Kromě hlavního pódia a „Gaming Stadium“ dalších osmi stage, uspořádaných do dvojic, několik dalších prostor určených pro workshopy, prezentace partnerů, velké letecké kontejnery, ve kterých většina tohoto vybavení do Berlína dorazila, jako provizorní zástěna oddělující prostor „Campus Party Arena“ od okolního světa, po obou koncích stanové městečko v hangáru, na ploše pak jídelní zóna, a veškeré sociální zázemí.
Abyste tohle všechno prošli, hodila by se vám spíše koloběžka, od konce ke konci to bylo něco přes kilometr. Mezi tím vším pak 8000+ lidí, proplétajících se na první pohled bez cíle. Někteří se nehnuli z místa téměř 24 hodin denně, 67 tisíc km síťových a 8 tisíc km optických kabelů, 58 tisíc metrů čtverečných prostoru, 19× vzdálenost Země od Měsíce, kterou museli překonat všichni tzv. Campuseros ze 78 zemí světa, aby se do Berlína dopravili, a to vše kvůli více než 600 hodinám a 400 položkám programu největšího technologického festivalu od roku 1997, kdy tradice Campus Party začala ve Španělsku.
Program byl nabitý
Hlavním sponzorem akce se tento rok stala Telefonica O2 a její dcera, Telefonica Czech Republic a.s. dostala za úkol vybrat, dopravit do Berlína a ubytovat ve stanech 500 účastníků, pomocí soutěže ve které stačilo napsat jeden jediný tweet s nápadem, jak zlepšit svět kolem sebe. Na výběr bylo z několika témat, v souladu s hlavním sloganem akce „Retype Europe’s source code“.
Soutěž se příliš nepovedla, ani poté, co z čistě twitterovské akce O2 slevilo a uvolnilo ji mimo prostředí této sociální sítě a navíc přibyla možnost vzít si s sebou doprovod. Zbylo mnoho neobsazených míst a ve finále jsme byli rádi, že nás jelo něco přes 300 účastníků, což papírově dělalo čtvrtou nejpočetnější výpravu po účastnících z domácího Německa, Španělska a Velké Británie.
Velkolepé zahájení
V samotné aréně jste mohli potkat necelou třetinu těchto lidí, zbytek si z jinak zajímavé akce udělal bezplatný výlet do Berlína, což ovšem není chyba samotné Telefóniky, jako spíše roztříštěnosti internetové komunity v ČR a absolutně nefunkční spolupráce univerzit. Ty na rozdíl od jiných zemí neprojevily sebemenší zájem participovat na této akci a vyslat své nejlepší studenty. Extrémem byli někteří, co až v autobuse směrem do Německa zjistili, na jakou akci to vlastně jedou. Našli se i tací, co výhru hned zpeněžili, a nebylo jich kupodivu málo.
Potenciál akce byl a je veliký, kdo měl zájem, našel si svá témata a dokázal skloubit přednášky i Berlín a zároveň selektovat zrno od plev. Mnohdy byla perfektní témata prezentována ne příliš zdatným řečníkem a naopak, nezajímavé informace, které si na internetu vyhledáte sami, prodali jiní tak, že posluchači hltali každé slovo a měli pocit, že se dozvěděli něco úžasného a nového.
Help desk O2 mezi kontejnery
Právě nevyrovnanost jednotlivých prezentací byla dle mého názoru největším problémem celé Campus Party. Kdyby se mě někdo zeptal na nejlepší a nejhorší přednášku, měl bych docela problém. Orientovat se v té záplavě položek v programu bylo těžké, pro nás to byla povětšinou neznámá jména a člověk tak šel mnohdy v podstatě naslepo.
Na hlavním pódiu v 12:00 každý den vystoupil jeden „trhák“, hlavní řečníci, postupně Paulo Coelho, Yossi Vardi, Don Tapscott a Sir Tim Berners-Lee. Ani to však nebylo zárukou úspěchu a bylo to vidět odcházející skupiny diváků, jejichž očekávání zůstala nenaplněna.
Sir Tim Berners-Lee dává rozhovor
Dalším problémem bylo ohromné množství paralelně probíhajících přednášek. Přestože jsem byl v úplném centru dění, spolu se skvělým týmem kolem @CZcampuseros, kdy jsme na twitteru pokrývali celou akci a přinášeli jsme denně množství informací, budu se na mnohé zajímavé přednášky koukat až z pohodlí domova ze záznamu. To množství se nedalo stíhat ani v pěti lidech, natož v jedné osobě.
Druhým největším problémem pak bylo, že organizátoři tak nějak automaticky očekávali, že to množství lidí se bude na ploše potkávat a přirozeným způsobem vznikne prostor na networking. To se ovšem v praxi nedělo. Prostor arény byl sice velmi umně přizpůsoben právě účelu setkávání, lidi byli nuceni chodit kolem sebe, ale už je nikdo nepřiměl k tomu, aby se navzájem o sebe také zajímali, setkávali se, povídali si.
Po přednáškách mi tak úplně chybělo vytváření klasických hloučků lidí, kteří by si povídali o tom, co právě slyšeli. Lidé utíkali hned na další a další přednášky a vůbec se nezastavili. Pro nějaké povídání ale ani nebyl v programu prostor, na pódiu okamžitě mikrofon přebíral další řečník. Organizátoři nepřipravili téměř žádný prostor pro cílený networking, toto se dělo ve své podstatě jen v některých vedlejších prostorech (Workshop 1,2 + Cross Space 1,2 a snad ještě O2 Think Big) a z celkového počtu účastníků to zasáhlo nepatrnou část.
Příprava robotického bubeníka
Nejenom čeští účastníci networking pojali po svém, u „Mustafu“, či v „Destille“, u dobrého jídla nebo levného alkoholu, mimo samotné prostředí letiště, v klidu, bez chaosu kolem sebe. Myšlenky a nápady se tak budou pilovat až po návratu, několik zajímavých vzniklo a pokud nezapadnou prachem, máme se na co těšit. Firmy, které na akci vyslaly své „huntery“, neměly v podstatě z čeho vybírat. S českou výpravou se totiž nepotkali, nebylo na nás kde narazit. Nebyli jsme totiž mimo virtuální twitter wall vidět.
Do budoucna by dle mého názoru měli organizátoři zvolnit, nehnat vše do extrémních čísel, ale snažit se, aby účastníci měli více prostoru pro sebe navzájem. Je to vidět na menších akcích, které se pod hlavičkou Campus Party konají několikrát do roka a kde toto všechno perfektně funguje.
Velmi osobní počítač
Chybami se má člověk učit a tady je určitě z čeho. Příští rok ale máme šanci ukázat, kam se česká internetová komunita pohne. Po letošní zkušenosti už všichni budeme vědět, co nás čeká a připravíme se na to tak, abychom odcházeli s mnohem většími úspěchy. A já se na to docela těším.
ČLÁNKY DO MAILU