Natty Narwhal je v relativně použitelném stavu od první bety. Během alpha fáze vývoje se občas stalo, že přestala fungovat WiFi karta nebo se objevovaly problémy s aktualizací, ale od bety už bylo Ubuntu dostatečně stabilní k tomu, aby se dalo minimálně testovat a s trochou trpělivosti i používat. Na vyloženě nic fatálního, kdy bych přišel o data jsem nenarazil, ale i tak bych řekl, že se Ubuntu chovalo během svého vývoje trochu agresivněji než jeho předchůdci.
Hned první sekcí, která většinou u recenzí distribucí bývá hned na prvním místě je instalace. Ta je v 11.04 prakticky beze změny. Pokud si odmyslíme obsah propagačních slajdů, které nám jsou přehrávány při instalaci, tak se desktopová varianta instaluje na chlup stejně jako předchozí 10.10. Ve variantě alternate, která se používá třeba pro instalaci Ubuntu Server, byl konečně opraven bug, kdy Ubuntu nešlo nainstalovat na LVM s Ext4 nebo na LVM nad RAIDem. Nejde ani tak o opravu jako o workaround související s lokalizací instalátoru, ale i tak mají vývojáři malé plus.
Unity
Když 25. října Mark Shuttleworth oznámil, že Ubuntu 11.04 bude mít jako výchozí prostředí Unity, otřepal se nejeden uživatel. Unity bylo tou dobou už nějaký čas ve vývoji a když jsme se podívali na jeho tehdejší stav, těžko se dalo věřit tomu, že něco takového může nahradit léty zažitý koncept. Stalo se a během dalšího půl roku bylo Unity na svém místě a uživatelé se s ním mohli začít poprvé seznamovat. Desktopové prostředí Unity zastíní prakticky všechno, co je v Narvalovi nové a i kdyby se vývojářům podařilo nové vlastnosti dodělat do posledního detailu, bude to právě Unity, na kterém celé Ubuntu 11.04 stojí.
Tak takhle vypadá Unity
Pokud máte štěstí a vaše grafická karta má v Ubuntu otevřené ovladače, najede vám prostředí po instalaci hned do Unity. Pokud ne, objeví se dobře známé GNOME druhé řady. Chvilku se objevovaly zprávy, že na strojích bez grafické akcelerace poběží tzv. Unity 2D, které je napsané v Qt a akceleraci nepotřebuje. To se nakonec nestalo, takže Ubuntu 11.04 je možná posledním, kde najdete GNOME 2.x hned po instalaci a s velkou pravděpodobností také v repositářích.
Vzhledem k tomu, že o Unity už na Rootu padl nejeden článek, se mu tady už tolik věnovat nebudu. Určitě si přečtěte článek z minulého týdne Prohlídka Unity: s čím vlastně přichází?, kde najdete vše, co s ním souvisí. Unity nebude to hlavní, pro co budou uživatelé Ubuntu 11.04 používat a i když jsem se neubránil kritice na některé jeho ovládací prvky a vůbec částečnou nedomyšlenost celého prostředí, myslím, že potenciál má a záleží jen na vývojářích, jestli ho dokáží využít. Sám jsem na svém netbooku zvolil nakonec GNOME Shell, který sice působí, že mu něco chybí, ale to co v něm je, funguje na jedničku.
Univerzální vyhledávač a spouštěč aplikací
Jak to v Ubuntu s GNOME 3, GNOME Shellem a Unity jsme se nedávno podívali v článku Mýty a fakta: jak to bude s Ubuntu a Gnome 3.
Takže co dál
Není to jen Unity, čím je Ubuntu 11.04 živo. S novými verzemi balíčků přišla hromada nových vlastností, o kterých se nikde mluvit nebude a které souvisejí s jednotlivými programy. I na základě článků zahraničího ražení jsem dal dohromady seznam několika změn, které krom Unity v novém Ubuntu naleznete.
- Opět vylepšené Ubuntu One
- Jádro 2.6.38 s magickým patchem
- Kancelářský balík LibreOffice
- Hudební přehrávač Banshee
- Kontrolní panel
Ubuntu ONE
Služba Ubuntu One je kombinací snahy přinést uživatelům službu pro sdílení dat mezi počítači a také nějaké peníze pro Canonical. Každým půlrokem je Ubuntu One lepší a lepší a i tady se dočkalo novinek. Na první pohled se toho kolem Ubuntu One změnilo hodně. Dialog pro připojení ke službě byl kompletně nahrazený. Zatímco v předchozích verzích bylo Ubuntu One až moc spojené s webovým prohlížečem, v Narvalovi se dialog obejde, alespoň na povrchu, bez prohlížeče.
