Pár postřehů úvodem
Na rozdíl od předchozího vydání, je Ubuntu 12.04 Long Term Support (LTS), tedy s prodlouženou podporou. To neznamená jen že by Canonical pět let vydával opravy balíčků, ale zároveň si při vývoji dal více záležet a nepouštěl se do velkých experimentů. I když bylo v době Ubuntu 10.04 k dispozici Unity, Canonical se rozhodl ho nenasadit a hned další vydání 10.10 ukázalo, že to byl dobrý krok. Ve stejném duchu se nese i aktuální LTS 12.04, které obsahuje jen jemné změny pro zjednodušení práce se systémem.
Průběh instalace se od poslední verze nějak významně nezměnil, Ubuntu se stahuje ze stejného místa a Canonical stále nabízí 32-bit jako výchozí architekturu. Samotný instalátor se pak ptá na to samé co instalátor z verze předchozí a stejně jako minule by ho zvládl používat trochu zkušenější uživatel.
Už při prvním náběhu systému si všimnete razantního zrychlení proti předchozí verzi. S SSD diskem trvá cesta od GRUBu k přihlašovací obrazovce kolem 10 sekund. Stejným tempem pak pokračuje Unity, které už se nezadrhává ani na slabším hardwaru. Svoji roli v tom má i vyladěné Unity 2D, jež systém zbytečně nezatěžuje 3D efekty a na strojích jimž 3D není vlastní, odvádí stejně dobrý kus práce. Je to možná poprvé, kdy celé prostředí vypadá sjednoceně, nikde nic nepřečnívá, nikde nic nechybí. Všechny ty detaily jako mizerná podpora více monitorů, občasné padání, velký rozdíl mezi Unity 2D a 3D jsou pryč a Unity je konečně připraveno vstoupit do dveří s hlavou vztyčenou.
Zrychlení se dočkalo také Ubuntu Software Center, jež v předchozích verzích vynikalo svou leností a instalace nových balíčků byla vyloženě bolestí. Po pár pokusech se zdá, že i ti největší odpůrci mohou USC alespoň vyzkoušet, ne-li dokonce začít používat. Navíc sekce s placenými programy už není tak prázdná jako dřív. Nemohu sice tvrdit, že jde o novinku, protože jsem USC dlouho nespustil, ale jsem rád, že Canonical na této oblasti zapracoval a podařilo se mu sehnat i placený obsah.
Dokonce se dostalo i na nějakou tu konfiguraci Unity, které se Canonical tvrdě bránil, I když nejde o žádný komplexní nástroj, v nastavení je možné ovlivnit, zda se bude launcher schovávat či ne. Výchozí stav se vrátil k původnímu neschovávání, ale vzhledem k existenci nového konfiguračního dialogu je to či ono jako výchozí nedůležité.
Nové verze se dočkalo i grafické téma Ambiance, jež prohlubuje rozdíl mezi aktivním a neaktivním oknem pro lepší orientaci. Obecně se pak dá říct, že je nové Ubuntu červenější než to předchozí a zbytek hodnocení nechám na laskavém čtenáři.
Aplikace
Kromě mnoha jiných aktualizovaných balíčků obsahuje Precise Pangolin poslední kancelářský balík LibreOffice 3.5, dnes již trochu starší Firefox 11.0, stejně starého pošťáka Thunderbird 11.0 a IM kecálka Empathy 3.4.1. Velký návrat slaví Rhythmbox, který byl ve verzi 11.04 nahrazen za Banshee. Jenže Banshee se moc dobře nevedlo, a tak se vývojáři vrátili zpět k Rhythmbox. Důvodů je hned několik. Především stabilita, rychlost a zmiňovaná je také podpora GTK2/3 a architektury ARM. S některými problémy si Banshee mohlo poradit ještě před vydáním Ubuntu 12.04, ale i tak se od první alphy na výběru výchozího přehrávače nic nezměnilo.
