Rozdíl tam je.
Pokud chci autenticitu serveru, tak jsem závislý na DNSku (podvržení IP adresy) a ověření jeho certifikátu. Proto se zavádí DANE, DNSSEC a podobný opičárny.
Pokud chci mít jistotu, že přenesený soubor je autentický (= pochází z toho serveru, který chci navštívit), musím mít jistotu, že někdo neunesl spojení. A to už věcí protokolu je (výměna klíčů, podpis přenosu,...).
Pokud jde o FTP, je tak křišťálově průhledný, že si ISPík může upravit router a když se po něm bude něco stahovat z reklamního serveru (známá URL), naservírovat reklamy z fake serveru konkurence. Provozovatel webu ostrouhá, ISPík si přivydělá a čtenář nic nepozná. A to se vyplatí.
Ano .. na to aby som si stiahol subor, ktory lahko overim beznymi prostriedkami, ci je ten, ktora byt ma, si namiesto jednoducheho a rychleho ftp nastavim 10x tazsie a pomalsie nieco uplne zbytocne. A to sa naozaj vyplati :) .. hlavne pre ten pocit bezpecia, ktory je .. voala .. uplne marny :)
Pokial si neoverite autentickost a integritu suboru overenim jeho digitalneho podpisu od autora (nie servra) tak si mozete ten subor kludne stahovat aj cez FTP. Ten protokol ma minimalny overhead, lahko sa debuguje a jeho implementacia je tiez jednoducha. Stale ma rozumne vyuzitie a nielen na verejnej sieti. Chapem, ze su ludia, co by napchali aj DNS a ICMP do HTTP a nejake to *ML ale nie je kazdy trafeny. Oh, ze by jedno z toho uz aj napchali do HTTP?...