Herní vývojář Alexander Bruce vytvořil hru, která nemá jasně určená pravidla. Vlastně se jedná spíš o psychologický experiment, u něhož vám nezbude nic jiného, než projít králičí norou a dostat se do říše divů, která mate i sama sebe.
Co je v Antichamber vaším cílem? Nic vám nenapoví. Po krátkém návodu napsaném na zdi se začnete prodírat množstvím kroutících se chodeb, abyste se dostali do slepé uličky. Pak nezbývá než zmáčknout klávesu escape a začít znovu. V úvodní místnosti se mezitím poklidně odpočítává čas. Co se stane, až doběhne, vám nikdo neřekne. V hloubi duše však cítíte, že se nestane nic dobrého.
Stačí se pohnout a místnost se změní
Hra postrádá jasně určená pravidla. Každá místnost se mění podle vašeho pohybu. Záleží, jestli jdete rychle, pomalu či skáčete. Někdy se stačí podívat na zem, podlaha zmizí a vy padáte několik desítek pater do sklepení, odkud na první pohled není úniku. Občas se zas stačí podívat do zrcadla a objevíte tajnou chodbu.
Stejně tak jsou v jednotlivých místnostech připravené hádanky. Za pomoci „teleportovací“ zbraně třeba přemisťujete předměty. Někdy si je dokonce musíte přenést z jedné části mapy do druhé. Nápovědu však nedostanete. Pokud vás řešení tak nějak netrkne, prostě v dané místnosti uvíznete nebo se budete muset vydat jinou chodbou či vrátit na začátek.
Nápověda pomocí životních mouder
Jediné co vám napovídá a trochu vás směruje v postupu, jsou komické obrázky na zdi. Pokud na ně kliknete, zjeví se vám životní moudro. To je jistým klíčem k řešení hádanky, ale mnohdy je nicneříkající. Veškeré objevené cedule se ukládají do hlavní místnosti a vytvářejí podivnou myšlenkovou mapu, v které můžete listovat.
I když vůbec nechápete, jaký je váš cíl. Hra je neuvěřitelně zábavná. Má poměrně jednoduché grafické zpracování, ale i tak dokáže vykouzlit úchvatné scény. Třeba když se pod vámi zhmotňuje země nebo při pohledu skrz okno se změní barva místnosti a tím i její uspořádání. Celou dobu vás provází pocit, že se za každým rohem skrývá tajná chodba.
Stylizace je spíše komiksová, ale jasně to říct nejde. Pohybujete se v prostoru, který je třeba jen načrtnut tužkou i v gejzíru barev. Dokonce ve hře naleznete i poměrně realistické modely. Jedna místnost vypadá třeba jako muzeum. Exponáty jsou zavřeny ve skleněných krabicích. Záleží, z jaké strany se podíváte, z každého úhlu vypadá skulptura uvnitř úplně jinak.
Hudba působí jako balzám na duši
Podstatnou roli hraje i hudba a zvuky. V temném tunelu můžete slyšet třeba cvrlikání ptáků nebo uslyšíte zasyčení, když se podíváte do roury ve zdi. Hudba sází na jemné uklidňující tóny a spíš umocňuje atmosféru. Nedrží žádné tempo, připadá vám, jako by vás při nepříjemném záseku hladila po vlasech a chlácholila, že na řešení přijdete.
V pozdějších fázích se totiž záseky dostavují poměrně často. Není neobvyklé strávit i několik desítek minut v jedné místnosti. To může velmi snadno vyústit v silnou frustraci. I když je možnost se vždy zmáčknutím jedné klávesy vrátit na začátek a zvolit jinou cestu, vždy to nepomůže. Mapa není zas tak obrovská a hodně odboček prostě minete. Navíc několikrát narazíte na falešné konce. Při otevření dveří s nápisem Exit se neobjeví závěrečné titulky, ale další životní moudro. Člověk si později pokládá otázku, jestli to není jen nějaký zvrhlý experiment.
Závěr a konečné hodnocení
Antichamber je zajímavý pokus o inovaci logických her. Transformace místností je občas neuvěřitelná a dokud se nezasekne, hra je opravdu zábavná. Absence příběhu a cíle může některé hráče ale odradit. Hrát nějakou hru několik hodin a vlastně nevědět ani proč, je prostě zvláštní. Zvláštnost však můžeme považovat za druhé jméno Antichamber.
Výhody
-
Herní mechanismy
-
Audiovizuální stránka
-
Atmosféra
Nevýhody
-
Nepříjemné záseky
-
Nemusí sednout všem
P. S.: Linuxový port Antichamber v současné době seženete jen v rámci akce Humble Indie Bundle 11.
ČLÁNKY DO MAILU