V minulém článku o ACTA jsme se krátce zmínili o historii dohody, která byla podepsána v říjnu loňského roku. Vše přitom začalo tajnými jednáními již v roce 2007, kdy se do rozhovorů zapojili jen tehdejší Evropské společenství, USA, Japonsko a Švýcarsko. K jednání se postupně připojovaly další státy a celá věc se začala neúměrně vléci. V roce 2010 došlo k prozrazení jednání díky Wikileaks a vše se stalo podstatně více veřejným. Paradoxem může být to, že právě transparentnost je jedním z klíčových bodů, o které se dohoda opírá.
Jistě není nezajímavé se zmínit o několika zajímavých ratifikačních záležitostech. V USA se má (zatím) za to, že ACTA nijak tamní legislativu nemění, a proto není nutné ji nechávat projít legislativním procesem a stačí podpis exekutivy. Přitom existuje nemalý hlas opozice i akademické obce, že tomu tak rozhodně není, zvláště pokud neplatí SOPA a PIPA. Singapur, jeden ze signatářů dohody, v současné době s podpisem více než váhá, neboť si je vědom toho, že příliš restriktivní opatření, která ACTA zavádí, by se mu (ani světové ekonomice) příliš nevyplatila.
Asi nejkomplikovanější situace je v Evropské unii. Ta po dlouhých úvahách, jak se k celému problému postavit, zvolila hybridní řešení. Jednak je třeba, aby ji ratifikovala ona sama jako předmět mezinárodního práva, a pak je třeba schválení všech členských zemí, což bude reálně velice komplikované. Aktuální situace je taková, že Rada Evropské Unie, která aktuálně jednala ve složení ministrů rybolovu a zemědělství, dohodu schválila. Jak jsme již řekli minule, ACTA si klade za cíl určitou univerzální platnost i v dalších oblastech obchodu (obecně bojuje proti padělání), takže z tohoto hlediska jde o schvalování relativně pochopitelná. Druhou interpretací může být, že jde jen o zastírací manévr, aby celé dohodě nebyla věnována patřičná pozornost. Celý proces musí ještě na unijní rovině projít Evropským parlamentem a až případně potom by jej ratifikovaly členské země (u nás Senát PČR). Tomuto procesu musí předcházet podpis smlouvy jednotlivými členskými státy (až na několik málo výjimek v čele s Německem či Slovenskem), který proběhl minulý týden v Japonsku.
Na tomto místě ještě připomeneme, že dohoda bude platit, pokud ji podepíše a schválí alespoň šest subjektů. Ač původní obavy mluvily o tom, že půjde o něco rychlého, současný trend naznačuje spíše rozvahu, takže je možné celá ACTA padne pod stůl a na základě navržených argumentů by mohl vzniknout dokument nový, který třeba posoudí i větší odborníci než ministři rybolovu a zemědělství, kteří k projednávání přišli jako slepí k houslím.
Kdo ACTA podporuje?
Již jsme si řekli, že jde přinejmenším o velice kontroverzní dokument a tak je jistě dobré se podívat na to, kdo za ním reálně stojí. Zřejmě největším prosazovatelem projektu je RIAA, která zastupuje zájmy nahrávacího průmyslu. Signifikantní je, že ty nemají se zájmy umělců nic společného. Mezi podporovatele patří pochopitelně také Spojené státy a doposud také Evropská unie, i když se zdá, že by se vše mohlo změnit.
ACTA ještě nebyla ani schválená a na scénu přichází EURO ACTA, která má v zásadě stejné cíle. Podporu duševního vlastnictví a jeho ochranu v mezinárodním měřítku. Na rozdíl od ACTA jde ale o otevřenou hru. K diskusi o ní může přispět každý, a to až do konce března. Její obsah by tedy měl řešit v zásadě totéž, s tím rozdílem, že jednotlivé návrhy a postupy by měly vycházet z širší diskuse. Ta by měla také naznačit, jakým způsobem s ochranou duševního vlastnictví pracovat a jak jej chápat ve vztahu k dalších důležitým hodnotám jako je ochrana osobních údajů, svoboda slova či svobodný přístup k informacím. Nevím, jak celá věc dopadne, ale mohlo by se jednat o velice zajímavý legislativní krok, snad správným směrem.
Co by přijetí ACTA znamenalo?
Pokud by byla ACTA přijata všemi významnými subjekty (především EU, USA a Japonsko), znamenalo by to především vytvoření základního rámce práva ochrany duševního vlastnictví, které by ale nebylo tak jednotné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Řada konkrétních kroků či mechanismů je volitelných a je vysoce pravděpodobné, že je budou různé státy užívat dosti odlišně. Bude tak sice jasně řečeno, co je a co není legální, ale nebude nadále existovat jednotná linie postihu, což může být pro řadu společností i jednotlivců problém.
V zásadě všechny návrhy – ACTA, SOPA, PIPA i další počítají s tím, že bude zvýšena zodpovědnost poskytovatelů připojení. Nejde jen o reakci na počítačové pirátství, ale třeba Velká Británie podobné kroky prosazuje na základě nepokojů, které byly organizovány přes internet a způsobily velké materiální i zdravotní škody. Ať bude nakonec vypadat mezinárodní právo jakkoli, lze očekávat, že povinnosti poskytovatelů připojení se významným způsobem zvýší – ať již půjde o nutnost spolupráce nebo aktivní vyhledávání problematického chování uživatelů.
Zajímavé bude sledovat, jakým způsobem se podaří vyřešit některé absurdity návrhu, jako jsou kontroly nabytí dat na hranicích, které si nelze nijak rozumně představit. Obcházení ochrany DRM se bude v budoucnu téměř jistě hodnotit jako nelegální činnost a nástroje, které toto umožní, budou považovány za ilegální. Klasické a rozšířené pirátství pro svou potřebu, které bylo často spojené s nutností převést dokument do jiného formátu nebo jej rozdělit na více části, bude v budoucnu trestné.
Co by bylo naopak možné považovat za úspěch, by byla liberalizace ochrany autorských práv ve školství. Pokud by se podařilo přejít na americký model, jistě by se zlepšila kvalita výuky nebo alespoň svědomí pedagogů, kteří by studentům mohli nabízet studijní materiály dle libosti. Také jednoznačné mechanismy mezinárodní spolupráce, pokud by vedly k boji s dětskou pornografií a dalšími negativními jevy, není možné považovat za zcela negativní, ač celkový kontext tomu nahrává.
Epilog
Osobně se domnívám, že ACTA schválena nebude. Legislativní proces v Evropě bude natolik komplikovaný, že nedopadne nijak, USA se bude snažit řešit si věci sama, jak ostatně ukazují dvě již diskutované legislativní normy ležící v obou komorách parlamentu. Další státy jako je Singapur a Mexiko se tváří více než zdrženlivě. V tomto kontextu nebude podpis pro další případné signatáře výhodný. To ale v žádném případě neznamená, že by diskuse na toto téma končily. V Evropě se již rozjíždí EURO ACTA, takže se během několika měsíců můžeme těšit na podobné hledání cest, jak podpořit inteligentním a funkčním způsobem práva autorů a přitom se nepřipravit o soukromí a svobodu.
ČLÁNKY DO MAILU