Neřekl bych. IPv6 je velmi jednoduchý protokol, který funguje vlastně stejně jako IPv4 a naopak některé složitosti úplně ruší. Třeba zjednodušuje hlavičku a vyhazuje položky, které se ukázaly být zbytečnými.
Samozřejmě je třeba řešit některé věci, které se v IPv4 neřešily nikdy, třeba přidělování veřejných adres v privátní síti nebo přiřazování celých bloků adres pro jednotlivé sítě. Tohle IPv4 neřešila, protože nikdy nebylo tolik adres, aby se automatizovaně přidělovaly po celých blocích.
Postupně během těch třiceti let pak vznikla spousta dalších mechanismů, zejména kvůli přechodu z IPv4. Kdyby se to mohlo přepnout střihem, tak by většina dalších navazujících protokolů a RFC nebylo vůbec potřeba.
Hlavní problém nedostatku IPv4 adres a potřeby nasadit IPv6 je na straně provozovatelů služeb a infrastruktury. Tedy datacenter, různých portálů, poskytovatelů VPS, cloudu a podobně. Tihle mají s nedostatkem adres problém, nemají kde brát a musejí nakupovat. Vidět je to třeba i v cloudech, kde se začaly za adresy platit měsíční poplatky. Tohle pocítí každý, kdo má někde třeba jen VPS.
Aby se tohle mohlo odbourat, musejí mít k IPv6 přístup koncoví uživatelé. Pak se může stará a problémová IPv4 zahodit a pojedeme v klidu na IPv6, kde je adres dost. Jenže celá tahle věc pálí segment služeb, ale ne segment uživatelský. Ten napíše „my máme adres dost“ a neřeší to.
Připomíná to problém občiny, kdy část společnosti pokrčí rameny „nám to nevadí“ a neřeší to. V případě IPv6 potřebujeme, aby přešli všichni. Pálí to ve skutečnosti jen část světa a ta druhá část nemá přímou motivaci to řešit.
Naštěstí se to sune správným směrem, letos bychom globálně měli přesáhnout 50% penetraci. Třeba Německo a Francie jsou ale už kus přes 70 %. Česko se pohybuje okolo 27 % a až to spustí T-Mobile a dotáhne Vodafone, půjdeme taky prudce nahoru. Ono se to poddá, jen to bohužel trvá velmi dlouho.