Ranní shon jako vždy. Mám všechno? Doklady, klíče a ručník – prima, tak můžu vyrazit.
Ručník je důležitý, zítra (25. května) je ručníkový den a to byste rozhodně neměli ten svůj zapomenout doma. Mléčná dráha je totiž obrovská a vy nikdy nevíte, kdy se vám váš ručník bude zrovna hodit. Nevěříte? I poraďme se s populárním galaktickým průvodcem.
Pokud jde o ručníky, Stopařův průvodce po Galaxii o nich říká hned několik věcí. Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu – můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Karkrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás – blbá jak tágo, ale zato značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.
Toť úryvek ze Stopařova průvodce po Galaxii, knihy která se zapsala do srdcí mnoha čtenářů. Příběh Arthura Denta, který jednoho dne přišel dvojnásobně o svůj domov (nejprve byl jeho útulný domek zničen demoliční četou a krátce po té byla – jinou demoliční četou – zničena i celá planeta Země), spatřil světlo světa v sedmdesátých letech a dočkal se knižního, rozhlasového i televizního zpracování.
Douglas Adams
Adams byl šprýmař a nebál se dělat si legraci z kohokoliv včetně svých čtenářů. A tak knižní podoba Stopařova průvodce byla vydána sice jako trilogie, ovšem o pěti dílech a svým fanouškům poněkud zkomplikoval situaci, když každému novému zpracování vtiskl trochu jiný děj. Opravdu, pokud porovnáte všechna zveřejněná zpracování, najdete minimálně čtyři odlišné verze příběhu Arthura Denta. Dodnes fanouškové neví, jak to tenkrát skutečně s Arthurem bylo.
A co vy? Už jste si připravili svůj ručník? Ještě ne? NEPROPADEJTE PANICE! Stopování vesmírných korábů není žádná sranda, ale s ručníkem se vám nemůže nic stát. Tedy téměř.
Nejlepší ručníky v galaxii!
Vy ještě nemáte svůj ručník? Ti nejdrsnější frůdi používají ručníky a osušky z našeho butiku. Kvalitní froté vám poskytne tu nejlepší péči, kterou můžete při stopování potřebovat. Dodáváme ručníky (50 x 100 cm) pro běžné použití i rozměrné osušky (70 x 140 cm) pro opravdu horké chvilky. Speciální edice se zabudovaným tučňákem!
Mít po ruce pořádný ručník je ve vesmíru tou úplně nejzásadnější věcí. Jak říkává sám Ford Prefect: „Bez ručníku jsme namydlení.”
Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku. Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoliv jiného, co stopař nešťastnou náhodou „ztratil“. Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou Galaxií, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat.
Adams napsal řadu dalších knih a pořadů pro BBC, podílel se i na některých scénářích skupiny Monty Python. Ale u svých čtenářů se nejvíc zapsal právě pětidílným Stopařovým průvodcem.
Když Douglas Adams roku 2001 zemřel, jeho fanouškové na celém světě prostřednictvím upozornění na serveru Binary Freedom zorganizovali vzpomínkovou akci. Po celý den s sebou veřejně nosili ručník stejně jako postavy z jeho románu, čímž vzdávali svému oblíbenému spisovateli hold. „I v Čechách byl zaznamenán ojedinělý výskyt individuí s ručníky,“
napsal tehdy Intercom.
Z této akce vznikla tradice nazvaná Ručníkový den, připomínaná od té doby každoročně 25. května. Je až pozoruhodné, kolik slavných osobností si připomínáme, ale snad žádnou tak milým způsobem jako pana Adamse.
Ručník má při celé akci důležitý význam, podle něj se příznivci mezi sebou snadno navzájem poznají.
„Dovol, abych se představil,“ promluvil znovu muž. „Já jsem Rústa, a tohle je můj ručník.“
„Ahoj, Rústo,“ řekl Zafod. „Ahoj ručníku,“ dodal, když mu Rústa předložil ohavný starý květovaný ručník. Zafod nevěděl, co s ním, potřásl mu tedy jedním cípem.
Akci se v Čechách daří, v Praze a Brně se v odpoledních hodinách pořádá pravidelný sraz. Loni se na srazu v Praze sešlo sto nadšenců a v Brně necelých padesát. Organizátoři jsou zvědavi, kolik lidí přijde letos. V Praze je sraz v 17:00h u Letenského zámečku, v Brně pak v 18:00h v Plzeňském dvoře. Detaily o srazu najdete na českých stránkách Ručníkového dne.
„Jádro akce není ve srazu, alespoň pro mě, ale v nadšené absurditě toho ručníku neseného přes rameno,“ říká propagátor akce Pieta a dodává, „vím o lidech, kteří šli v kvádru, kravatě a s ručníkem na jednání s obchodním partnerem.“
Správný výběr ručníku je velmi důležitý, ručník by měl mít patřičnou velikost a být snadno viděn i z dálky.
Jiní stopaři pokládali za vhodné si ručníky nejrůznějšími způsoby upravovat, vetkali si do nich například nenápadné nástroje a pomůcky, a dokonce i počítačové vybavení. Ford byl purista. Měl rád jednoduché věci. Nosil u sebe běžný ručník z běžného obchodu s bytovým textilem.
I Douglas nosíval ručník…
Pokud stále váháte, zda zítra vzít ručník s sebou, snad vám pomůžou povzbudivá slova propagátorů akce.
Ano, opravdu byste měli celý den nosit ručník s sebou. Okolí vás může otravovat nebo vás mít za blázna, ale pak jen stačí schovat se za svůj ručník, dokud ti otravové neodejdou. (Tito lidé jsou nepředstavitelně tupí a myslí si, že když je nevidíte, nevidí ani oni vás – blbí jak tágo, ale jinak nebezpeční.)
Ale vážně, pokud ještě chodíte školy, vysvětlete svým učitelům, co děláte. Pravděpodobně toto gesto velkému literárnímu mozku ocení. Upřímně, řekněte jim to v předstihu. Také by vás mohli překvapit tím, že si sami přinesou ručník. Možná nebudou v některých zaměstnáních tak chápaví, ale za pokus to stojí. Pokud se vás někdo zeptá, co děláte s ručníkem, řekněte mu, ať si koupí knihu.
A co vy? Nezapomenete si zítra svůj ručník?
Foto z českého srazu 2003
ČLÁNKY DO MAILU