Grafické rozhraní je, ať si říká kdo chce co chce, zřejmě nejsledovanější částí každého operačního systému. Je to celkem jasné, neboť zatímco se většina uživatelů v životě nedozví, jestli vybraný OS podporuje preemptivní multitasking nebo virtuální paměť, s uživatelským rozhraním se setká každý. A tak začala i pro unxové operační systémy vznikat desktopová řešení, která si kladla za cíl sjednotit vzhled i zacházení s aplikacemi, prohloubit možnosti jejich interakce a podobně. Asi nejstarší bylo komerční CDE, se kterým jste se mohli donedávna setkat snad v každém „velkém“ unxu. Rozmach open source softwaru ovšem způsobil, že CDE upadá v zapomnění a světem hýbou hlavně KDE a Gnome, které pronikají i do komerční sféry. Tak trochu v jejich stínu, ačkoliv si to vůbec nezaslouží, vegetuje projekt XFCE.
XFCE je odlehčené (ehm, jak ale jinak přeložit slovo lighweighted?) desktopové prostředí, které, podobně jako Gnome, používá knihovnu Gtk+. Jak sám autor říká, dnes již existuje několik kvalitních desktopů, ale jsou buď moc náročné, drahé a nebo obojí. A to dle mého názoru přesně vystihuje momentální stav. KDE i Gnome jsou solidní a dobře použitelné projekty, ovšem operační pamětí zrovna nešetří. Samotné window managery, jako je například fvwm, jsou sice obvykle rychlé a nenáročné, ale nepříliš komfortní z hlediska konfigurace. XFCE je právě někde v polovině cesty mezi „velkými“ desktopy a propracovanějšími window managery.
XFCE se skládá z window manageru xfwm, panelu xfce a doplňkových aplikací.
XFWM
Xfwm je window manager, takže má na starosti dekorace a barvy oken, jejich přesouvání, zvětšování, přepínání, virtuální obrazovky, pozadí pracovní plochy a podobně. Co se vzhledu a uspořádání týče, blíží se asi nejvíce kwm z KDE. Podobně jako kwm umožňuje měnit velikost okna uchopením kdekoliv na okraji okna, na titulku je přímo ovládací prvek pro „přišpendlení“ okna – to poté zůstává viditelné na všech virtuálních obrazovkách. Naopak nenabízí tlačítko pro zavření okna, které je realizováno poněkud jinak. Čtyři tlačítka mají následující funkce (zleva):
- menu (L), zavření (P)
- přišpendlení (L i P)
- ikonifikace (L i P)
- maximalizace a navrácení do původního stavu (L i P)
Kromě toho lze okno maximalizovat i dvojklikem na titulek, pravým tlačítkem lze okno srolovat (shade), takže z něj zůstane viditelný pouze titulek.
Další menu se zobrazují po kliknutí tlačítky myši přímo na plochu. Pravé tlačítko vyvolává seznam oken, prostřední menu funkcí pro okna (shodné s menu na prvním tlačítku okna) a levé pak systémové menu, umožňující spuštění některých konfiguračních utilit, ukončení XFCE a podobně. Vše, co jsem napsal v tomto odstavci podle mého zkoumání neodpovídá dokumentaci, kde jsem našel vícero odlišností od skutečnosti. Tlačítka myši lze pomocí konfigurační utility prohodit, takže je XFCE použitelné i pro leváky.
Xfwm nabízí také širokou škálu událostí, kterým lze přiřadit zvuky. Zajímavá je také možnost běhu v Gnome kompatibilním režimu. Podporovány jsou i funkce využívané aplikacemi na bázi Motifu, SUN Openwindows i KDE.
