Je root stale odborny server? Proc tu jsou takove nesmysly, jako je napr. nasledujici odstavec?:
"Počítače používají analogový záznam (magnetická vrstva disku) jako nosič digitálního záznamu. Já provádím opačný proces – digitální záznam je nosičem analogového. Tento proces jsem nazval analogizací, v protikladu k digitalizaci. Nemám rád digitální televizi, protože se při šumu zasekává, a při rychle měnících scénách kostičkovala. Radši bych měl nepřetržitý obraz s aditivním šumem."
Nerikam ze kazdy musi chapat co je to diskretni prostor, fourierova analyza, vlastnosti ADC, ale proc proboha ti lidi nejprv neotevrou knizku nez neco napisou?
A když už jsme na linuxu, tak zřejmě nikdy nekonfigurovali např. JACK. Tam by velmi rychle narazili na pojem dithering :-)
http://www.xowave.com/doc/recording/dither.shtml
https://www.soundonsound.com/techniques/understanding-dither-digital-performer
http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-testy/Dithering-z-teorie-zpracovani-digitalniho-zaznamu~15~cervenec~2004/
Ovšem autorovi zřejmě nikdo nevysvětlí, že vynalézá kolo, neboť první článek série vyšel již před rokem.
Já bych rozdhodně pro začátečníky v oblasti DSP doporučil jako povinnou četbu Richard G. Lyons, Understanding Digital Signal Processing, 3rd Edition. Není to napsané jako by to bylo voodoo, ale zcela polopaticky popsané i s důsledky. Žádné matematicko/akademické sebrané spisy.
Mna skor zarazilo, ze len 72 db
>Nejšpičkovější kazeťáky (Revox B710MKII s obvodem redukce šumu Dolby C na chromové kazetě) dosahovaly
>odstupu signálu od šumu „pouhých“ 72 dB. U Dolby C se uvádí redukce šumu 15 dB, tedy odhaduju, že kazeta bez
>Dolby má šum 57 dB.
7,2 Bellu je sialne cislo, ci uz p[ri frekvencnom, alebo ampliutudovom odstupe..
Úplně se ale zapomíná na dolby S které bylo představeno v roce 1989.Přístroje s tímto systémem dolby mohly bez problémú přehrávat nahrávky pořízené s dolby B a samotná nahrávka pořízená tímto systémem měla odstup šumu -10 - 24db nízké/vysoké frekvence.O dolby S se psalo že dokáže pořídit nahrávku v kvalitě CD.Sám jsem měl dva decky Yamaha a Pioneer s dolby S a spokojenost.Digitální zvuk je dobrý ale musí se pořídit s kvalitní nahrávky a hlavně nepouštět ke kompu mladé neumětely kteří budou nahrávku tak dlouho vylepšovat a normalizovat až s toho vznikne úplne něco neposloucatelného co by ani sám autor nepoznal.Vemte si jenom CD někdy z roku 88 a to stejné si kupte dnes třeba někde v trafice s velkým nápisem remastered version.
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Dolby_noise-reduction_system
Neexistuje náhodou nějaký český server, který se zabývá elektromotory na volnou energii, nedoceněným Teslou (tedy přesněji obdobím, kdy se zjevně Nikola Tesla zbláznil). Tam by takový článek zapadl, jako prdel na hrnec, a autor by se dočkal z větší části pozitivního ohlasu.
Pro redakci. Root nemá sekci vyhrazenou humoru? Když už tedy trváte na publikaci této série.
Jsem expert v boji proti vládním konspiracím, jako vždy je vysvětlení jednoduché. Opakuji se ;-)
Tento případ je zcela jasný, ty jsi agent nějaké třípísmenkové agentury, co šíří lež o kulaté Zemi. V roce 1985 jsem byl u odvodu a tam měl ploché nohy každý druhý, vzorků je dost.
Jsem rád, že jsem na serveru, kde se tyhle témata probírají tak důstojně, jak si zaslouží.
Už mě to potupné vyvracení argumentů se Sluncem blízko Placce nebo zapichováním tyčí nudí.
Já mám jednu nohu plošší než druhou, podle mě to dokazuje dualitu Země - koule/placka, podle situace.
Kde berete jistotu, ze zeme je kulata? Muze to byt jen iluze zprostredkovana nasimi smysly. Ano, uz to slysim, dalsi blazen. Ale ja nepatrim mezi zastance placate zeme. Jen si myslim, ze nase píznani je mnohem vic omezenejsi, nez si myslime. Nese smysly nam umoznuji pozorovat jen utrzky informaci z naseho okoli a tyto informace jeste nas mozek interpretuje. Viz nase vnimani casti elektromagnetickeho spektra jako barevne svetlo pres neuvedomelou interpolaci signalu ze tri ruzne citlivych druhu barevnych cidel. Nejsme schopni pozorovat prilis male ani prilás velke, prilis rychle ani prilás pomale, nejsme schopni vnimat dalsi rozmery vesmiru, ktere matematicky "tusime". Nejsme schopni pochopit, proc se dva fotony letici opacnym smerem rychlosti svetla od sebe pohybuji jen rychlosti svetla, nejsme schopni vnimat relativitu casu ani zakriveni prostoru, ktere nam nase smysly zprostredkovavaji jako gravitaci, pritazlivost hmotnych veci, ktera ale pritahuje i nehmotne fotony, ohyba smer jejich letu, ackoliv foton 'si mysli' ze leti rovne. Prave toto zakriveni prostoru stoji za kulovitym tvarem velkych hmotnych vesmirnych objektu. Ale mozna je ten kulovity tvar jen iluze zakriveneho prostoru, stejne jako je iluzi ohnuty svetelny paprsek. Mozna je zeme plocha, ale ta plocha je v kulovite zakrivenem prostoru. Protoze prostor ani cas neni pevny jak se jevi nasim smyslum, prostor i cas je pruzny. Viz rudy posun, který dokazuje, ze prostor se zreduje a vlnove delky jsou s casem stale delsi, viz mikrovlne zareni vesmiru. Co lze vlastne soudit o pevnych objektech v pruznem vesmiru, jehoz pruznost nam nase smysly nedokazi zprostredkovat a vnimame jen jakesi utrzky stinu tohoto jevu. Zajimave, ze tohle uz pochopil Platon.
Jeste bych v teto souvislosti rad upozornil na pripad Giordana Bruna, ktery byl upalen za sve nazory, ktere byly nepredstavitelne tehdejsimu beznemu poznani ovlivnenem dogmatickym nabozenstvim. To se obecne vi, mene se uz vi, ze i kdyz mel nahodou (intuitivne) spravny nazor dle naseho poznani, jeho argumenty byly chybne a katolicka cirkev mu je vytykala opravnene. Mozna i dnesni vyznavaci placate zeme jsou nahodou pravde blize i kdyz jejich argumenty jsou chybne a dnesni vedecka 'cirkev' je bez premysleni odsoudi a verejne 'upali', protoze to odporuje soucasnemu poznani o kterem mnozi dogmaticky vubec nepochybuji.
