Názor k článku ... a co na to hudebníci? (2) od Piere - Tak jak jste to popsal, je to tržně...

Tak jak jste to popsal, je to tržně OK a já nyní trochu znásilním ekonomii a budu pokračovat. Pokud je tedy Lucie za 600 a nemohu si ji koupit neznamená to, že na ni budu šetřit, ale že ji zkopíruji. Škoda, kterou tím nahrávací společnost utrpí je taková, jakou za jakou cenu bych byl byl ochoten si to CD koupit - marginální náklady (čili na onen dodatečně vyrobený kus). Dostávám se pak do tří možných stavů. Náklady jsou větší než jsem ochoten dát. Zkopírováním jsem firmu obohatil. Náklady jsou stejné, pak se tedy nic neděje. Náklady jsou menší, okradl jsem firmu o výše definovaný zisk. Ušlý zisk tedy určitě není možné spočítat jako počet černých kopií * cena - náklady na výrobu. Že je to přitažené za vlasy, je, ale ceny CD taky. A dostáváme se k jádru věci. Celý tenhle problém je o morálce. O tom, že nahrávací společnost má právo na přiměřený zisk, ale tento zisk by měl být skutečně přiměřený. Proto pokud někdo kopíruje nelégálně CD, pak krade, ale zloději. Je tedy správné okrást zloděje? (což mne napadá, je morálně správné zabavit majetek tuneláři, který vytuneloval banku? a komu jej dát?) Buď tedy řeknu, že kopírování je špatně a pak musím říct že okrádání zákaznků je taky špatně. Budu trh regulovat (přiměřená rentabilita kapitálu je cca 30% pa, to je docela slušné), nebo nebudu do trhu zasahovat a pak ať se nahrávací společnost stará sama. Pokud nahrávací společnost vytváří nepřiměřený zisk, pak je nelegální kopírování morálně správné. Jedny zákazníky okrade, druhým přidá. PS: Už jen mimochodem, ono ty nelegální kopie jsou vlastně substituční vyrobek s tím, že v něm není zahrnuta externalita nahrávacích nákladů :-)) )