V předešlých dvou dílech seriálu Moderní webové prohlížeče jsme se alespoň stručně seznámili s tím, jak se v prohlížečích ujal koncept prohlížení stránek v panelech a kam se posunula spolupráce s webovými vyhledávači. Nejen o tu je dnes opřen obchodní model nezávislých prohlížečů, ale zároveň jde o klíčovou funkcionalitu pro uživatele, kterým výrazně usnadňuje práci s webem.
Práci s webem výrazně usnadňují i výchozí stránky prohlížečů zobrazující se po jejich startu spolu s efektivním využitím prostoru prázdného resp. nově otevřeného panelu. Co prohlížeč, to jiné řešení. Každopádně všechny se snaží uživateli usnadnit počátek jeho webové aktivity po spuštění prohlížeče nebo alespoň při otevření nového panelu.
Mezi prvními, kteří začali řešit otázku nějaké praktické vstupní brány do webového světa na úrovni samotného prohlížeče, byli tvůrci Opery. Dříve tuto úlohu plnily výlučně klasické internetové portály. Později přišly různé pokusy o výchozí webové stránky s možností větší či menší personalizace. Jako příklad lze zmínit iGoogle.
Nicméně iGoogle bude letos odstaven. Údajně nejde o perspektivní službu. Dalším příkladem může být Windows Live Home, ovšem tento projekt neexistuje již delší dobu. Podobných webových služeb by se v historii i současnosti našlo mnoho. Některé byly či jsou nezávislé, jiné provozovali nebo provozují přímo tvůrci konkrétních prohlížečů.
Opera však jako alternativu přinesla Speed Dial, obrazovku rychlého přístupu zobrazující uživatelem zvolené webové stránky. Tedy přesněji řečeno tlačítka s jejich náhledy, která po kliknutí otevřou patřičnou stránku. Speed Dial je výchozí stránkou po startu prohlížeče od roku 2008, ale samotný koncept je ještě starší. Za ty roky se toho mnoho změnilo a podobný koncept začal pronikat i do dalších prohlížečů.
Vedle samotné stránky zobrazující se po naběhnutí prohlížeče, jejich tvůrci začali hledat i různá uplatnění prostoru prázdného panelu. Tedy takového, který nebyl otevřen již s konkrétní stránkou. Některé prohlížeče prostor až donedávna ponechávali prázdný, jiné volný prostor využívaly k poučování širší uživatelské veřejnosti o fungování prohlížení stránek v panelech.
Internet Explorer
Internet Explorer je jediným z pětice testovaných prohlížečů, kterým se věnujeme a budeme věnovat napříč celým seriálem (resp. jeho částí o desktopových prohlížečích), jenž stále ve výchozím nastavení načítá nějakou webovou stránku, která nemá pro uživatele žádnou reálnou hodnotu. Naopak! Její načtení o nějakou tu sekundu prodlužuje dobu, než prohlížeč začne reagovat na povely uživatele.
Kdo se na Internetu pohybuje již nějaký ten pátek, tak si možná vzpomene na lokální spolupráci mezi Microsoftem a portálem Atlas.cz, kdy jeho zobrazování coby výchozí stránky mohlo mít pro uživatele opravdu nějaký přínos. Dnes Microsoft prostřednictvím Internet Exploreru propaguje své další produkty.
Kdyby to byl alespoň vyhledávač Bing, pořád by se dalo hovořit o přínosu pro uživatele, byť pro české webové prostředí není Bing zrovna vyhledávačem první volby. Aktuálně však Internet Explorer nabízí přechod na e-mailovou službu Outlook.com. Nedávno zobrazoval nabídku upgradu na Windows 8 za akční cenu. Různých kampaní dost možná rotuje více, každopádně jde vždy jen o self-promotion Microsoftu.
Internet Explorer jako výchozí stránku po spuštění načítá web propagující některý z dalších produktů Microsoftu. Přínos pro uživatele je nulový. Načtení stránky navíc brzdí start prohlížeče.
To prostor prázdného panelu (resp. záložky dle terminologie Microsoftu) už Internet Explorer využívá z uživatelského pohledu podstatně efektivněji. Rady, jak pracovat s více panely (záložkami), v novějších verzích Internet Exploreru nahrazuje soubor deseti nejčastěji navštěvovaných webů. Internet Explorer ovšem nevyužívá náhledy, nýbrž tlačítka s titulky jednotlivých stránek.
Text vždy doplňuje ikona daného webu a indikátor četnosti návštěv daného webu. Namísto číselného údaje Microsoft zvolil grafické znázornění v podobě linky, která se prodlužuje podle počtu návštěv daného webu s ohledem na návštěvy webů dalších. Barva linky je odvozena z ikony daného webu pro lepší rozlišení jednotlivých stránek.
