Jonathan Blow dokázal, že na vytvoření revoluční hry není nutné disponovat obrovskými finančními prostředky a týmem skládajícím se z několika desítek až stovek vývojářů. Pokud máte dobrý nápad a odhodlání svou vizi dotáhnout do konce, můžete stvořit něco, co se směle může i přes svou velikost měřit s áčkovými tituly v daném žánru. Otázkou jen je, nevytvořila hra Braid mix něčeho, co se do striktních tabulek rozdělující herní žánry nevejde? Braid totiž zůstal na pomezí mezi logickou hrou a klasickou skákačkou.
Instalatér 2.0
Stejně jako známý instalatér Mario, ani Tim z Braidu to nemá s partnerským vztahem úplně snadné. Jeho děvče mu ukradlo zlé monstrum a Tim se vydává na epickou pouť za její záchranou. Krom atletického talentu však Tim disponuje jednou speciální schopností, a to ovládáním času. Podobně jako v dnes již kultovní hře Princ of Persia: Sand of Time může své chyby, kterých se během postupu dopustil, prostým vrácením času napravit.
Čas je relativní
Na rozdíl od princátka z Persie jde však hra Braid ještě dál. Ne na všechny objekty a osoby působí vrácení času stejným způsobem. Pokud nějaký objekt vyzařuje duhovou auru, je víceméně časuvzdorný. Dostáváme se tak pomalu k jádru pudla celého principu hraní Braidu. Ne všechny překážky jdou překonat v reálném čase. Například, když skáče po obláčcích přes propast, některé mohou vyzařovat onu již zmiňovanou duhovou auru. Vrácením času se budou běžné obláčky pohybovat dopředu a ty s aurou zůstanou na místě nebo budou nerušeně pokračovat ve své cestě. Můžete tak velmi snadno docílit toho, že oblaka poskládáte jako most a pohodlně propast přeskáčete.
Podobných hádanek jsou ve hře tuny a čím dál se dostanete, tím postupně stoupá i jejich obtížnost. Obtížnost je velmi dobře vyvážená a hra tak netrpí oním známým nešvarem logických her, kdy i ke konci nalézáte hádanky, které zvládnete hravě vyřešit i s nohou kolem krku a prstem ruky v nose. Stejně tak se nesetkáte na začátku s logickým oříškem, na němž byste strávili neúměrné množství času bez zdárného výsledku.
Atlet s mozkem
Vaše logické uvažování ale při hraní bohužel nestačí. Nesmí se zapomenout, že Braid není jen logická hra, ale i klasická skákačka. Hráč tak musí disponovat i solidním postřehem a schopností rychle reagovat ve stresových situacích. Aby toho nebylo málo, půjdou vám po krku všemožná stvoření a zvířata.
Dočkáte se dokonce i bosse, kterého bych rozhodně nenazval snadnou překážkou. Zvířátka kromě neustálého prudění a ustavičného zabíjení vašeho virtuálního avatara mají ještě jedno využití, a tím jsou jejich měkoučká a pružná těla. Pokud na ně vyskočíte, dají se použít jako kvalitní trampolína, s jejíž pomocí vyskočíte i na vyvýšená místa, kam by se Tim nikdy nedostal.
Oživlá ilustrace
Braid však neoplývá jen geniálními a přesto jednoduchými herními mechanizmy, ale i neskutečnou audiovizuální stránkou. Zapomeňte na kýčovitého Maria. Braid má prostě styl! Grafická stránka působí na první pohled jako ilustrace v dětské knize. Někde v půlce vývoje však Braid tak oslnivě nevypadal. Jeho grafická stránka vypadala, podprůměrněji než u áčkových freewarovek.
Vše se zlomilo v roce 2006, kdy Jonathan Blow získal cenu za design na Game Developer´s Conference. Jen tak pro představu, vývoj započal roku 2004 a hra se dočkala na Xbox Arcade vydání až v roce 2009. Kromě oslnivé grafiky musím vyzdvihnout ještě soundtrack. Licencované skladby pochází z americké nahrávací společnosti jménem Magnatune.
Nic není bez chyb
Žádný hra však není úplně bez chyb. Hra byla původně dělána pro Xbox 360, a je proto maximálně optimalizována pro jeho ovladač. Ne, že by se na klávesnici Braid nedal hrát, ale není to tak komfortní jako s joystickem v ruce. V tomto ohledu mohlo studio Number None, které se na linuxovém portu podílelo, více zabrat a několik týdnů navíc strávit testováním.
Dokonalost sama, ale…
Jste frustrováni prací a šedé zimní dny vám už lezou krkem? Není nic snadnějšího, než uniknout od říše fantazie v Braidu. Je to lepší než pasivní sledování televize nebo hraní nějaké střílečky a na konci vás hra odmění lehce filozofickým závěrem, který vám nedá spát. Někteří recenzenti se odvažují nazývat Braid uměním. Já osobně bych byl asi opatrnější a příliš se takhle nechvástal, ale musím uznat, že Braid má k umění zatraceně blízko!
Hodnocení
Výhody
- Grafické zpracování
- Hudba a zvuky
- Příběh
- Herní mechanizmy
Nevýhody
- Krkolomné ovládání
- Nepříliš vydařený převod z konzolí
- Malé nativní rozlišení
ČLÁNKY DO MAILU