Kdokoliv měl možnost přijít s lepším řešením. Místo toho se desítky let rozvíjí tohle, takže bych řekl, že nikdo jiný nic lepšího nevymyslel. Kdyby to bylo tak jednoduché, tak je to přece dávno vyřešené, IPv6 se zahodilo a během půl roku jsme si všichni nasadili ten hypotetický lepší standard. Nestalo se.
S tou délkou adresy je to celkem logické. Nemá smysl dělat tak složitou věc a přidat tam jeden bajt, protože by to nestačilo. Cílem bylo zbavit se překladu adres a podobných komplikací a zůstat u jednoduché směrované sítě. Pro tu ale potřebujete dostatek adres.
Kolik je ale dostatek? Když o tom budete přemýšlet v roce 1995, asi něco vymyslíte. Ale počítal jste už tehdy s mobilními telefony, chytrými domácnostmi, cloudem, virtuálními servery a dalšími věcmi, které přišly za dvacet let?
Proto bylo lepší a rozumné navrhnout nový adresní prostor obrovský, protože jsme dávno přišli na to, že ten předchozí obrovský prostor nestačil. V 70. letech se zdály být čtyři miliardy adres jako obrovské nekonečné číslo a byla to chyba. Byl by nesmysl tu chybu opakovat znovu. Ten protokol není navrhován na příštích pět let, ale na desetiletí a možná na staletí.