Současný Internet Explorer oproti starším verzím na novém prázdném panelu uživatele nepoučuje o prohlížení stránek v panelech, prostor využívá podstatně efektivněji.
Možnosti personalizace začínají a končí u odstranění konkrétní stránky ze seznamu. Kromě trvalého odstranění lze také weby ze seznamu jen dočasně skrýt. Pak se zobrazí prázdná tlačítka jako při smazání historie. Pod tlačítky s nejčastěji navštěvovanými weby je ještě lišta s příkazy pro opětovné otevření některé z nedávno zavřených stránek, obnovení poslední relace či aktivování anonymního surfování (režim InPrivate).
Mozilla Firefox
Mozilla Firefox jde trochu dále než Internet Explorer, nicméně v daných oblastech mu proti dalším prohlížečům poněkud ujel vlak. Dost možná nešlo o priority vývoje, když do této oblasti zasahovala a zasahují mnohá dostupná rozšíření. Teprve v posledních letech se Mozilla funkcionalitu některých z nich snaží přenést přímo do prohlížeče.
Aktuálně Mozilla Firefox po startu namísto dřívější webové stránky, která byla fakticky jen upravenou výchozí stránkou vyhledávače Google, otevírá vlastní stránku (about:home). Tím se svým způsobem urychluje spouštění prohlížeče, protože není nutné načítat data z Internetu. Obdobně je tomu i u většiny níže rozebíraných prohlížečů.
Dominantou výchozí stránky je nadále vyhledávání přes Google, který je pro Mozillu klíčovým partnerem a hlavním zdrojem příjmů. Zde použitý vyhledávač nelze změnit. Alespoň tedy ne z běžného uživatelského pohledu. Samozřejmě je možné přepsat uživatelské rozhraní prohlížeče, ale to už je extrémní řešení personalizace.
Mozilla Firefox relativně krátce na své startovací stránce vedle služeb vyhledávače Google nabízí přístup ke klíčovým funkcím prohlížeče s trochou té vlastní reklamy.
Kromě přesunu výchozí stránky od offline prostředí je další inovací dolní lišta, kde se objevují volby pro otevření přehledu stažených souborů, uložených záložek, historie navštívených webových stránek, správy doplňků a nastavení prohlížeče. Dále je zde tlačítko synchronizační služby Firefox Sync a dle potřeby se zde ještě objevuje tlačítko pro obnovu předchozí relace. Nic víc, nic míň. Zatím jde o velmi jednoduché řešení.
Totéž lze říci o průběžně vylepšovaném využití prostoru prázdného panelu. Firefox zde automaticky zobrazuje devět nejčastěji navštěvovaných webových stránek. Na rozdíl od browseru Internet Explorer jsou v Mozilla Firefoxu pro reprezentaci jednotlivých webů používány jejich náhledy (zmenšené screenshoty).
Počet zobrazovaných stránek se z uživatelského rozhraní nedá ovlivnit, pokud tedy pomineme zásah přes konfigurační stránku about:config. Oproti prvním implementačním pokusům je prozatím podporováno vedle mazání stránek také jejich připínání, kdy zůstanou zobrazené nehledě na četnost jejich návštěv. Zobrazované stránky lze organizovat tažením myši.
Prostor prázdného panelu je možné nechat nadále prázdný v pravém slova smyslu. Slouží k tomu jednoduchý přepínač v pravém horním rohu. Obsah se skryje. Nikoliv částečně jako u Internet Exploreru, ale kompletně. Prázdný panel tak až na dotyčný přepínač vypadá jako ve starších verzích Firefoxu, kdy nenesl žádné ovládací prvky ani informace.
Google Chrome
Pokročme opět o úroveň výše. Google Chrome patří k těm prohlížečům, které používají jako výchozí stránku i nový prázdný panel jedno řešení. Alespoň tedy ve výchozím nastavení. Google ovšem obsah nové prázdné karty (jak říká panelům) rozdělil do dvou stránek, mezi nimiž lze přepínat.
První obsahuje odkazy na osm nejčastěji navštěvovaných webů. Google Chrome volí náhledy stejně jako Mozilla Firefox. Ovšem ještě přidává ikonku daného webu a celé tlačítko s náhledem a ikonou podtrhuje linkou. Ta má barvu, která je vyhodnocena jako dominantní v ikoně daného webu. Tedy pokud je prohlížeč schopen nějakou ikonu najít.
Možnosti personalizace jsou notně omezené. Vybrané stránky lze odstranit, ovšem jejich připínání nebo přesouvání není možné. Alespoň ne zde. K tomu se ještě dostaneme. Každopádně první ze dvou částí slouží skutečně jen k zobrazování osmi nejčastěji navštěvovaných webů, resp. odkazů na ně. Druhou běžnou částí nové prázdné karty jsou tlačítka pro spouštění webových aplikací, jejichž doplňky jsou v prohlížeči nainstalovány.
