Chromebook a Chrome OS na vlastní kůži

Google a Microsoft se střetávají v mnoha dílčích tržních segmentech a jedním z nich jsou i operační systémy. Přestože Microsoft měl systém pro mobilní zařízení již v polovině devadesátých let, Google jej i přes desetileté zpoždění dokázal převálcovat s open source platformou Android, která se dnes objevuje na naprosté většině nově prodávaných mobilů a již také na nadpoloviční části nově prodávaných tabletů.

Občas se objeví argument, že vítězství je bezcenné, protože Google poskytuje Android výrobcům (nejen) mobilních zařízení zdarma. To je ale nepochopení obchodního modelu. Google vydělává na reklamě v mobilních aplikacích třetích stran a provizích z prodaného obsahu na Google Play. Nemluvě o mnohem jednodušším průniku vlastních služeb a aplikací na mobilní scénu, protože Google nemusí řešit požadavky a rozmary diktátu uzavřených aplikačních ekosystémů, když si vytvořil svůj.

Po mobilních zařízeních si Google brousí zuby na osobní počítače. Jeho cílem je alespoň z některých firem zcela vytlačit v tomto sektoru tradičně silný Microsoft. Místo Office 365 firemním zákazníkům již dnes nabízí Google Apps, ovšem rád by též ve firmách a nejen v nich konkuroval Windows. Pracuje tedy na operačním systému Chrome OS, který vychází z open source projektu Chromium OS.

Po nezdarech přichází první prodejní úspěchy

Na deseti světových trzích se již prodávají zařízení Chromebook a Chromebox, tedy přenosné počítače a zatím jediný stolní počítač se systémem Chrome OS. Zařízení pro Google vyrábějí Acer, Hewlett-Packard a Samsung, kterým Google licencuje Chrome OS a propůjčuje značku Chromebook, resp. Chromebox. Model je tedy nastaven podobně jako u produktové řady Nexus mobilních zařízení se systémem Android.

Prodejní výsledky první vlny zařízení nebyly vůbec dobré. Neoficiálně se mluví o tom, že Google si musel výrobce počítačů s jeho systémem udobřit vyplacením tučné částky, aby Chrome OS neopustili po prvním nezdaru. Hovoří se také o částečné dotaci zařízení, ale bohužel tyto informace není jak oficiálně ověřit.  Osobně by mě však jejich pravdivost vůbec nepřekvapila.

Současná druhá vlna zařízení má již lepší výsledky. V nabídce přibyl stolní počítač Chromebox, objevil se Chromebook s ARM architekturou a nejnověji také Chromebook Pixel se špičkovým dotykovým displejem, přestože se Google ještě nedávno dušoval, že dotykové ovládání bude výhradně doménou Androidu, takže si s Chrome OS nemají na trhu překážet.

Podle analytické agentury DisplaySearch současný Chromebook značky Samsung je v poslední době nejprodávanějším přenosným počítačem v e-shopu Amazon.com. Dlužno ale dodat, že výsledky zkresluje skutečnost, že Amazon.com je jedním z hrstky míst, kde si lze Chromebook pořídit. Ostatní přenosné počítače mají mnohem širší prodejní kanál.

Na to agentura DisplaySearch odpovídá jiným statistickým údajem. Na americkém trhu, kde je Chromebook nejdostupnější, v současnosti prý představuje až 25 % nově prodávaných přenosných počítačů v ceně do 300 dolarů. Samozřejmě je otázkou, na kolika z nich skutečně zůstává předinstalovaný Chrome OS. Zde již žádná relevantní analýza k dispozici není.

Zásadní otázka: Co to vlastně Chrome OS je?

Co to vlastně Chrome OS je? To je jednoduchá otázka, na kterou nelze stručně odpovědět, protože existuje řada mylných představ, polopravd a mýtů, které se na nový operační systém nabalily zejména na trzích, kde zařízení typu Chromebook a Chromebox nejsou oficiálně poskytována, tedy jako je třeba ten český nebo sousední slovenský.

