K těm 128 bitům, má to svoje opodstatnění.
16 bitů jsou jednotlivý bloky, ze kterých se bere. V případě, že se to dělá blbě, je to rezerva pro začátek se stejnou délkou, ale líp.
Každý blok má 13 bitů (jsme na /29), co se přiděluje poskytovatelům připojení. V těch 13 bitech je kontinent a rozlišení poskytovatele.
Poskytovatel má dát zákazníkovi /48 nebo /56 (firma nebo koncák). Má pro sebe 19 (nebo 27) bitů na rozlišení zákazníka a na organizaci sítě - třeba 5b pro město, 7b pro městskou část/vesnici,... To je na něm, jak to využije. 0.5m firemních zákazníků mu asi vydrží hodně dlouhou dobu, a to jedna firma sežere tolik, co 256 koncáků. Bylo to plánováno tak, aby mohl udělat strom z routerů a přidávat další bity pro další úrovně.
Pro firmu je výsledek 128-48 = 80b. Síť je 64b, takže IT oddělení dostane 16b pro svou režii. Třeba hierarchicky - budova, oddělení,... A něco jako rezerva, kdyby firma rostla. Odpovídá to kapacitně přesně na X a Y v 10.X.Y.Z v IPv4
Koncák dostane pro svou potřebu 72b. Z toho si může udělat 256 sítí. Asi to hned všechno nevyužije, ale hodí se to. Třeba strýc měl velkou zahradu a postavil na ní barák dceři. S takovým prefixem nemusí řešit další přípojku, jenom zapojí routery do kaskády a tomu dalšímu deleguje /57. Navíc to dává i prostor pro oddělení sítí. Může třeba za pár let vyjít nějaký předpis, že IoT věci musí být v oddělené síti a naajednou se ty bity hodí.
No a jedna síť je 64b. Pro to je zase dobrý důvod - adresy nejsou na syslení u ISPíka, ale na to, aby je měl k dispozici koncový zákazník, který na ně věší zařízení a nemusel řešit jejich nedostatek. 64b krásně vyjde do registrů procesoru, takže se s nima dobře pracuje. ROuter bere jako konstantu dolních 64b (ty se uplatní v koncové síti), zařízení v síti má konstantní prefix a řeší si dolních 64b. Jednoduchý, rychlý, elegantní, s velkou rezervou pro zákazníka. Co víc si přát...