"Kde berete jistotu, ze zeme je kulata? Muze to byt jen iluze zprostredkovana nasimi smysly."
No jenze to nejsou jen nase smysly, ale take merici pristroje. Na to abys dokazal ze zeme je kulata mas mnoho jedoduchych dukazu, ktere si muzes zopakovat sam. A kdyz neveris svym smyslum tak to nahrad technikou. Uplne zakladni:
- Casove pasma - kdyby Zeme nebyla kulata tak by zadne pasma neexistovali a Slunce by osvitilo celou placku naraz.
- Koukni na lod na horizontu more - nejdriv je videt vrsek lode - kominy, plachty az pak celou lod.
- Dohlednost - Clovek dokaze videt plamen svicky v noci asi na 50km. To ale musis vylezt na kopec, z upati ho nespatris. Kdyby zeme nebyla koule tak bys jej videl i z upati kopce.
- Cesta kolem sveta - az mas dost casu a prostredku tak cestuj porad na zapad podel rovnobezky a za par mesicu si zase doma a neuveris ale prijdes z vychodu :) Navic muzes usetrit az se na tu cestu vydas treba ve Svedsku a ne v Ekvadoru - opet protoze koule.
"Ale mozna je ten kulovity tvar jen iluze zakriveneho prostoru, stejne jako je iluzi ohnuty svetelny paprsek."
Technicky neni rozdil mezi kouli a do koule zakrivenym prostorem :-) Porad je to koule.
No jenze to nejsou jen nase smysly, ale take merici pristroje. Na to abys dokazal ze zeme je kulata mas mnoho jedoduchych dukazu, ktere si muzes zopakovat sam. A kdyz neveris svym smyslum tak to nahrad technikou.
Kdykoliv neco merime, FSM je pritomen a jednim ze svych pocetnych tykadel nam falsuje vysledky, aby byla zachovana nase iluze kulate Zeme.
Cesta kolem sveta - az mas dost casu a prostredku tak cestuj porad na zapad podel rovnobezky a za par mesicu si zase doma a neuveris ale prijdes z vychodu.
To mate jako ve hre Life, kterou jsem kdysi naprogramoval tak, aby spolu protilehle okraje pole sousedily. Proste dojdete na jeden konec Zeme a jste teleportovan na konec protilehly. Co je na tom tezkeho k pochopeni?
- Koukni na lod na horizontu more - nejdriv je videt vrsek lode - kominy, plachty az pak celou lod.
Čím je předmět vzdálenější, tím se jeví je menší. Od určité vzdálenosti se už jeví menší než vlny, takže postupně mizí z výhledu.
- Dohlednost - Clovek dokaze videt plamen svicky v noci asi na 50km. To ale musis vylezt na kopec, z upati ho nespatris. Kdyby zeme nebyla koule tak bys jej videl i z upati kopce.
To samé, jen místo vln jsou nerovnosti terénu.
- Casove pasma - kdyby Zeme nebyla kulata tak by zadne pasma neexistovali a Slunce by osvitilo celou placku naraz.
Pokud se slunce jako bodový zdroj pohybuje v nevelké výšce nad zeměplochou, tak je přeci jasné, že z každého místa zeměplochy ho lidé vidí pod jiným úhlem. A kde je slunce hodně daleko, tak už se schová za obzorem (viz ty vlny, nerovnosti terénu apod) a nedosvítí tam, takže mají noc.
- Cesta kolem sveta - az mas dost casu a prostredku tak cestuj porad na zapad podel rovnobezky a za par mesicu si zase doma a neuveris ale prijdes z vychodu :) Navic muzes usetrit az se na tu cestu vydas treba ve Svedsku a ne v Ekvadoru - opet protoze koule.
Ve skutečnosti bloudíš v kruhu, protože kompas ukazuje na severní magnetický pól, který tak obcházíš po zeměploše dokola.
Merici pristroje jsou dobre, rozsiruji nase vnimani, ale ne dostatecne, protoze nemate napr. pristroje, ktere umi zmerit zakriveni prostoru, o kterem dnesni veda predpoklada, ze existuje, ani dalsi rozmery vesmiru, ani jeho konec a co je za nim. Proto nejste schopen zmerit, zda je zeme kulata nebo placata v prostoru zakrivenem do koule.
Neumite si ani predstavit, jak by zeme vypadala, kdyby nebyla v zakrivenem prostoru.
Jaky tvar by prisoudili kouli dvourozmerni tvorove, kteri by zili na jejim povrchu a nebyli schopni vnimat treti rozmer? Byla by to pro ne nepochopitelne cyklicka nekonecna plocha. A debatovali by o nejakych zvlastnich jevech, jako my muzeme debatovat o stale rozpinajicim se a stale vice ridnoucim prostoru, ktery je mozno deformovat nejakou zahadnou silou, jejiz podstatu nechapeme ani jeji souvislost s casem, kterou jen tusime.
To co vidime a vnímáme je iluze, velmi, velmi, omezene poznani reality kolem nas.
Pokud by rozvíjeli matematiku, tak by došli k závěru, že se jedná o útvar s kladnou konstantní křivostí (podobně jako jim známá kružnice), akorát v trojrozměrném prostoru (který sice nedovedou vnímat ani si ho představit, ale přesto dovedou spočítat jeho plochu, velikost prostoru jím vymezeného v tom 3d-prostoru a.k.a. objem, projekce, řezy, průniky s jinými útvary). Asi by mu říkali hyperkružnice či trojrozměrná kružnice. Matematika ani fyzika naštěstí nejsou omezeny našimi smysly. To bys jinak nemohl čumět do toho, do čeho právě teď čumíš, protože princip funkce toho přístroje je našimi smysly a naším selským rozumem naprosto nepochytitelný.
Nejsi nějaký příbuzný Ivana Nového?
Na to přesně narážím, naše smysly jsou nedostatečné. Někteří matematici spočítali, že náš vesmír má 26 rozměrů. Bytosti v tom dvojrozměrném světě by tvrdili, že země je plochá i když matematici by byli schopni spočítat abstraktně další rozměr. Nám vědomí o dalších rozměrech vesmíru také nebrání v představě, že země je kulatá. Nejsem a toho pána ani neznám.
cituji: Technicky neni rozdil mezi kouli a do koule zakrivenym prostorem :-) Porad je to koule.
To se právě mýlíte. Stejně můžete říct, že je technicky jedno jestli gravitace je síla, která přitahuje hmotné částice nebo síla která zakřivuje prostor. A přitom to jedno není, akorát důsledky jsou pod rozlišovací schopnosti většiny lidí, kde většina si myslí, že skutečnost je ta první varianta.
