Ten příklad s XML je úplně mimo. Načítání externích zdrojů je přímo součástí standardu, takže byste to musel ošetřit i při psaní vlastního parseru. Tím, že byste napsal parser na míru konkrétní struktuře dokumentu byste stejně větší rychlost nezískal, naopak byste přišel, o všechny ty optimalizace, které jsou už v parserech udělané. Navíc XML parsery mají standardní rozhraní, takže nehrozí, že byste kvůli nové verzi XML parseru musel přepisovat aplikaci. Zkrátka ta režie je řádově menší, než kdybyste si psal vlastní parser. Navíc když zvažujete napsat si něco vlastního, je potřeba dát si velký pozor na to abyste porovnával porovnatelné. Jinak rozhodne „žádná knihovna neumí to, co by mohla umět naše knihovna, kdybychom měli neomezený čas a neomezené zdroje“ a končíte u toho „naše knihovna jakž takž zvládá aspoň tohle, což nám s odřenýma ušima stačí; ostatní knihovny toho umí mnohem víc, ale jednou, až budeme mít čas, taktu knihovnu doděláme, a to pak bude něco“.
Akorát zrovna SQL je na parsování dost komplikovaný jazyk – zajímalo by mne, zda třeba Oracle SQL se všemi jeho rozšířeními vůbec jde popsat nějakým formálním zápisem.