Smutné na tom všem je, že se vývojáři jádra vysvětlují proč to nejde a nesnaží se najít cestu, jak by to šlo. To, že já dávám svůj kód pod GPL přeci není důvod, abych přestal spolupracovat s někým jiným, kdo to nedělá. Nakonec to dopadne tak, že se "uzavřený" software bude distribuovat se zdrojáky. Ovšem ty zdrojáky budou ve formátu:
char program[] = { 0x11, 0x55, 0xFF .... };
Je to zdrojový kód, nebo není? Je to text a jde to zkompilovat, tak to asi bude zdroják. Že je to vlastně k ničemu, to nám přece nemusí vadit. Hlavně že byla dodržena licence. Chcete se hádat. Nebo dokonce soudit? Místo do vývoje investovat čas a peníze do nikam nevedoucích hádek a právnických bitev?
Přečtěte si GPL:
"The source code for a work means the preferred form of the work for
making modifications to it."
Kód převedený do takového formátu zcela zjevně preferovanou formou pro modifikování není.
Myslíte, že programátoři v ATI/Nvidia píšou ty ovladače v hexa kódu? Těžko. Takže v tom případě to preferovaná forma není a hotovo. Jestli vy sám něco v hexa kódu naprogramujete, tak to klidně jako zdroják pod GPL šířit můžete.
Takže je to až takhle složitější, to jsem netušil.Ale i ten zdroják v hexa kódu by byl přihrávkou konkurenci, když nad tím tak přemýšlím,tak by se určitě našel někdo , kdo by to rozlousknul.
A jaky je rozdil mezi binarni a hexa formou? Zadny, z jednoh druhy udelam trivialnim skriptem nebo programem v jakemkoliv programovacim jazyce. Na hledani neceho uzitecneho to potrebuju tak jak tak minimalne disassemblit, jenze vysledny mnohamegabajtovy assemblerovsky kod nebude stejnak citelny...