Mám ještě jeden krásný příměr. Dětská hádanka, co je těžší, kilo železa nebo kilo peří? Dítě bezelstně odpoví kilo železa a dospělý se mu s vědomím intelektuální převahy zasměje a vysvětlí mu, že se plete. A přitom má pravdu to dítě a plete se ten dospělý, pokud neuvede, že má na mysli . A s tou placatostí země to může být podobné. Naivní představa, že země je placaté může být skutečnosti blíž.
> Jen si myslim, ze nase píznani je mnohem vic omezenejsi, nez si myslime
Nemyslim to jako flame, ale mel jste napsat - 'moje poznani je mnohem vic omezenejsi, nez si myslim'.
Trefil jste se do Dunning Krugerova efektu, nevite, co si mysli ostatni a generalizace na zaklade soucasne spolecenske atmosfery Vas vede ke glorifikaci 'Nazoru' a relativizaci objektivniho na zaklade vlastniho nepochopeni nekterych veci a jejich vztahu. Pokousim se Vam jen pomoct. Abyste se neblamoval vyslovovanim myslenek typu ' I platon pochopil, co vam tu rikam.' Nemate zac.
Nezlobte se, ale to je vase vlastni nedostatecne poznani, ktere vam jeste neumoznilo dojit k poznani, jak malo toho o realite kolem nas vime. Ja jsem treba dospel k tuseni, ze samotma hmota, tak jak se nam jevi, je jen iluze, sveho druhu informacni abstrakce pro nase nedostatecne smysly a nas omezeny rozum.
Můj názor je, že autorův mozek funguje docela dobře a že "mu nehráblo", autor je pravděpodobně celkem v pořádku. Jediný problém, který u autora vidím je absolutně totálně kardinálně nezvládnuté ego. Má potřebu být nejlepší, dokazovat to a připomínat to, chválit se a vyzdvihovat svoje úspěchy, má potřebu být obdivován. Zároveň velice těžce nese kritiku a má sníženou schopnost sebereflexe a to do takové míry, že připustit chybu na svojí straně může být zcela nad jeho síly. Autor je bezesporu chytrý člověk, ale jeho ego ho prostě kompletně válcuje.
Vždy si vzpomenu na jednoho našeho učitele na střední škole. Chytrý člověk, pokrokový, vynalézavý. Akorát nesnášel kritiku, jeho cholerické reakce byly pověstné. Jak jsem nastoupil na VŠ, tak jsem zjistil, že plno věcí, co ten člověk vymyslel, se na VŠ učí. Kupříkladu Svobodovy mapy. Najednou mi došlo, že náš pan učitel vlastně jen vynalézal kola. Věci, co už tu byly. A jak nám na srazu po x letech potvrdil náš třídní - ono se to o něm vědělo, ale nikdo to neřešil, protože to vždy končilo jen hádkou. Že pan profesor většinu z těch věcí ani nevymyslel, ale někde si je přečetl. Jenže v jeho světě nedokázal rozpoznat rozdíl. V jeho světě to byly jeho vynálezy. Dokonce se tradovalo, že jednoho svého kolegu učitele fyzicky napadl poté, co ten v hádce vzal knihu z police, ve které si milý vynálezce tu věc nastudoval a dokonce v ní měl vlastnoručně napsané poznámky. Jeho mozek/ego/něco jiného takovou konfrontaci nevydržel a skončil na řadu měsíců na nemocenské. On prostě byl předsvědčený, že to vymyslel, a fyzický důkaz toho, že ne, že si to jen přečetl, zkrátka neustál.
Jako student jsem ho žral a hrozně moc nás všechny naučil a motivoval. Zpětně je mi ho líto. Byl to vlastně strašně nemocný člověk. Ale v té době jsme to nevěděli, nevnímali a asi bychom to ani nepochopili. Pro nás to byl génius a důkaz toho, že i obyčejný člověk z malého města může ve dvacátém století vymyslet převratné věci. Leonardo da Vinci z masa a krve. Možná že on sám vědě nic nedal, ale díky němu se určitě našly desítky, možná stovky studentů, které motivoval k tomu zajímat se o výzkum a vývoj.
Z pana Kulhavého mám podobný pocit. On jistě věří tomu, že vymýšlí převratnou novinku, která buď nikoho ještě nenapadla, nebo sice napadla, ale dotyčný byl hloupý a tak to nezvládl. Přejme mu to. Třebas někoho inspiruje.
Jo, také jsem si vzpomněl na podobného člověka, co jsem jej kdysi znal. Jen nebyl tak agresivní. Vymýšlel pertetum mobile (bylo to v tomto století) a byl té myšlence naprosto oddán. Princip byl motor spojený s generátorem. Ten chlap byl Ing elektro. Rozhodně jsem pro inspiraci ostatních, bez ironie. Pokud ovšem tento přístup zobecníme, navrhuji změnit název z root.cz na dopisy z psychiatrické léčebny.
Tak podobné perpetuum mobile jsem vymýšlel někdy, kdy mi bylo asi 6 let :-) Pokud to někomu vydrží až do získání ing titulu, tak tu máme důkaz, že prověřování znalostí na technických školách je (či dříve bylo, pokud budeme optimisté, že jde kvalita výuky nahoru) poněkud formální.
Já své první "perpetuum mobile" zkonstruoval ve dvanácti letech. Fungovalo, "jen" u toho bylo potřeba točit kličkou. Až na VŠ jsem díky tamní fyzice a matematice finálně ztratil víru, že u mého "gravitačního motoru" opravdu není problém jen v tom, že prototyp je ze stavebnice merkur a tak má velké tření, a že ani supravodivá magnetická ložiska by to nezměnila.
Na VŠ jsme také měli jednu z přednášek v historii vědy a techniky na toto téma. Skutečnost je ta, že dnes už na mnoha místech "perpetuum mobile" máme. Háček je jen v té definici a úrovni poznání. Kdybyste vzali elektromotorek a solární panel a přenesli se s tím 400 let do historie, tak máte perpetuum mobile přesně podle většiny tehdejších definic věděckých společností a dostanete i vypsané odměny. Stejně tak byste v některých soutěžích uspěl s jaderným reaktorem (viz jaderné ponorky), protože ten dokážete naplnit palivem tak, že poběží roky bez jakéhokoliv doplnění paliva a přitom bude konat hodně práce - takže nejde o energii "z ničeho" jako spíše o tak koncentrovaný zdroj energie, že si to tehdy ani nedokázali představit.
Dodnes tahle "perpetuum mobile" vznikají. Ty uvozovky tam jsou proto, že ta zařízení neumí pracovat bez přísunu energie. Ale v praxi se tak jeví, protože používají energii, o které jsme si dříve neuvědomovali, že to energie je, nebo jsme ji neuměli využít. Že jde sluneční světlo použít pro ohřev vody věděli už ve starověkém Říme. Ale že by se na sluneční světlo dalo jezdit víme s konečnou platností jen lehce přes sto let, díky panu Einsteinovi a jeho objevu fotoelektrického jevu. Nám už dnes přijde zcela samozřejmé, že slunce dokáže pohnout lokomotivou. Před pár staletími to byl ale nesmysl a věděcká obec by se takové představě vysmála, protože sluneční paprsky nebyly obecně chápány jako zdroj energie a lokomotiva by tedy zjevně musela jezdit bez dodání energie, což jak víme (perpetuum mobile) nejde.