V první řadě mezi Chrome OS a Chromium OS nepatří rovnítko. Chromium OS je open source projekt bez oficiálních buildů. V rovině koncových uživatelů je spíše záležitostí pro nadšence, kteří si s ním hrají na virtuálních strojích, klasických počítačích a zařízeních spadajících spíše do kategorie gadgets, přičemž mnozí z nich narážejí na problémy s hardwarovou kompatibilitou.

Chrome OS je komerční operační systém dostupný jen přes OEM kanál, který sice vychází z open source projektu Chromium OS, ale jeho vlastní zdrojový kód je uzavřen. Google totiž přimíchává mnohé ingredience, které z různých důvodů nechce anebo nemůže poskytnout jinak než v podobě hotového produktu bez otevřeného zdrojového kódu.

Zmíněnými ingrediencemi jsou licencované produkty a technologie třetích stran. Dominuje jim Flash Player od Adobe, který je stále nezbytně nutný pro některé internetové služby včetně těch od Googlu, protože adekvátní čistě webové technologie ještě neexistují, plně nedospěly nebo nejsou zatím zrovna vřele přijímány.  

Dále jde o některé proprietární kodeky a podporu proprietárních souborových systémů a formátů souborů. Google nechce jít za každou cenu cestou otevřených řešení.  Komunitě ponechává Chromium OS, ale sám chce s Chrome OS do komerční sféry proniknout bez radikalizace, kterou by v současnosti chtě nechtě bylo využívání pouze open source řešení či výhradní podpora čistě webových technologií.

Další ingredience, kterými se Chrome OS odlišuje od Chromium OS, představuje spojení s vlastním technologickým zázemím Googlu. Od distribuční služby systémových aktualizací přes synchronizační mechanismus po konvergenci s Google Drive jako upřednostňovaným úložištěm před lokálním úložištěm v podobě klasického pevného disku či interní flash paměti.

Chrome OS není „maximalizovaný Google Chrome“

Mnoho lidí si Chrome OS představuje jako systém, jehož veškeré uživatelské prostředí představuje prohlížeč Google Chrome běžící ve fullscreen režimu. Tak tomu ale už delší dobu není. Dnes má Chrome OS prostředí, kterým se více přibližuje tradičním operačním systémům, zejména těm tržně úspěšným, tedy MS Windows a OS X od Applu.

Prostředí podporuje otevírání více oken, s nimiž lze provádět všechny obvyklé operace včetně přesouvání, změny velikosti a podobně. Multi-tasking se tedy neomezuje jen na přepínání mezi panely ve webovém prohlížeči. Nechybí ani tradiční plocha s nastavitelnou tapetou a hlavní lišta s informační oblastí. Na plochu i panel lze připínat odkazy na webové aplikace.

Chrome OS podporuje libovolné webové aplikace, který běží v prohlížeči Google Chrome, ale zvýšený důraz je kladen na nabídku Chrome Web Apps. Zde poskytované aplikace by totiž měly přinášet nějakou přidanou hodnotu ve smyslu konvergence offline a online prostředí. Příkladem jde sám Google, který zde nabízí aplikace, díky nimž lze alespoň částečně jeho vybrané webové aplikace používat i bez momentálního připojení k Internetu (např. Gmail či Google Docs).

Sám Google však uznává, že v podpoře offline režimu je stále co zlepšovat, takže zatím jsou zařízení Chromebook a Chromebox silně závislá na permanentním přístupu k Internetu. Pro stolní Chromebox to není až takový problém. Pro přenosný Chromebook ale ano. Proto jsem si zvolil model značky Samsung v dražší variantě, která vedle podpory WiFi (a/b/g/n) nabízí integrovaný modem pro mobilní sítě.

Součástí systému je také jednoduchý správce souborů, který podporuje přístup ke cloudovému úložišti Google Drive, pevnému disku či flash paměti v zařízení nebo externím, resp. přenosným médiím jako jsou flash disky, externí pevné disky či paměťové karty. Nicméně cílem Googlu je upřednostňovat cloud, takže k zařízením přidává dvouleté předplatné 100 GB v úložišti Google Drive.