Google Chrome z nového prázdného panelu (karty) umožňuje mj. snadný přístup k webovým aplikacím a službám.
Ikony aplikací lze volně přesouvat a prostřednictvím kontextové nabídky je možné spravovat způsob otevírání jednotlivých aplikací nebo je z prohlížeče odstranit. Obě dvě části nové prázdné karty mají společné prvky. Úplně nahoře se zobrazuje lišta záložek, i když je třeba prázdná. V tom případě je na jejím místě nabízen alespoň import záložek (oblíbených položek) z konkurenčních webových prohlížečů.
Mezi společné prvky patří také spodní lišta, která kromě přepínání mezi nabídkou nejčastěji navštěvovaných stránek a seznamem nainstalovaných aplikací, umožňuje otevřít některou z nedávno zavřených stránek nebo přejít na web Chrome Web Store s doplňky pro webový prohlížeč od Googlu. A pak je tu ještě možnost otevřít právě nebo nedávno prohlíženou stránku v prohlížeči Google Chrome na jiném zařízení (počítač, mobil, tablet a podobně).
Jde o součást synchronizačního mechanismu, kterou nabízí i Mozilla Firefox nebo Maxthon, ovšem Google Chrome ji náležitě propaguje na hodně viditelném místě. Co už tak dobře propagováno není, je možnost vytvořit si na nové prázdné kartě vlastní části, které budou koexistovat se seznamem nejčastěji navštěvovaných webů a nainstalovaných aplikací v prohlížeči.
Vedle seznamu nejčastěji navštěvovaných webů a nainstalovaných aplikací v prohlížeči si lze v prostoru nového panelu (karty) vytvořit vlastní sekci, umístit na ní libovolné odkazy a nastavit způsob jejich otevírání.
Do vlastní části nové prázdné karty si lze umístit odkaz na libovolnou webovou stránku nebo webovou aplikaci a prostřednictvím kontextového menu si pak zvolit způsob otevírání. Může se otevírat zcela běžným způsobem nebo coby připnutý panel (připnutá karta), v samostatném okně bez ovládacích prvků prohlížeče nebo v celoobrazovkovém režimu.
Opera
Společnosti Opera Software lze právem přičíst velké zásluhy o výše popisované funkce u dalších prohlížečů, protože ve svém prohlížeči Opera nastartovala potřebné změny. Nebyla v tom sice úplně sama (například různé grafické nadstavby pro Internet Explorer také všelijak experimentovaly), ale nesporně patří k vůbec největším průkopníkům v dotčených oblastech a je to znát i dnes.
Na obrazovce rychlého přístupu (Speed Dial) si uživatelé mohou vybrat, kolik a jakých stránek stránek si přejí zobrazovat. Podle toho se pružně přizpůsobuje velikost tlačítek reprezentujících jednotlivé stránky. Opera se snaží místo náhledu celé webové stránky, který orientaci vždy usnadňovat nemusí (zejména na menších displejích) zobrazovat výřez s logem webu.
Opera udala směr vývoje svou funkcí Speed Dial.
Opera je schopná logo webu automaticky vyhledávat (ne vždy se jí to ale podaří). Tvůrci webů případně mohou Opeře naservírovat vlastní obrázek jednoduchým doplněním HTML hlavičky o jeden řádek s jeho adresou. Vedle výřezu s logem je každé tlačítko opatřeno zřetelným titulkem stránky. Další rozlišení tedy vesměs není potřeba.
Velikost a uspořádání tlačítek na obrazovce rychlého přístupu se ve výchozím nastavení pružně mění s velikostí okna prohlížeče. Uživatelé si ovšem mohou nastavit pevný počet sloupců a pevnou velikost tlačítek resp. měřítko výřezu. Tlačítka reprezentující jednotlivé stránky lze organizovat tažením myši. Zajímavostí je pak podpora nastavení obrázku na pozadí stránky Speed Dial přímo z uživatelského rozhraní prohlížeče.
Speed Dial v Opeře nabízí různé možnosti přizpůsobení.
Na obrazovce rychlého přístupu kromě tlačítek zvolených stránek je také pole pro položení dotazu vyhledávači. Opera i zde dává uživateli možnost volby, který z dostupných vyhledávačů má být pro dané vyhledávání použit. Praktických funkcí lze na obrazovku Speed Dial doplnit více díky podpoře rozšíření ušitých přímo pro ni. Může tak plnit i úlohu jakési informační centrály.
