Nic překvapivého, všichni vlastně vědí, že IPv4 zdaleka není vyčerpaná a přesto tu jsou lidé schopní tvrdit, jak všichni strašně potřebujeme IPv6. IPv4 by bylo možné považovat za vyčerpanou při obsazení řekněme 2/3 všech adres.
Zároveň se objevuje otázka: IPv4 jsme zdaleka nevyčerpali, přesto jí prohlašujeme za vyčerpanou, kdy se vyčerpá IPv6, jestliže s ní budeme zacházet stejně jako s IPv4?
Někdo opravdu tupý může namítnout, že v IPv6 je tolik adres, že lze adresovat každý centimetr čtverečný na zemi a někdo jiný tupý mu to zbaští. Jenže tohle není otázka celkového počtu, ale rychlosti vyčerpání.
Pokud dítěti dáte do ruky desetikorunu a řeknete mu "A víc nedostaneš", bude jí nejspíš chuděra žmoulat a šetřit. Dejte stovku a dost možná jí obratem rozhází.
Na příkladu IPv4 je vidět, že počet adres není limitujícím faktorem určujícím vyčerpání nějakého prostředku, samotným limitujícím faktorem je strategie přidělování adres.