérium hrubého konsenzu. Jak se k němu dospěje? Tao IETF praví: „[hrubý konsenzus] znamená, že souhlasí velká většina z těch, jimž na dané věci záleží.“
K ověření hrubého konsenzu se někdy používá orientační hlasování, klasickou metodou je ale tzv. „humming consensus“, tedy souhlas mručením. Předsedající položí příslušnou otázku a vyzve všechny, kdo jsou pro, aby zamručeli. Následně totéž učiní všichni, kteří nesouhlasí. Na předsedajícím pak je, aby rozhodl podle intenzity obou mručení, zda bylo hrubého konsenzu dosaženo.
Oproti všemu očekávání tyto poněkud neortodoxní postupy fungují v praxi docela dobře, i když pár průšvihů a chybných rozhodnutí bychom v historii IETF jistě také našli.
Z vlastní zkušenosti rovněž vím, že nejlepším argumentem ve prospěch nějakého řešení a zbraní proti rejpalům je fungující kód, tedy praktická softwarová implementace.
Co se děje na mítinku?
Mítinky IETF se konají třikrát do roka v různých městech a na různých kontinentech. V poslední době se počty účastníků pohybují mezi 11 a 14 stovkami, takže jde o docela velké akce.
Valná část technické práce se odehrává v rámci specializovaných pracovních skupin, kterých je aktuálně 136. Jejich jednání na mítinku jsou ovšem jenom příslovečnou špičkou ledovce, příprava dokumentů a diskuse s nimi spojené probíhají především v obdobích mezi mítinky v poštovní konferenci pracovní skupiny anebo v poslední době stále častěji prostřednictvím telekonferencí.
Program jednání pracovní skupiny bývá dosti nabitý. Příspěvky se mohou svou délkou značně lišit, bývá na ně vyhrazeno něco mezi pěti a třiceti minutami. Přednášející často předpokládá, že posluchači si předem přečetli příslušné dokumenty, a tak se bez dlouhých výkladů zaměřuje jenom na otevřené otázky. Náhodný návštěvník, který neudělal svůj domácí úkol, proto nemůže očekávat, že bude z jednání pracovní skupiny příliš moudrý.
Prezentace vlastního příspěvku je adrenalinový sport, který může snadno vyvést z míry i ostříleného konferenčního harcovníka. Na rozdíl od jiných konferencí zde totiž není nijak oddělena přednáška a diskuse. Prakticky v kterémkoli okamžiku může kdokoli přiskočit k připravenému mikrofonu a zasypat přednášejícího komentáři, dotazy či námitkami. Nezřídka na něj zareagují další, a tak se občas u mikrofonu udělá i pěkná fronta. Pracně připravený časový plán prezentace se vám v takovém případě rozsype, než řeknete švec. Je proto mnohem lepší s tímto scénářem předem počítat a být připraven na vše pružně reagovat.
Kromě jednání pracovních skupin jsou na programu každého mítinku IETF dvě plenární zasedání – administrativní a technické. Zajímavější, alespoň pro mne, bývá to druhé. Vždycky má nějaké jednotící téma, k němuž se váže několik zvaných přednášek. Zde je namátkou několik témat z poslední doby: ochrana proti pervazivnímu monitoringu (článek), software-defined networking (SDN), elektronické peníze.
Velmi důležitou součástí mítinků jsou pochopitelně také kuloární debaty, společná práce na dokumentech či vývoj softwaru.
Na shledanou v Praze
Příští, v pořadí už 93. mítink IETF se koná v pražském Hiltonu od 19. do 24. července 2015. Hostiteli jsou firmy Brocade a CZ.NIC. Pro českou odbornou veřejnost je to i vítaná příležitost nahlédnout do kuchyně této významné standardizační organizace. Konferenční poplatek sice není zrovna lidový, je to ale cena za neomezenou a bezplatnou dostupnost všech výsledků IETF. A třeba pro studenty se nabízí velmi výrazná sleva. Tak neváhejte a přijďte se podívat!