Předplatné je na dva roky. Jeho současná tržní hodnot činí skoro 120 dolarů bez daně. Po uplynutí této lhůty lze přejít na základní kapacitu úložiště Google Drive (nyní až 15 GB pro řadové koncové uživatele nebo až 30 GB pro firemní uživatele Google Apps), což nemusí být zase takový problém. Mnoho souborů totiž z úložiště Google Drive neukrojí ani kilobajt dostupného místa.

Jde o soubory vytvořené v kancelářské sadě webových aplikací Google Docs nebo převedené do jejich formátu. Dále pak o fotky uživatelů sociální sítě Google Plus, kdy žádná ze stran nepřekračuje 2048 pixelů. Teoreticky se tak může jednat o snímky v rozlišení více než čtyři megapixely, což není málo. Hudbu lze přehrávat z Google Play Music, kde je prostor pro 20 000 skladeb zdarma.

Překvapující je, že Chrome OS nemyslí na přímou podporu Google Play Music, takže hudební úložiště je nutné hudebními soubory „nakrmit“ na jiném počítači než je Chromebook či Chromebox. Osobně tomuto stavu příliš nerozumím. Rozhodně nejde o to, že Google Play by měla být služba pro Android. Chrome OS totiž ve vybraných zemích běžně podporuje nákup filmů či hudby z Google Play. Buď jde tedy o nedodělek nebo snahu co nejvíce vydělat na předplatném úložiště Google Drive.  

Chromebook a Chrome OS v praxi: hardware

Jedním z důvodů, proč jsem si pořídil Chromebook, byl eminentní zájem vyzkoušet si Chrome OS (nikoliv Chromium OS) na značkovém hardwaru, který je pro něj určený. Odpadají tak starosti o podporu built-in hardwaru oproti experimentování s Chromium OS na kdejakém notebooku. Koupil jsem si model značky Samsung (XE303C12-H01DE – verze pro německý trh).

Tento konkrétní model je založen na ARM architektuře. Využívá procesor Samsung Exynos s taktovací frekvencí 1,7 GHz a dvěma jádry. K dispozici jsou 2 GB operační paměti (DDR3) sdílené s integrovanou grafikou. Pro Chrome OS to je více než dostatečný výkon. Systém běží opravdu maximálně svižně. Zcela vypnutý Chromebook je připraven k práci během několika sekund.

Namísto pevného disku je k dispozici interní úložiště tvořené flash pamětí o celkové nominální kapacitě pouhých 16 GB. Rozšířit jeho kapacitu bez spoléhání na cloud a ztráty mobility lze jedině paměťovou kartou. Chromebook má slot pro klasické velké karty typu SD, SDHC či SDXC. K dispozici je též po jednom portu USB 2.0 a USB 3.0, přes které lze bez problémů připojit flash disk nebo externí pevný disk.

Chrome OS podporuje souborové systémy EXT2, EXT3, EXT4, FAT, HFS+ a NTFS pro čtení i zápis, takže na problémy s kompatibilitou by neměli narazit uživatelé žádné konkurenční platformy. Přes USB 2.0 či USB 3.0 lze též připojit externí CD/DVD mechaniku, ovšem v současných možnostech Chrome OS je pouze čtení dat z optických médií. Vzhledem k odklonu od optických médií i u klasičtějších počítačů (ultrabooky, netbooky, stolní all-in-one počítače) to tak dost možná zůstane.

Pro propojení s monitorem nebo televizorem je k dispozici HDMI rozhraní (verze 1.4). Díky USB rozhraní lze také připojit klávesnice a myši, ovšem logicky fungují jen obvyklé klávesy a tlačítka, protože není možné instalovat ovladače pro nadstandardní prvky jednotlivých periférií (i kdyby tyto ovladače byly k dispozici). Například na myších funguje jen klasické levé a pravé tlačítko a kolečko bez naklápění (horizontálního posunu).

