Co si budeme nalhávat, adventury jsou v současné době velmi okrajovým herním žánrem. Je proto skoro zázrak, že se výtvory herního studia Amanita Design dostávají do širšího povědomí hráčské i nehráčské obce, a to rozhodně zaslouženě. Už na první pohled totiž jejich hry zaujmou velmi originálním grafickým zpracováním. To působí jako rozpohybovaná ilustrace v dětské pohádkové knížce a zvuková stránka vždy skvěle koresponduje se snovou atmosférou světů.
Botanicula je posledním umělecko-herním počinem studia, i když tentokrát v režii Jaromíra Plachého. Ten v projektu Machinarium (2009) vytvářel příběhové animace a má ve svém herní portfoliu projekt Plachý trpaslík. Botanicula není klasickou konzervativní adventurou. Nebudete podobně jako v Machinariu kombinovat různé předměty, abyste je poté mohli dále použít, ale spíš prozkoumávat neskutečně živý interaktivní svět.
Neskutečně interaktivní svět, který žije
Je to totiž skoro až k nevíře, ale pomalu každý objekt reaguje na váš pohyb myší či kliknutí. Lístky se zachvějí a brouci bázlivě odcupitávají. Nacházíte se na stromu, který doslova tepe životem – zatím. Napadl ho totiž pavouk tvořený z temné energie, který pohlcuje vše živé. Jedno semínko ale uniklo jeho řádění a dostalo se do rukou malého lískového oříšku. Ten dostane vizi, že musí semínko zasadit do úrodné půdy a vytvořit tak nový svět, když ten současný umírá. Na pomoc si přizve své další čtyři kamarády.
Každý z nich disponuje jinou speciální schopností. Pan houbička dokáže skákat jak pružina, pan větvička se natahuje, pan bůhvíco – vypadá jako burák, zas disponuje silou a houževnatostí a posledním v partě je jakási muška zdolávající za pomocí křídel nedostupné oblasti. Hlavní vůdce skupiny pan lískový oříšek má díky semínku v sobě zvláštní sílu, tu ale nebudu kvůli spoilerům v příběhu prozrazovat.
Partička táhnoucí za jeden provaz
Jestli jste se teď zaradovali, že podobně jako v Lost Vikings budete jejich schopnosti kombinovat a za jejich pomocí řešit obtížné hádanky, musím vás bohužel zklamat. V určitých momentech sice budete muset využít dispozice jedné z postav, ale i když zvolíte špatně, nic se neděje. Spustí se animace, pan větvička se například lekne a zaběhne zpět ke svým kumpánům. Něco podobného vás pak čeká i v případě dalších špatných rozhodnutí, i když s jinou animací, až konečně narazíte na toho správného reka, jenž se s problémem popere.
Vašim cílem v Botanicule jednoduše není řešit, ale objevovat. Téměř vše, mimo pár jednoduchých hádanek se řeší kliknutím na to správné místo. Poté jste svědky krátkého animovaného skeče. Některé akční objekty musíte ale aktivovat víckrát, abyste docílili kýženého výsledku. Na tento princip si budete první půlhodinku možná obtížně zvykat, ale poté už hrou budete procházet snadněji než nůž máslem.
Tajemství téměř na každém kroku
Vývojáři se vás snaží k prozkoumávání každého centimetru herní obrazovky motivovat sbíráním kartiček se zobrazenými postavami a obyvateli stromu. Než se dostanete do konce, nasbíráte jich bez větších problémů několik desítek. Je až neuvěřitelné, jakou mírou fantazie kluci z Amanita Design disponují. Každé stvoření, jež při hraní potkáte, je neuvěřitelně originální a zajímavé na první pohled.
Jednotlivé příšerky by ale nemohly fungovat bez atraktivního prostředí. Navštívíte tak kolem 150 lokací. Jednu originálnější než tu druhou. Nechybí klidné pasáže prosluněné sluncem, ale i temnotou napadené depresivně vyhlížející lokace. Vše je neustále v pohybu. Strom pulzuje životem, neboť vidíte, jak v něm proudí životadárná energie. Obyvatelé se shlukují do vesnic nebo jako osamocení poutníci prožívají svůj vlastní příběh, těsně spjatý s daným prostředím.
Dva vtiskli duši
Vše korunuje alternativní hudba dua Dva. Bára a Jan Kratochvílovi dokázali svět nejen nazvučit, ale také mu vtisknout duši. Grafické pozlátko by samo o sobě nedokázalo vytvořit tak unikátní atmosféru. Dva se též postarali i o ostatní doprovodné zvuky, například žvatlání hlavních protagonistů nebo třeba jen žuchnutí žaludu na zem.
Lze tedy vůbec něco Botanicule vyčítat? Hardcore hráči možná budou brblat nad jednoduchou obtížností a ti, co kouzlu hry dokonale propadli, zas nad její délkou. Bohužel, Botaniculu projdete za pouhé čtyři hodiny a vůbec bych se nezlobil, kdybych v jejím světě mohl strávit ještě o několik desítek minut víc. Po samotném dohrání se ale můžete do dobrodružství pustit znovu a pokusit se objevit všechna stvoření obývající strom. Na konci vás za to čekají bonusové animace.
Závěr a konečné hodnocení
Botanicula nezklamala. Amanita Design a Jan Plachý jsou velmi talentovaní vývojáři s fantazií na rozdávání a i přes pár výtek jsem si hru užil tak, jako už dlouho žádnou jinou. Škoda jen, že jsem v jejím světě nemohl strávit víc času. I přes tuhle připomínku však musím hru velmi doporučit. Opravdu stojí za to a na Linuxu se už pěknou řádku dní neobjevilo nic tak dobrého a kouzelného.
Výhody
-
Úchvatná grafika
-
Zvuková stránka
-
Návyková hratelnost
-
Živý interaktivní svět
Nevýhody
-
Krátká herní doba
-
Nevyužitý potenciál více hratelných postav
-
Pro někoho jednoduchost
ČLÁNKY DO MAILU