Ubuntu one – soubory vždy po ruce
Bohužel Ubuntu One nepoužívám. Pokoušel jsem se o to v několika předchozích verzích a nikdy se nechovalo tak jak bych si představoval. V mnou používané kombinaci balíčků se mi do služby ani nepodařilo přihlásit, ale když jsem použil čisté Ubuntu, fungovalo přihlášení bez problémů. Proto budu rád, když se o svoje zkušenosti podělíte v diskusi.
Změny výchozí instalace
Ubuntu je známé tím, že má jedno instalační médium, které obsahuje základní balíčky a kolem těch se každý půl rok vedou dlouhé diskuse. Ani obratný Narval se jim nevyhnul a změny máme hned dvě. Kancelářský balík se stal více libre, tedy svobodný, protože OpenOffice.org bylo nahrazeno LibreOffice. Toto bylo rozhodnuto na konci ledna, ale vývoj událostí se stočil do komunitní roviny a před necelými dvěma týdny Oracle oznámil, že předává OpenOffice.org do rukou komunity. Je tedy možné, že se v budoucnu spojí LibreOffice a OpenOffice.org a tím pádem bychom se u 11.10 nebo 12.04 mohli dočkat další změny.
Druhou, neméně zajímavou změnou je výchozí přehrávač hudby. Rhythmbox nahradilo Banshee. Na můj vkus jsou oba přehrávače dost neohrabané, ale disponují vlastnostmi, kterými si konkurují a které jsou pro uživatele zajímavé. Banshee toho umí o něco víc a tak se Canonical rozhodl, že výchozím bude on a aby novinku pořádně zpropagoval, rozhodl se jeho vývojáře, resp. GNOME Foundation, obrat o 75 % zisku z Amazon Music Storu. Druhou možností bylo vypnutí podpory amazoního obchodu ve výchozím stavu. Nakonec Canonical couvl a nechá si svoje příjmy z Ubuntu One Music Store a GNOME Foundation zůstanou příjmy z Amazonu.
Pokud se Banshee udrží v Ubuntu i dál, bude to definitivní pro umístění Mona na instalační médium. To se tam ohřívá díky Tomboy Notes. CD médium není nafukovací a když teď víme, že Unity 2D bude vyžadovat knihovnu Qt, mohlo by se rozhodnutí použít Banshee projevit jako příliš zbrklé. V poslední vlně redukce balíčků to odnesl GIMP, kdo bude další?
Rychlost (pomalost) a nastavení
Unity nepočítá s tím, že by mělo speciální nabídku pro konfiguraci systému, jako tomu bylo u GNOME panelu, proto bylo potřeba konfigurační menu trochu předělat. Nyní se nachází po vyvolání nabídky pod tlačítkem vypnutí vpravo nahoře. Okno pro výběr konfiguračních dialogů je podobné jako například u KDE. Z mého pohledu jde o příjemnou změnu.
Centrum nastavení Ubuntu
Ubuntu 11.04 dostalo ještě teplé jádro 2.6.38, které obsahuje magický patch pro lepší plánování aplikací spuštěných na různých terminálech. Bohužel ani ten pomohl zoufalé odezvě Unity, které se u slabších stojů pohybuje na hraje použitelnosti. Podobně na tom je i Centrum Softwaru. To nebylo optimalizováno od doby, co vzniklo a mám pocit, že je pomalejší s každým vydáním. Designově vypadá dobře a obsahuje už zajímavé vlastnosti včetně hodnocení a recenzí uživatelů, ale kvůli rychlosti je nepoužitelné.
Závěr
Ubuntu 11.04 své místo v historii této distribuce určitě dostane, ale vyloženě jisté vydání to není. Obsahuje pár nedostatků, které nebudou do dalšího vydání odstraněny. Pokud se odpoutáte od připravené kaše a upravíte si Ubuntu tak jak jste byli zvyklí doteď, nepoznáte rozdíl a odvede službu stejně dobrou jako jeho bráškové před ním.
Na celém systému je vidět, že hlavním tématem bylo Unity a tomu bylo podřízeno vše. Zatímco předchozí verze se snažily vylepšovat jednotlivé detaily, s verzí 11.04 bylo prakticky vše zahozeno a začíná se znovu. Co nebylo dokonáno v Narvalovi, to bude dokonáno v 11.10 Oneiric Ocelot. Narval je tak spíše přípravným vydáním pro podzimní verzi, kde by teprve mělo být vše dotaženo.
Pokud Ubuntu už máte, určitě na vás vykoukla bublina s aktualizací, pokud ne, můžete si ho stáhnout z jeho domovských stránek nebo využít odkazů na serveru Ubuntu.cz.