Přítomnost pouhých dvou portů USB se může zdát limitující, ovšem Chrome OS podporuje USB huby. Navíc myš a klávesnici lze připojit přes Bluetooth. Můj Chromebook značky Samsung nabízí Bluetooth 4.0. Již byla řeč o podpoře WiFi (a/b/g/n) a zabudovaném mobilním modemu (nejrychlejší podporovanou datovou technologií u německé verze je HSPA+). K mému velkému překvapení však chybí klasický ethernetový adaptér. Připojení k síti kabelem se tedy nekoná.

Pro připojení kvalitnější zvukové aparatury bych ocenil optický SPID/F, ale ten bohužel rovněž není k dispozici. Připojení sluchátek či reproduktorů lze realizovat přes klasický výstup pro 3,5mm jack. Webová kamera je sice integrována do rámu displeje, ovšem nabízí jen VGA rozlišení. Externí webovou kameru se mi zprovoznit nepodařilo.

Za účelem tisku jsem sáhl po službě Google Cloud Print, kterou mám stejně na všech třech mých tiskárnách nastavenou pro tisk z chytrého mobilu a tabletu s Androidem. Je to jednodušší než používat aplikace od jednotlivých výrobců. Podporu tiskáren bez využití služby Google Cloud Print jsem zkoumal až pro potřeby toho článku, ale bez služby Google Cloud Print to prostě nejde.

Jestliže ji nepodporuje přímo tiskárna, musí ji podporovat tiskový server. Popřípadě lze také tiskárnu připojit ke službě Google Cloud Print přes jiný počítač podporující prohlížeč Google Chrome, který plní úlohu konektoru. Že by to jistě zvládla samostatná utilita? Bezesporu, ale Google dělá maximum pro rozšíření svého prohlížeče. To není nic nového.

Zajímalo mě, jak chce Google zajistit skenování, takže jsem se obrátil na technickou podporu. Dostalo se mi typické americké PR odpovědi, jak skvělé je skenování prostřednictvím aplikace Google Drive pro Android. Aha, takže místo opravdového skenování mám fotit mobilem či tabletem a k výsledkům přistupovat opět přes veřejný cloud oklikou přes Internet. Jako jediná možnost se mi to tedy vůbec nelíbí.

Chromebook a Chrome OS v praxi: software

Se systémem Chromium OS experimentuji již delší dobu. Nejdříve jsem se s ním seznamoval ve virtualizované podobě, později jsem se rozhodl pro instalaci na netbook. Se systémem jsem nebyl z mnoha důvodů spokojen, ale jeho základní myšlenky považuji za zásadní témata k diskuzi pro další rozvoj osobních počítačů, takže jsem si pořídil Chromebook.

Zařekl jsem se, že měsíc zkusím používat jen Chromebook s Chrome OS. Z pracovních důvodů jsem sice musel udělat pár výjimek, ale převážnou část daného měsíce jsem skutečně používal jen Chromebook a Chrome OS. Jako uživatel Google Apps jsem měl situaci jednodušší. Jsem zvyklý na webový Gmail i Google Calendar synchronizovaný s mobilem a tabletem s Androidem.

Žádný z desktopových klientů mi už delší dobu nevyhovuje. Webový Gmail má jistě své mouchy, ale momentálně jej vnímám jako nejmenší zlo, přičemž nabízí vše, co potřebuji. Microsoft Office, tedy konkrétně Word, Excel a PowerPoint jsem se chystal nahradit Office Web Apps, abych si nemusel zvykat na zcela novou logiku a nabídku funkcí, ovšem nakonec jsem skončil u Google Docs.

Důvod? Vysoké míra konvergence se službami Gmail a Google Drive. Z hlediska nabídky funkcí jsem se necítil jakkoliv omezován. Zřejmě proto, že zdaleka nevyužívám všech možností Microsoft Office. Dokonce se mi jednoduchým grafickým editorem podařilo nahradit Publisher, který používám hlavně pro nákresy struktury počítačových sítí.

