Autorovi timto vysvetluju, ze vyznamove je "mně" a "mi" sice stejne, ale "mi" je klitika (priklonka) (teda "mně" mozna taky, ale mene drsna :)), pricemz priklonky jsou temer jedinymi elementy ceske syntaxe, ktery si nejak vynucuji postaveni ve vete, konkretne vyzaduji, aby byly z jedne ci obou stran (podle typu) necim obklopeny (tedy se mely k cemu priklonit, od toho priklonka), treba reflexivni "se", "si" nenajdete na zacatku (spisovne, ne "se na to vykaslu" apod.) vety.
Docela zabavny je zkoumat, jak se pak samy priklonky mohou mezi sebou promotat (kuprikladu neexistuje ceska veta, kde by byl shluk "mu se jsem"). Tohle velmi vzrusuje meho skolitele, ja tomu zas az tak nerozumim :). (Skolitel je navic taky desny prase, takze mi tuhle nadsene vysvetloval, ze slova "klitika" a "klitoris" maji stejny etymologicky puvod, od nejakyho reckyho slova, co znamena horu, nebo ja uz nevim :)).
Priklonkovani a zavadnost neni v zadne korelaci :). Myslim, ze to neni priklonka, protoze muze byt na zacatku i na konci vety (takze nepotrebuje nic zleva ani zprava).