Člověka, co chce zachránit blbce, který má celoživotní úspory v bance, nelze nazvat pragmatikem. Politik ani tak nechce zachránit peníze občanů, protože valná většina lidí stejně žije z výplaty do výplaty a úspory drží tak maximálně v nemovitosti, v penzijních fondech nebo stavebním spoření. Politik chce zachránit peníze hlavně svých chlebodárců, kteří mají své finance v bankách, které krachují. A hlavně, většinou krachují proto, že počítali se zárukou politiků (že je podrží).
Jinak nejlepší způsob, jak zajistit stabilitu na finančním trhu je zajistit maximální množství druhů bank a pokud možno jim nekecat do jejich práce (neregulovat je, nepodporovat je). Krach jedné banky většinou pak neznamená velký výkyv ve stabilitě ekonomiky, konkurence tlačí ceny produktů dolu a lidé mají větší výběr jak diverzifikovat své úspory.