Další příklady zdrojů energie je hluk, rozdíl teplot, rozdíl ve znečištění vody, chvění, mechanické namáhání atd. Díky spojení "energy harvesting" a "MEMS" dnes máme velké množství zařízení, která fungují bez toho, že bychom do nich museli něco lít nebo tam měnit baterky. A to dokonce i v noci a pod zemí. Perpetuum mobile to není, ale na jejich autory se tak dlouho nahlíželo - v duchu "je absolutní nesmysl přilepit něco na most a napájet to tím, jak se most chvěje, když po něm něco jede". A vidíte, ono to jde. Žárovku to nerozsvítí, ale na několik měření denně a odeslání výsledků do nedalekého koncentrátoru to stačí. Tyhle "nesmyslné zdroje energie" teď zkrátka zažívají boom.
Zaprvé to tak nebylo vždycky, dokonce byly různé definice vyhlášené v Evropě a v USA.
Zadruhé my víme, a i naši předci to věděli, že nelze získávat energii z ničeho. Rozdíl je v názoru na to, co je to nic. Právě denní světlo je příklad něčeho, co bylo dlouho věděckou obcí považováno za nic. Představa, že něco položíte ve dne na ulici a ono se to začne samo hýbat, byla úsměvná. U nás to nevyzní až tak paradoxně jako v angličtině, kde mají idiom "out of thin air". "Světlo prostě není forma energie a nic vám nebude pohánět, tečka."
Řečeno vašimi slovy: ono to není o tom, zda si danou formu energie uvědomujeme nebo jestli ji umíme využít, ono je to o tom, zda si připustíme existenci té věci a zda jí budeme považovat za formu energie. My dnes máme vnímání ovlivněné lidmi jako byl Albert Einstein. E=mc^2, fotony, nerozdělitelnost hmoty a energie, termodynamické zákony. V důsledku za energii považujeme všechno a víme, že energie nemůže vzniknout ani zaniknout, že se jen mění její forma. Na počátku devatenáctého století lidé takhle neuvažovali, sluneční světlo pro ně nebyla energie, tou bylo sluneční teplo. Že je to jedna a ta samá věc byla dost revoluční myšlenka, která obzvláště v zimním období nebyla vřele přijímána - vidět bylo stejně jako v létě, ale voda mrzla. Stejně tak byla v Evropě dost úsměvná představa, že by se něco dalo do pohybu jen tím, že na to budete křičet. Kupříkladu čínská věda a mytologie naopak zvuk považovala už od dávných dob za nejsilnější formu energie, která dokázala ničit i tvořit.
A ještě jednou pro opakování: byly doby, a není to tak dávno, kdy světlo bylo považováno za nic. Nebyla to energie a proto každý vědecky vzdělaný člověk věděl, že světlo je potřeba abychom viděli, ale že se rozhodně nic nezačne hýbat jen proto, že by na to někdo svítil. To, co vám dnes přijde naprosto samozřejmé, byl na začátku dvacátého století tak převratný objev, že za to byla Nobelova cena. Stejně tak si každý člověk bude klepat na čelo kdykoliv někdo přijde s myšlenkou na recyklaci odpadního tepla. Se smíchem pošlou takového člověka nastudovat si Carnotův cyklus. Ale uvědomí si někdo z nich, že ten není znám ještě ani dvěstě let, že to byla dost zásadní změna v lidském myšlení a že se lidé teprve začínali zabývat termodynamikou? Výše jsem uvedl první termodynamický zákon - uvědomujete si vůbec kdy vznikl? Že vznikal desítky let a měl řadu odpůrců i mezi slavnými vědci? Každý to dnes ze sebe sype jako naprosto zjevnou a samozřejmou věc, přitom to je něco, co před dvěma staletími vyvolalo překvapení a pozdvižení.
Tohle je údajně také inženýr-elektro. :D
https://anzdoc.com/rezonanni-motor-zdroj-energie-budoucnosti.html
Chápu že poprvé se šéfredaktor spletl, že pustil před rokem článek tohoto autora do éteru. Ale nechápu, proč to udělal znova. Z diskuze bylo před rokem naprosto jasné, že článek je odpad.
Žádám tímto oficiální vyjádření šéfredaktora. Ujištění že se to nebude opakovat by se taky hodilo.
Jsem obecně velmi zdrženlivý v kritice cizí práce, protože ve svém věku vím, že vyrobit cokoliv je vždy mnohem těžší než to rozbít. Jsem otevřen alternativnám poznatkům, často i za hranicí, kdy ostatní benevolentní dávno úpí. Ale tohle, při vší úctě k redakci, není ani technický článek. Je, prosím, někdo z redakce schopen vysvětlit důvody vedoucí ke zveřejnění tohoto textu? To je nějaký sociální experiment, snaha o čtenost, nebo něco jiného?
Celé jsem to nedokázal přečíst. Působí to na mne stejně jako text na výše zmíněném serveru o placaté zemi. Něco na některých poznatcích je, ale neschopnost sdělit myšlenku je prostě ohromující.
Tak mi to nedalo a navštívil jsem http://ronja.twibright.com/distillcooker/how_works.php Jako vysvětlení projektu na které chce peníze, je to fakt síla. Myslím, že bysme měli zavolat Johance. Ta by nám to, milé děti, vysvětlila.
Záznam analogizace připomíná v několika ohledech záznam zvuku na magnetickou pásku. Stejně jako magnetická páska trpí zkreslením, digitální záznam trpí kvantizačním zkreslením. Proto použijeme předmagnetizační signál. Magnetofon používá jako předmagnetizační signál ultrazvukový tón, analogizace předmagnetizuje pseudonáhodným šumem v základním pásmu. V obou případech se předmagnetizace při snímání záznamu odstraňuje. V magnetofonu ji odstraní frekvenční omezení magnetického média a snímací elektroniky, analogizace odstraní přesně známý předmagnetizační signál jeho odečtením.
1. V magnetofonu se zadna predmagnetizace neodstranuje, ona na te pasce totiz neni. Voli se predmagnetizacni frekvence takova, aby delka vlny pri dane rychlosti posunu byla dostatecne mala vzhledem ke sterbine hlavy a jejimu rozptylovemu poli, takze predmagnetizacni signal se jednoduse smaze demagnetizaci zaznamove pasky, ktera pri dane frekvenci predmagnetizacniho signalu je 100 %.