Celkově vzato je xwfm celkem podařený window manager, kterému nechybí ani rozšířené funkce, jako je například přichytávání oken na okraje obrazovky a mezi sebou vzájemně. Pěkně je vyřešeno přepínání virtuálních obrazovek, kromě pageru totiž můžete využívat aktivní okraje. To samozřejmě není nic objevného, ale způsob implementace je unikátní. Obrazovka se totiž přepne až tehdy, když po okraji přesunete kurzor o určité množství bodů. Tím je zamezeno nechtěnému přepnutí, když náhodou kurzor přesunete do aktivní zóny.
Trošku mi chybí možnost definovat různá pozadí pro jednotlivé virtuální obrazovky. Ne že bych tak miloval všelijaké barvičky, ale zastávám názor, že tento vizuální způsob orientace je možná nejrychlejší.
Dalším nedostatkem je podle mě nedotažená integrace s xfce (ve smyslu panelu), například by se podle mě při maximalizace mělo okno alespoň volitelně zvětšit pouze tak, aby nepřesahovalo přes panel a také by neškodilo, kdyby se panel dal vyjmout ze seznamu oken a znemožnilo se do něj přepnout přes Alt+Tab.
Mě osobně trošku chybí komplexnější možnost pohrát si s parametry jednotlivých oken, jak jsem zvyklý z Window Makeru, který mi umožňuje například ovlivnit, která tlačítka mají být u okna vidět, zda má mít okno titulek nebo třeba zda bude trvale navrchu. Některé tyto věci lze nastavit ručně v konfiguračním souboru, ale stejně asi většině uživatelů toto zrovna chybět nebude.
Vizuální stránky věci, tedy barvičky, textury a fonty, lze měnit s pomocí témat, která se automaticky aplikují na všechny Gtk+ aplikace a XFCE se je snaží vnutit i všem ostatním aplikacím. Přímo přibaleno je asi 40 témat, vřele doporučuji nepoužívat ta, která obsahují textury, otevírání nových oken se tak pekelně zpomalí.
XFCE
Xfce je v podstatě panel, který splňuje několik funkcí. Asi nejdůležitější jsou aplikační menu a ikony a dále pak pager pro přepínání virtuálních obrazovek. Aplikačních ikon je celkem osm, ale jejich počet lze zvýšit nebo snížit a rovněž velikost ikonek je nastavitelná (32×32, 48×48 nebo 64×64 pixelů). Tyto ikony slouží k rychlému spouštění aplikací a podporují také drag and drop (DnD), takže je lze použít pro přetahování souborů například z xftree (k tomu se dostaneme dále). Nad každou ikonkou je pak aplikační menu. Ty jsou naprosto odlišná od všeho, co jsem zatím používal. Hlavně se nevětví, protože nevycházejí z jednoho kořene – kategorie jsou dané už tím, že aplikačních menu je několik (obvykle se také na aplikační ikonu umisťuje spuštění programu, který do dané skupiny také patří). Dalším rozdílem je, že menu se nezavře, pokud otevřete jiné, takže si jich můžete zotvírat kolik chcete. To má opět souvislost hlavně s použitím DnD, protože i na položky menu můžete přetahovat soubory. Menu jsou navíc oddělitelná a potom pro ně platí stejná pravidla, jako pro jiná okna.
Ikony a menu jsou rozděleny na dvě poloviny, které obklopují prostřední část s pagerem a tlačítky pro spuštění konfigurace, otevření dialogu About, uzamčení obrazovky a ukončení xfce.
Úplně vlevo mohou být hodiny a vpravo je tlačítko pro vyvolání nápovědy (jde o HTML soubor, otevírá se pro něj Navigator. A nakonec jsou zde ovládání prvky pro přemístění panelu, jeho minimalizaci a uzavření.
Z hlediska konfigurace je xfce velice příjemný, prakticky všechno lze snadno a rychle naklikat. Téměř každý ovládací prvek lze nastavovat po kliknutí pravým tlačítkem. Výjimku tvoří přidávání položek do aplikačních menu, což se provádí přes volbu Add icon (v každém menu nahoře), případně přetažením programu na tuto ikonku. Položky menu se však již opět editují kliknutím na ně pravým tlačítkem (tak se i ruší). Za chybičku považuji nemožnost položky v rámci menu přesouvat, což je řešitelné zřejmě jenom zásahem do konfiguračního souboru (nebo jsem alespoň na nějaký klikací způsob nepřišel).