Možná se dá rozhodnutí zdůvodnit i tím, že instalační CD už neobsahuje Mono, na kterém je Banshee závislé. A protože není Mono, nemohou být po instalaci v systému přítomny ještě další dvě aplikace, a to správce poznámek Tomboy a hra Gbrainy. Canonical už dlouho bojuje s nenafukovatelnou velikostí 700 MB, do které se snaží celý systém nacpat, a Mono bylo logickou cestou, jak ušetřit pár desítek MB. V minulosti se mluvilo, že se omezení 700 MB prolomí a posune na 1 GB, čemuž by vyhovovala běžná USB flash paměť. Zatím se tak nestalo.
V minulé verzi vývojáři přidali mnoho nových vlastností do Ubuntu One. V této verzi se soustředili hlavně na ovládací rozhraní. Jeho prvky už neplavou tak nějak ve vzduchu, ale celé rozhraní působí jednotně a hlavně použitelně.
Soukromí
Když si otevřete dash, zjistíte, že si Ubuntu hlídá, co děláte a na základě těchto informací vám předhodí naposledy otevřené dokumenty a použité programy. To nemusí být žádoucí ve firemní sféře, ani v osobním životě. Například vaše přítelkyně by neměla dosednout k počítači a zjistit, že se sháníte po prstenu, nebo třeba jenom nechcete některé akce zaznamenávat, protože se vám pak v potřebných výpisech pletou. Tohle je možné kontrolovat v nastavení pod ikonkou „Soukromí“. Je možné ovlivnit, jaké aplikace nebo soubory se nemají hlídat a pro výjimečné případy se může hodit funkce pro vymazání historie používání za nastavený časový interval.
HUD a video lens
Nejvýraznější změna, ovlivňující způsob používání prostředí, je HUD. Jde o novinku, která se objeví po zmáčknutí klávesy ALT. Poté stačí napsat, jakou akci chcete udělat, třeba změnit konfiguraci sítě, a HUD vám hned našeptává možnosti a umožňuje přejít rovnou k věci. V praxi to funguje tak, že začnete psát třeba „Příto“ a HUD vám nabídne změnu statusu v IM klientovi na „Přítomen“. Podobně to funguje s výběrem WiFi sítě, manipulaci se zvukem, nastavení více monitorů, zobrazení nápovědy a mnoho dalších. HUD poslouží velmi dobře pro přístup do menu aktuální aplikace, které se v Unity schovává do horní lišty. Do kontextu svého vyhledávání přidá všechny položky v tomto menu.
Je vidět, že možnosti celého HUD ještě nejsou úplně vyladěné. Chybí třeba úplně volby pro Bluetooth, není možné skákat rychle do podnabídek dialogu systémového nastavení a dokonce se mi nepodařilo přejít ani k instalaci balíčků. HUD má velký potenciál a umožní držet ruce na myši o něco méně, ale určitě ne teď, možná v příští verzi.
Další novinka se schová v dashi a jedná se o video lens, tedy o „záložku“ s možnosti vyhledávat videa. Video lens se nekouká jen na lokální videa, ale hledá i na internetu se službou Bing Video. Není to jediná změna v dashi. Když jste v předchozí verzi vyvolali dash, hned na úvodu jste viděli osm velkých ikon s aplikacemi a kategoriemi aplikací. To nyní nahradil výpis naposledy použitých aplikací a souborů.
Shrnutí
Je toho jen málo, co by se dalo novému Ubuntu 12.04 Precise Pangolin vytknout. Že není HUD úplně dokonalý? To není zas tak důležité. Že chybí některé Mono aplikace? To oslaví nejeden uživatel. Naopak citelné zrychlení celého systému a Ubuntu Software Center, toho si uživatelé všimnou na první klik a budou za to vývojáře milovat.
Ani další změny nic nerozbíjejí. Ono takové odstranění Tomboye možná někomu může vadit, ale řešením je doinstalování jak Tomboye, tak všech balíčků okolo. Na druhou stranu překopání chování, které jsme viděli v minulosti hlavně s přechodem na Unity, to se napravuje hůře. Ubuntu 12.04 LTS je důstojným nástupcem verze 10.04 LTS a pokud jste někdy měli chuť začít používat Unity, už můžete v klidu začít.
Nezbývá než si nové Ubuntu stáhnout z jeho stránek.
ČLÁNKY DO MAILU