2. Mohl by mi autor vysvetlit, co ziskam tim, ze do digitalniho zaznamu pridam bordel, ktery pri reprodukci zase odectu?
3. Analogovy zaznam na digitalnim zarizeni neni mozny, nikdy se nebude jednat o spojity zaznam, jedine, co s tim muzu delat, je pouzit kravsky velkou vzorkovaci frekvenci a pak se to tomu analogovemu zaznamu bude blizit.
4. O cem tenhle clanek, proboha, byl? Clocku, jak jsi od Ronji dospel az k tomuto?
Některé levné kazeťáky měly stejnosměrnou předmagnetizaci, zda se tahle prasárna používala i u kotoučáků, netuším.
Je třeba použít kravsky velkou vzorkovací frekvenci a nezapomenout na bykovsky velký počet kvantizačních úrovní, ale i tak se najde magor s netopýříma ušima, co bude tvrdit, že nejlepší záznam je gramodeska. Pikoškou je, když "netopýr vychvaluje gramodesku, pro jejíž výrobu se použil (starý) studiový záznam ve standardní CD kvalitě.
Donedávna jsem měl za to, že SACD je "CD na steroidech", ale SACD funguje trochu jinak, používá se delta sigma modulaci, docela zajímavá "analogizace", ale pak jsem si uvědomil, že o delta sigma modulaci jsem poprvé slyšel už na střední škole.
Některé levné kazeťáky měly stejnosměrnou předmagnetizaci, zda se tahle prasárna používala i u kotoučáků, netuším.
Nevim, jak moc se stejnosmerna predmagnetizace pouzivala, ale tak, jako byly levne kazetaky, tak predtim byly i levne kotoucaky. Krome stejnosmerne predmagnetizace se take pouzivaly mazaci hlavy s permanentnim magnetem a to take byla sila.
Jde o to co mu pustíte.
Asi tak. Už jsem se setkal s hudbou, kde, zřejmě jako umělecký záměr, byly použity snad všechny neduhy digitálního zpracování zvuku (clipping, kvantizační zkreslení, sílená ztrátová komprese apod.), takže tam by to fakt člověk asi nepoznal nebo by se mu dokonce i ulevilo, protože 64kbps mptrojka by tam část těch věcí asi ani nepustila.
Death Magnetic ja osobne nedokazem kvoli kvalite pocuvat (cd verziu)... to bolo riadne sklamanie, ked som to prvykrat pustil... myslel som, ze slak trafil sluchadla... imho jedina ako-tak pocuvatelna verzia toho albumu je rip z Guitar Hero: https://www.youtube.com/watch?v=6Nfqpr3ygSg
Dik za odkaz, trochu klikani a hec co jsem nasel - decliper :)
https://www.youtube.com/watch?v=oqOljvx9KaM
WIN: http://www.perfectdeclipper.com/download/
OSX/LIN: https://www.stereotool.com/download/
Ad rozdíl ve výškách - u dítěte možná, ale fakticky nikdo přes 40 let věku nemá šanci slyšet přes 13-14kHz frekvence, s pozdějším věkem ještě méně, tedy hodně hluboko pod limity CD. Bohužel toto je realita, se kterou se nedá dělat vůbec nic. Blbé je pouze to, že dost z nejzarytějších audiofilů, které znám, je právě v podobném věku :-)
Tím mimochodem netvrdím, že pro starší nemá cenu řešit kvalitu zvuku, pořád zbývá dost jiných vlastností a třeba háklivost na některé formy zkreslení může i narůstat, tohle reálné je. Ovšem zrovna zlepšení kmitočtového rozsahu směrem nahoru je dost mimo...
Ještě mi ukažte, který z dnešních přehrávačů to CD přehraje tak jak je, tedy ve 44100. Dnešní převodní procesory s tím CD, mp3 a veškerým 44100 obsahem totiž všeljak zakouzlejí, ale drobné odchylky od původního spektra nevyřeší, procesor počítá samý nesmysly. SACD si však ve studiu nahrajou přímo do 48000 nebo násobků, a to je hned jiný kafe, poněvadž převodní procesor nemusí dělat skoro nic.
Rád bych se s vámi taky podělil o svůj vynález.
Dlouho mě trápilo, že v množině přirozených čísel nelze zapisovat zlomky. A pak jsem jednou objevil způsob, jak to jde. Stačí, když si zavedeme znak @ jako oddělovač, kterým spojíme dvě přirozená čísla a pak budu moct přirozenými čísly psát i zlomky. Například 3@5 budou tři pětiny.
Profesoři na Matfyzu můj geniální vynález sice odmítají, ale tak bych chtěl požádat redakci Roota, že bych chtěl vydat seriál o tomto mém objevu. Bylo by škoda, aby takový vynález zaniknul. Mělo by se to učit na Základních školách!
Právě že určitě nebylo. Jednak je to zastarelé, navíc taková norma určitě ani pořádně neexistuje. Tohle je nová norma, lepší.
Akorát tenhle draft zatím neřeší složené zlomky, ty je potřeba dodělat. Navrhuji pro větší čáry více @, takže třeba zlomek 1@2@@3@4 můžeme zapsat taky. Pak taky vymyslet, jak interpretovat chybné zápisy, třeba 1@2@3.
A nakonec přidat podporu PHP a JavaScriptu (nebo Lua,..., kdo kolik zaplatí), a vymyslet, jak nechat spravovat jednu centrální společnost (zase podle ceny) a důvod, proč je nutné uzavřít té jediné správné implementaci kód a omezit to jen x86 (Intel předpokládám přeplatí všechny, ale zkusme to nabídnout Apple).
Díky za diskuzi, díky níi vím, že mám autorovo ego brát s rezervou, a můj selský rozum a kritika článku není neodpodstatněná.
Autora bych rozhodně od psaní neodrazoval, zase tolik kvalitních pisatelů článku není. Odbornou stránku posoudit nemůžu, zato je to napsané krátce, ozdrojované, s obrázky, tabulkami... (jak je zde ostatně dobrým zvykem).
Za mě autorovi držím palce, ať se ze zdejší diskuze nepodělá (jestli to lze vůbec posoudit, ego na to má asi dostatečné :) ), zkusí třeba i zlepšit, co cítí jako oprávněnou kritiku, a kouká pokračovat. Redakce určitě nevydává články bez kontroly, a kdyby celý ten řetězec kontrol náhodou selhal, pořád je tu diskuze.
Pregmagnetizacia sa pouziva pre posun na linearnu cast remanentnej krivky zaznamoveho materialu...
To co odlisuje digitalny zaznam od analogoveho je aplitudove, frekvencne, fazove a intermodulacne skreslenie analogoveho retazca ktore je sravidla vacsie ako zkreslenie pri nahradeny casti tohoto retazca digitalnym retazcom.
Niekomu to analogove zkreslenie proste chyba. Rovnako ako odporcom tranzistorovych zosikov chyba to jeme echo (vdaka mikrofonickemu javu elektronok) ktore robi zvuk elektronkoveho zosilnovaca akoby maksim...