DOPLŇKOVÉ APLIKACE
V rámci XFCE získáte i několik aplikací. Drtivá většina z nich jsou konfigurační utility. Uvádím je zde v abecedním pořadí:
- xfbd – je tzv. backdrop manager, tedy konfigurační utilita pro nastavování pozadí pracovní plochy (s XFCE získáte množství podkladů, takže je z čeho vybírat, i když většinou jde o opakující se jednoduché vzory)
- xfclock – hodiny s kalendářem, celkem klasická aplikace s běžnými funkcemi (analogové/digitální hodiny, procházení kalendáře a podobně)
- xfmouse – pomůcka pro nastavení myši (prohození tlačítek, akcelerace atd.)
- xfpager – pěkný přepínač virtuálních obrazovek, který umožňuje i přesouvat okna mezi obrazovkami bez nutnosti přepínat se
- xfprint – vlastně nejde ani o aplikaci, ale pouze o malý wrapper, který umožňuje tisknout přetažením souboru na ikonu
- xfsound – konfigurační nástroj pro zvukové události xfwm
- xfterm – podobně jako v případě xfprintu jde o wrapper, tentokrát umožňující spuštění programu v emulátoru terminálu pouhým přetažením souboru na ikonku
- xftrash – klasický odpadkový koš dnes nesmí nikde chybět :). Tento je používán pouze tehdy, pokud mažete s pomocí xftree (viz dále)
Poslední aplikací, kterou jsem ve výše uvedeném výčtu vynechal, je xftree. Ta si zaslouží zvláštní odstaveček, protože je ze všech nejsložitější a nejpropracovanější. Jde o správce souborů, který umožňuje provádět všechny základní operace, jako je kopírování, přesouvání či mazání souborů. Kromě toho nabízí snadné spouštění aplikací (včetně terminálových) a důslednou podporu DnD, včetně metody používané v Netscape Navigatoru (DnD s KDE nebo Gnome aplikacemi jsem bohužel nemohl vyzkoušet). Jak jsem se již zmínil, xftree pracuje s košem, takže pokud se občas při mazání přehmátnete, může to pro vás být to pravé. Celkem pohodlně se v něm nastavují práva a vlastnictví souborů.
na obrázku je vidět, jak XFCE vnucuje ne-Gtk aplikacím barevné téma; zde přizpůsobený Navigator a xterm
Celkově vzato je XFCE docela podařený program, který si zaslouží určitě pozornost. Ačkoliv také nemá úplně zanedbatelné paměťové nároky, Gnome i KDE jsou proti němu pořád pěkní bumbrlíčci. Pokud máte třeba jenom 16 MB RAM, zkuste XFCE, myslím, že by mělo běhat slušně. XFCE je připraven i na lokalizace, ale pokud je mi známo, česká verze zatím neexistuje, zato by měla být k dispozici verze slovenská. Se vstupem českých znaků jsem také nikde problémy neměl. Pokud by se někdo počeštění chopil, bylo by XFCE takřka ideální.
A ještě jedna praktická rada na závěr. XFCE se podobně jako KDE 1.1 snaží přizpůsobit zvolenému tématu všechny aplikace. To většinou nevadí, ale například u xtermu to způsobí i předefinování fontů a barev plochy terminálu, což začne vadit například pokud máte kvůli zvýraznění syntaxe pro vim barvy předefinované nebo pokud máte přednastavené české fonty. Řešení je celkem jednoduché, stačí po spuštění xfwm ve startovacích skriptech provést po spuštění xwfm povel
xrdb -merge $HOME/.Xdefaults kde místo $HOME/.Xdefaults zadáte jméno vašeho resource souboru.
ČLÁNKY DO MAILU