Maxthon
Jako poslední přichází na řadu Maxthon. Jeho zařazení na žebříček dle vyspělosti řešení výchozí stránky zobrazované po spuštění a využití prostoru nového prázdného panelu je totiž dosti obtížné. V mnoha ohledech vybočuje z řady. Někdy v tom dobrém smyslu, někdy právě naopak. Zkrátka, je dosti svérázný nejen designem uživatelského rozhraní, ale i v oblastech, které nás zajímají v tomto článku.
Ve výchozí instalaci po startu nenabízí žádnou vlastní speciální stránku pro snazší přístup k často navštěvovaným webům nebo klíčovým funkcím prohlížeče. Namísto toho načítá tvůrci prohlížeče provozovaný webový portál, kde si lze v jednom z boxů nastavit vlastní odkazy na často potřebné webové stránky a webové aplikace.
Výchozí stránkou v prohlížeči Maxthon je jeho vlastní portál.
Z toho dýchá určitá nostalgie, ale pořád lepší, než načítat pouhopouhou reklamu na další produkty tvůrce prohlížeče. K novému prázdnému panelu (resp. záložky dle terminologie tohoto prohlížeče) tvůrci Maxthonu přistoupili v řadě ohledů dle nejnovějších trendů. Ovšem rozpakům se nedá ubránit.
Po instalaci je prostor prázdného panelu (záložky) obsazen tlačítky pro přístup na některé přední internetové stránky od vyhledávačů a portálů přes sociální sítě po weby s multimediálním obsahem. Tlačítka nesou loga vždy toho daného online projektu, ale jsou opatřena i textovým popiskem. Diskutabilní je jejich přínos pro uživatele.
Maxthon bez změny nastavení vyplňuje prostor prázdného panelu (záložky) odkazy na notoricky známé weby.
Možná poslouží internetovým nováčkům, kteří se teprve po zajímavých webových stránkách a službách poohlížejí. Pravděpodobně alespoň něco vydělají tvůrcům prohlížeče, protože URL některých odkazů disponují identifikátorem napovídajícím, že za přísun návštěvníků na danou stránku tvůrci prohlížeče inkasují odměnu.
Většině uživatelů ovšem tato tlačítka příliš neposlouží a raději si místo nich nastaví vlastní. To je velmi jednoduché. Maxthon při úpravě tlačítek nabízí nejčastěji navštěvované a naposledy navštívené weby, případně lze zadat webovou adresu manuálně. Tlačítko pak nese výřez stránky s jejím logem, které Maxthon vyhledává obdobně jako Opera.
Jednotlivá tlačítka lze volně přesouvat, odstraňovat a třídit třeba i na několik stránek, mezi nimiž lze listovat hned několika formami: rolováním kolečkem myši, klikáním na tlačítka při spodním okraji okna prohlížeče nebo na šipky pro posun vlevo a vpravo, které jsou dost velké i pro dotykové ovládání.
Pozadí prázdného panelu je možné vyzdobit obrázkem. Vedle tlačítek je zde také vyhledávací pole podporující přepínání mezi dostupnými vyhledávači. Maxthon navíc stejně jako Google Chrome přímo na stránku nového prázdného panelu nabízí přístup ke stránkám otevřeným v jeho instalaci na jiném počítači nebo v mobilním zařízení. Stejně jako Firefox pak umožňuje vše skrýt a prázdný panel nechat skutečně prázdným.
Tolik tedy k řešení výchozí stránky objevující se po startu testovaných prohlížečů a využití nově otevřeného prázdného panelu. A proč byl tento článek věnován právě těmto aspektům prohlížečů? Povšimněte si, že s jejich rozvojem ztrácí na důležitosti lišta se záložkami (oblíbenými položkami) a tradiční tlačítko Home.
Není tak divu, že v mnoha případech jsou tyto prvky skryty. Přitom to není tak dlouho, co tlačítko Home patřilo k těm nejvíce využívaným a bez lišty se záložkami oblíbených webů se pravidelný uživatel Internetu obešel jen těžko. Dnes je to ale dost dobře možné, aniž by ovšem uživatelé o něco přicházeli.
Právě naopak, s novými koncepty pro přístup na oblíbené či často navštěvované weby přicházejí i nové možnosti. Navíc záložky (oblíbené položky) z webových prohlížečů ještě zdaleka nemizí, takže moderní prohlížeče v možnostech snadného přístupu na klíčové weby nabízejí o poznání více možností než řekněme před deseti lety.
Poznámka: V článku jsou zohledněny ostré verze prohlížečů a jejich funkce aktuální k datu vydání článku, tedy: Internet Explorer 10, Mozilla Firefox 19.0.2, Google Chrome 26, Opera 12.14 a Maxthon 4.