Ano, ano, něco podobného si pamatuju ze školy, pokud jde o tu předmagnetizaci, 'posuv' do lineárnější části.
K té další spoustě slov asi nic, snad jen to, že si nejsem jistý tím 'jemnějším echem' elektronek (mikrofonický efekt?).
Já si pamatuju něco v tom smyslu, že elektronky nemají v té přechodové charakteristice (? , je to dávno) ostré zlomy jako polovodiče, takže to harmonické zkreslení (při přebuzení) má jiné (a příjemnější) harmonické, než právě ty polovidičové přechody...
Pokud nedojde k limitaci signálu, tak u tranzistorových zesilovačů je zkreslení velice nízké. Taky jsem něco zaslechl o sudých a lichých harmonických, jedny jsou pro ucho příjemné a druhé nepříjemné, ale do toho bych nerad zabrušoval, už si to moc nepamatuju a nechce se mi tohle téma pro osvěžení paměti gůglovat.
Další problém je, že hudba má k ustálenému signálu velice daleko a tranzistorové zesilovače produkují také zkreslení TIM a SID, před desítkami let byl objev těchto zkreslení velkým objevem.
Kdyz na tu elektronku tuknes tuzkou, tak se rozezni, jak se v ni rozkmita ridici mrizka (pro jednoduchost predpokladam triodu). Ale kdo doma pousti muziku tak nahlas, aby se rozklepal zesilovac, to nevim ;-)
Kazdopadne tenhle jev byva problemtickej v kytarovejch zesilovacich s dost zestarlyma lampama, kde jde bud o kombo (zesik reproduktory v jedny bedne) a nebo kde se polozi zesilovac na reproduktor - v extremnich pripadech to muze zacit oscilovat.
tie "zlomy" tam vznikaju nie koli aktivnemu prvku ale koli pracovnej triede zosilnovaca, elektronka je efektivnejsia v A triede, bipolarny tranzistor v triede B... je to dane hlavne pracovnym napatim ktore elektronka alebo tranzistor potrebuje, tranzistor moze tak isto pracovat v triede A ale tam sa privela vykonu meni na teplo. Elektronka moze tak isto pracovat v triede B (teda elektronky, pre triedu B su nutne minimalne 2 aktivne prvky), len tu je problem s parovanim a dalsie problemy...
Nikoliv. Kdyby byl aktivní prvek lineární, žádné harmonické frekvence by na něm nevznikly, dokud by díky velikosti signálu nedošlo k limitaci dané omezeným napětím zdroje. V třídě A se vygeneruje stejně tepla s tranzistorem i elektronkou. Pro vyšší výkony se i s elektronkami dělají komplementární stupně, tedy B (fakticky AB). Jen se to neobejde bez transformátoru.
Kdyby byl aktivní prvek lineární, žádné harmonické frekvence by na něm nevznikly, dokud by díky velikosti signálu nedošlo k limitaci dané omezeným napětím zdroje.
Zadny aktivni prvek neni linearni. U tranzistorovych obvodu se dosahuje znacne linearity diky kravskemu zesileni treba i desitek tranzistoru, dnes obvykle v integraci, ktere je nasledne srazeno na mensi hodnotu negativni zpetnou vazbou. To u elektronek neni mozne, protoze by takove radio ci zesilovac bylo velke, jak americka lednicka, co v ni visi pul kravy a tomu by odpovidala cena a prikon.
tie zlomy tam nevznikaju koli aktivnemu prvku samotnemu ale koli tomu ze zosit v triede B pri spatnom navrhu mozu mat v oblasti nuly amplitudy hluche miesto, inak povedane pri prechode signalu v okoli nuly su obe tranzistory uzavrete a tym padom tam dochadza ku skoku. To ze aktivny prvok je v urcitej oblasti nelinearny by nemalo mat vplyv, dobre navrhnuty zosik koncovy stupen neprebudi, k limitacii dojde uz v predzosilovaci...
Nemá cenu se zabývat špatným návrhem zesilovače, fakticky jen špatně nastaveným klidovým proudem - to je pak chyba, nikoliv obecná vlastnost. Každý aktivní prvek je ale nelineární v celém svém pracovním rozsahu, byť část charakteristiky považujeme pro jednoduchost návrhu za přibližně lineární. Proč by mělo dojít k limitaci už v předzesilovači, to mi skutečně nedává smysl. Takový řetězec je navržen špatně a neumožňuje ze zesilovače dostat maximální výkon. Naštětstí u reálných konstrukcí tomu tak není.
Zdoraznovat ze priblizne linearna cast charakteristiky aktivneho prvku nie je skutocne linearna je myslim tak trochu zbytocne. Predzosilovac ktory budi koncove aktivne prvky ma okrem toho ze zosilni vstupny prud tak aby zozkmit idealne pokryl linearnu cast, este jednu ulohu, tento zosilneny vstupny prud superponuje na prud ktorym sa nastavi pracovny bod aktivneho prvku. Preto je zbytocne aby predzosilovac budil koncovy stupen viac ako je potrebne. Predzosilnovacom nemyslim budiaci stupen, ten je cast predzosilnovaca. Hoci teraz sa pohybujem zvedsa v digitalnej technike, tak nie tomu tak bolo vzdy, strednu mam elektrotechniku so zameranim na elektroakustiku, postavil som uz vcelku dost koncakov a este viac ich vratil do chodu. Zvedsa z diskretnych prvkov. Integrace vtedy boli drahe jak svin (MBA810 alebo TDA2020) a stale neboli boh vie co. Takze ako je to u realnych konstrukcii mam prehlad.
"Zdoraznovat ze priblizne linearna cast charakteristiky aktivneho prvku nie je skutocne linearna je myslim tak trochu zbytocne."
Ne, není to zbytečné. Jakákoliv nelinearita charakteristiky totiž stačí ke vzniku harmonických, nepotřebujete k tomu žádné extrémní případy typu přebuzení, limitace, špatně nastavený pracovní bod. Jinými slovy díky nelinearitě aktivních prvků vznikají harmonické na každém z nich a je jen věcí návrhu, jak toto minimalizujete. Elektronkové zesilovače s minimálním počtem aktivních prvků, malým ziskem na prvek a tím i slabou zpětnou vazbou nemají moc možností, jak charakteristiku linearizovat.
Vdaka tomu ze elektronka pracuje pri podstatne vyssom napati ako tranzistor ktory poda rovnaky vykon su na elektronke ovela nizsie straty. Bez transformatoru sa elektronkovy zosilnovac nezaobide ani v triede A - je to najidealnejsie impedancne prisposobenie medzi elektronkou a reprakom.
A to vystupni trafo je je zdrojem dalsiho zkresleni a to i v pripade tech lepsich, ktere byly linearizovane vzduchovou mezerou.
