OK, přístup UPC chápu (jen z obchodního hlediska, ne z technického). Ale není to o blokování IPv6 adres (L3) ale o blokování MAC adres (L2) což je obrovský rozdíl. Stojím si za svým původním příspěvkem o nesmyslnosti blokování IPv6 adres.
To co UPC píše o "bridge mode" modemech je nejspíš jasné (to bude ta masová záležitost pro drtivou většinu zákazníků ze kterých se budou omezením počtu povolených MAC adres snažit vyždímat víc peněz za dražší tarif). Jsem ale zvědavý co to znamená "route mode modemy", že by fungovaly jako DHCP servery u kterých funguje prefix delegation? Nebo že by spoléhali na to že si to routování na těch "route mode modemech" bude někdo nastavovat staticky? A co vlastně znamená omezit na druhé síťové vrstvě "route mode modemy"? To jako že za nimi může být připojený jen omezený počet dalších routerů? WTF? K čemu je to dobré? Tomu vážně nerozumím...
A nakonec: naprosto nesouhlasím s tím, že výsledný efekt u UPC je stejný. S tím co prezentuje UPC si dokážu představit i u toho jejich jednoduchého "bridge mode modemu" připojit plnohodnotnou síť /64 pouze s jedním routerem který se z jedné strany (k UPC) bude na L2 bude tvářit jako jeden klient (jedna MAC adresa), ale z druhé strany (k zákazníkovi) bude zpřístupňovat plnohodnotné připojení pro celou L2 síť s IPv6 adresami /64. U IPv4 se tento trik označoval jako "proxy ARP", jak se to jmenuje u IPv6 nevím - že by proxy NDP? To mi připadá jako lepší řešení než rovnou NAT 1:n (což u IPv6 taky funguje, přesto že spousta lidí tvrdí že to není pravda).