BTW, pro zajimavost: Neni pravda, ze tam trafo musi byt. Byvala radia, ktera mela elektromagneticky reproduktor s prislusnou impendanci zapojeny rovnou do anodoveho okruhu vystupni elektronky. Pravda, frekvencni a jine charakteristiky takoveho repraku mely k hi-fi hodne daleko, ale na AM a s tehdejsi urovni prenosove techniky se to sneslo.
jj, jedno take sa mi dostalo do ruk, ale bola to taka rarita ze to v tomto kontexte nemalo zmysel spominat, ostatne som enpisal ze trafo je jedina moznost impedancneho prisposobenia. To ze som napisal ze to trafo tam musi byt, bolo viac menej preto ze drviva vacsina el zosikov ma trafo...
Ovsem U z U*I je ubytok napatia na aktivnom prvku, ak by platilo ze sa straty vyrovnaju tak by muselo platit ze elektronka ma rovnaku charakteristiku ako tranzistor. Kedze nema tak pracovny bod je nastaveny inde ako u tranzistoru a tym padom je na nej v pomere k napajaciemu napatiu nizsi ubytok napatia ;)
Ne, není. Není k tomu žádný rozumný důvod. U koncového stupně ve třídě A prostě musím nastavit pracovní bod tak, aby na výstupu (anodě/kolektoru) bylo v klidu +- poloviční napětí zdroje. Jedině tak zajistím maximální rozkmit výstupního signálu a tím i maximální vybuditelnost. Jiné nastavení pracovního bodu povede k dřívějšímu nástupu limitace.
Polovicne napatie na vystupe je dane rovnostou impedancie aktivneho prvku a zataze (v pripade elektronky je to vacsinou trafo). V praxi nastavim budenie jednosmernym prudom tak aby som sa pohyboval v strede linearity charakteristiky. Dosiahnem to privedenim urciteho jednosmerneho prudu na vstup (baza/mriezka), na tomto js prude mam superponovany budiaci akusticky prud. Nasledne zvolim zataz tak aby som dosiahol co najvyssi rozkmit. Tato zataz nie je repro. Na repro sa prud dostane az po odstraneni jednosmernej zlozky (napr pomocou kondenzatoru, pripadne trafa). Preco? Pretoze jednosmernych 100 voltov by na 4 omovy reprak zapojil len amater, rovnako ako by na ten isty reprak pripojil jednosmernych 12 voltov. V pripade triedy A sa clovek malokedy dostane na rozkmit napatia ktory poskytuje zdroj. Naviac ci trazistor alebo elektronka, v oboch propadoch v role zosilnovaca ide o PRUDOVY zosilnovac. NAPATIE zosilnovat nevedia priamo ale len pomocou zosilnenia prudu, ktory na zatazi vytvori urcity ubytok napatia.
To, co chybi milovnikum elektronek, je zkresleni treti harmonickou, ktere dodava zvuku charakteristickou barvu. A to s mikrofonii elektronek nema nic spolecneho, ostatne na ni nelze spolehat, protoze je u kazde elektronky jina a i u stejneho modelu od ruznych vyrobcu. Ostatne mikrofonie by se mohla uplatnovat jen u zarizeni, kde repraky a zesik jsou v jedne bedne a to zejmena pri hlasitem poslechu.
Tretia harmonicka vznika nie vdaka tej elektronke ale na obvodoch okolo... Teda ani nie tak v zosilovaci ale v oscilatoroch kmitajucich na 3 harmonickej, vdaka rezonancnej frekvencii tohoto oscilatoru... Neviem si celkom dobre predstavit zosilnovac (hoci elektronkovy) ktory generuje 3 harmonicku z jednotlivych frekvencnych zloziek audio signalu...
Jakých oscilátorech, pokud jde o zesilovač? Tam jsou jakékoliv oscilace nežádoucí. RLC rezonanční obvod si žádné jiné frekvence vytvořit nemůže, jen má na různých frekvencích jinou impedanci (tedy některé potlačí víc než jiné). Zato zkreslení harmonickými je zcela přirozeným důsledkem nelineární charakteristiky aktivního prvku - v tomto případě elektronky. Pasivní prvky jsou za normálních okolností lineární, pokud nehoří přetížením :-)
no, ale toto plati len v pripade ze aktivny prvok pracuje mimo svoju linearnu charakteristiku, preco by niekto navrhoval zosik tak aby sa choval ako booster, pripadne overdrive? Nastavenie pracovneho bodu sluzi na to aby aktivny prvok (ci elektronka alebo tranzistor) pracoval v linearnej oblasti
Ani elektronka, ani tranzistor zadnou linearni oblast nemaji. Leda tak priblizne linearni v casti pracovniho rozsahu, ktera na dane pouziti nemusi stacit. Kdyby tomu tak nebylo, nikdo by neomezoval zesileni obvodu negativni zpetnou vazbou, ktera zesilovac linearizuje. Zesilovac by jednoduse vypadal jako rekneme 2 az tri tranzistory a bylo by vymalovano, s komplikovanymi integraci by se nikdo nesral, byly by v nich nanejvyse ty 2 az 3 transistory, z toho dva vykonove.
A co je to ta lineární oblast? Ještě jsem neviděl polovodič (ani elektronku), kde by charakteristika nebyla exponenciální.
Ono se to švindluje pomocí finty nějakýho pana Blacka. Lineární je jenom zpětnovazební člen (odporový dělič, ...) definuje poměr vstupního a výstupního signálu a zesilovač dorovnává odchylku tak, aby byl rozdíl nulový. A nemusí na to být lineární, stačí, když v požadovaným rozsahu zvládne rozumně sledovat změny signálu. Akorát to srazí zesílení minimálně o řád.
Ale i tak do toho leze teplotní šum, rychlost přeběhu, zákmity, (který to namodulují na jiný frekvence, protože kde jsou dvě frekvence a nelineární prvek...), limitace (daná rozsahem napájení), parazitní kapacity a indukčnosti, ...
https://pastebin.com/jY5vZ8Qa
Tomuhle říkám analogizace, tedy dokreslení spektra podle podkladu v nižším rozlišení. S nějakýmy šumy si nehraju a výsledky podle přísných pravidel reverzní interpolace si nejenže spektrum zachovají ale dokonce jej prohloubí. Narozdíl od běžného resampleru nebo DSP ;)
a o co se v tomto snažím? no přece o co nejvěrnější napodobení spojitosti analogového signálu, jen bez šumu a tímpádem mírně synteticky, cílem celé kaskády je zvýšit rozlišení aniž by došlo k posunu spektra mimo originální barevnost, proč se o to snažím? proto, že televize, rádia, méééédia jsou přeplněná stále stejným ošklivým posunutým spektrem... až do zblbnutí :D
ale kdepak hráblo :D jen řeší svérázným způsobem problém zvuku, jen si myslím že je stále na začátku, myšlenka zneužít procesor na obrázky ke zpracování zvuku už mě napadla, přecijenom očima se chyby dají vidět snáze než ušima slyšet, současný stav zvukové digitální techniky je zoufalý :D
Přiznávám se bez mučení, nečetl jsem to celé, spíše tak náhodně prohlédl, ale...
Opravdu je to článek o tom, jak z digitálních dat vyrobit analogová s přidaným šumem? S PŘIDANÝM ŠUMEM?
Já taky nemusím mít všechno digitální, taky bych raději lehce šumící televizi, než "Žádný signál", ale vzít digitální obraz a nabalit na něj přidaný šum, abych měl pocit, že žiju 50 let nazpět...?
Tak to je asi individuální. Já nesnáším JPEG artefakty a je jedno, zda je to v obraze nebo ve zvuku. Pěkný náhodný šum nevadí, ten se dá snadno odfiltrovat, ale na vyhledávání vzorů je mozek prostě stavěný, takže artefakty vadí.
Pokud by se podařilo jpeg artefakty (když už teda k disposici není žádný jiný zdroj signálu) pěkně zašumět, tak by to bylo přínosem.
Taky záleží na charakteru šumu, je to vidět na této fotce
https://i.iinfo.cz/images/272/analogizace-2-2.png
Fotka na pravé straně je zašuměná nejvíc, ale vadí to mnohem méně (alespoň tedy mě), než fotka uprostřed.
Zrovna obloha je na wiki zmíněna jako příklad pro kvantizační šum.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantov%C3%A1n%C3%AD_(sign%C3%A1l)#Kvantizační_šum
To se používá v nějakých hrách, ne? Že se přidá do scény nějaký šum a výsledná scéna pak působí realističtěji než původní „sterilní“ grafika.
Používá se to ostatně i v umění, kdy různé záměrně vytvořené textury a poruchy - třeba v obrazu nebo na soše - způsobují, že dílo pak na člověka víc působí. Podobně zrno u černobílé fotografie, to je stejný případ.
Osobně mám teorii, že právě tyhle defekty a poruchy způsobí, že pozorovatel začne dílo sám dotvářet a tím dílo „ožije“ a výsledný dojem je hlubší. Ostatně si jej pozorovatel dotváří „na míru sám sobě“. Tohle je něco, k čemu podle mě směřuje i autor článku a i když je možná na hraně duševního zdraví, úplně bych jeho snahu nezavrhoval. Možná by se mohl začít věnovat umění a třeba by pak přehodnotil i svoje pokusy najít technické řešení toho problému. Protože tohle je podle mě spíš téma psychologické, se zřetelným přesahem do spirituality a právě umění.
To se používá v nějakých hrách, ne? Že se přidá do scény nějaký šum a výsledná scéna pak působí realističtěji než původní „sterilní“ grafika.
Jo, občas se to používá, ale že by to vypadalo nějak moc hezky se říct nedá. Tj jako se vším, když se něco objeví, tak se to zpravidla přehání a až potom se s tím naučí decentně pracovat. Jak jako motion blur. Dává se to kde kam už 20 let ale hezky to vypadá tak 2 roky (nebo alespoň před dvěma lety jsem to už nemusel vypínat).
Tohle je něco, k čemu podle mě směřuje i autor článku a i když je možná na hraně duševního zdraví, úplně bych jeho snahu nezavrhoval.
To jsem fakt jediný, komu se ten článek líbí? Pochopitelně všichni víme o koho jde, víme, co dokázal. Má svůj styl a podle mě jen tak trolí (tím stylem) v tom nejlepším slova smyslu. Marně přemýšlím, kdy jsem naposledy četl v nějakém magazínu článek, kde autor používal svůj vlastní program, nastudoval si to a něco o tom napsal. Jako neříkám, že clock je jediný. Nevidím nic na hraně duševního zdraví.
Nevím do jaké míry toto vyřešil, nezbývá než to vyzkoušet. Ono překopat chrastivé 44100 do vyššího rozlišení není tak triviální proces, výsledky jsou matoucí a nadchnou jen na chvíli. Těchto podivných vlastností jako je "modrý posuv" zvukového spektra, se využívá při standartizaci zvukového projevu v médiích i hudebním průmyslu. Na mě osobně modrý posuv působí agresivně, šaškovsky, zabraňuje ponoření do hudebního transu, maskuje a překrucuje důležité podprahové informace. To s tím přidaným šumem vidím jen jako drobné nepochopení problému, zametení aliasingu pod koberec. Ostatně takové zametení je i řešení aliasingu lowpass fitrem :D to je pro mě směšný pokus, který však zabírá u většiny badatelů na poli digitálního zvuku.
tyhle oblasti se netýkají přímo frekvencí jako takových, spíše toho co je mezi nimi, pro zjednodušení to označuji barevným spektrem frekvencí, no a problém digitálu spočívá v tom, že přepočet s chybou sice zachová frekvence, ale změní podbarvení, či změní tvar vlny přesně podle chyby přepočtu, a že to je sakra slyšet zejména v basech, takže klidně i přes zavřené dveře a na to nepotřebujete mít netopýří sluch, stačí jen trénovaná zkušenost
chápu že vše co je sestavené z vyšších frekvencí se odrazí v basech, a právě s tímto jevem pracuje resampler když tu vlnu "ničí", proto je třeba vzít resampler a udělat z něj rekvantizer, návod jak na to už jsem zde předhodil s tím že je to velmi experimentální záležitost s velmi otevřeným a přesto deterministickým koncem
jo, a navíc, když si výšky a středy zprůměrujete, vyleze vám z toho taky basová sinusovka, v audacity mikroskopem to jde dobře vidět, celý ten trik se spektrem závisí na precizním vypočítání výšek, které se skládají do středů a ty pak do basů, tu hraje roli i přesnost bitová hloubka a navíc ještě dodnes nepopsané nelineární zpracování, protože algoritmy počítají signál od začátku do konce (lineárně), tím se sebedrobnější chyba výpočtu ve spektru projeví, pokus o nelineární interpolaci vypadá asi tak, že proženu signál filtrem od začátku do konce a pak ještě od konce do začátku, výsledek je úžasnej :D
a ještě něco k aliasingu, aliasing při samplování signálu je vcelku obstojně vyřešen, jen druhá půlka pravdy o aliasingu ve zvuku je stále předmětem k řešení, příkladem budiž resampling např. ze 44100Hz na 48000Hz, a to až při reprodukci nebo zpracování nasamplovaných dat, toto je totiž dnes standardem, a to dosti matoucím, on aliasing z popisu jevu je dostatečně přiléhavé označení pro tento jev, jenže se vžil především pro vstupní proces ze světa analogového do světa digitálního, opačně se může projevit také a také se projevuje, mikrotonální faleš, modulační zkreslení kvant, v analogu se takto s kvanty nepočítalo a jev se objevil teprve až s masivní digitalizací do 44100Hz a 48000Hz standardem u přehrávačů