Z Office Web Apps jsem nakonec použil jen webový OneNote pro správu poznámek, které se mi synchronizují s mobilní aplikací OneNote pro Android. Samozřejmě se nabízí i jiná řešení, ale potřeboval jsem i v rámci experimentu zachovat pracovní produktivitu, takže jsem se snažil držet řešení, na která jsem zvyklý. S OneNote to nebyl problém.

Kriticky mi však chyběl Skype. Chrome OS sice podporuje Hangouts, ale potřebuji komunikovat s existujícími kontakty, s nimiž jsem ve styku přes Skype. Navíc přes Skype se na mě obracejí i moji zákazníci. Nebýt mobilní aplikace pro Android a především nezávislého hardwarového telefonu pro Skype, zde bych asi silně narazil na současné limity Chrome OS, potažmo služby Skype, jejíž čistě webová verze je stále v nedohlednu.

Nejhorší zkušenost jsem si odnesl z multimediální oblasti. Nenašel jsem vyhovující webovou aplikaci pro střih domácího videa a úpravu fotek a grafiky. Nejsem přitom nijak extra náročný. Profesionální software spouštím zřídka. Obvykle mi stačí Movie Maker a PhotoFiltre. Doporučované webové alternativy obnášely hodně kostrbaté ovládání ve srovnání s desktopovou aplikací.

Zpravidla jim vždy chyběla alespoň jedna funkce, kterou bych pro dlouhodobé používání nemohl oželet. Naopak lokální přehrávání hudby či videa nebylo problémem. Chrome OS podporuje kodeky MPEG-4, H.264, DivX, XviD, MP3 a AAC. Ke spokojenosti mi chyběla jen podpora bezztrátového kodeku formátu FLAC. Právě ten totiž používám pro ukládání hudby z dříve zakoupených Audio CD.

Přehrávání hudby předplacené u služby Deezer nepředstavuje problém (Chrome OS podporuje Flash), stejně tak přehrávání skladeb nakoupených v iTunes Store (Chome OS podporuje AAC). Nákup hudby v iTunes Store však nebyl možný, protože Apple pořád trvá na desktopové aplikaci, kterou zkrátka a dobře nelze v systému Chrome OS nainstalovat jako kteroukoliv jinou.

Možnost sledovat na počítači televizní vysílání se smrkla na iVysílání.cz, tedy veřejnoprávní Českou televizi. Naopak sledování televizních streamů ze služeb Topfun či Voyo nebylo možné, protože na rozdíl od iVysílání.cz nepoužívají Flash, nýbrž konkurenční Silverlight, který Chrome OS nepodporuje. Podporována mimochodem není ani Java.

Když je potřeba Silverlight či Java, tak Google radí použít vzdálený přístup ke klasickému počítači či virtuálnímu stroji na serveru. Přijde mi to ovšem stejně praktické jako let z Prahy do Bratislavy s mezipřistáním v New Yorku. Dále Google doporučuje hledat zábavu v nabídce služeb Google Play a Netflix, ovšem ty na českém trhu oficiálně neoperují. Google Play tedy ano, ale zatím nabízí jen aplikace a čerstvě knihy, nikoliv filmy a seriály.

Chromebook jako přenosný počítač

Ještě si na závěr dovolím několik slov k samotnému Chromebooku značky Samsung (XE303C12-H01DE) jako přenosnému počítači. Je elegantně tvarovaný, relativně tenký (17.5 mm) a opravdu lehký (1,1 kg), takže i na majitele podstatně dražších ultrabooků dělal dobrý dojem. Mně se však už líbil méně. Především po ergonomické stránce. S rozměry 289,6×208,5×17,5 mm má blíže k netbooku než k ultrabooku.

Displej s LED podsvícením o úhlopříčce 11,6 palce pracující v rozlišení 1368×768 pixelů by ještě ušel, ale klávesnice má z pohledu uživatele na délku jen 11,4 palce, takže je hodně stísněná a samozřejmě chybí klasická numerická část. Na druhou stranu oceňuji kvality mechanického řešení klávesnice, která přináší velmi příjemně nízký zdvih a jen nepatrnou provozní hlučnost při psaní.

E-mail lze napsat bez problémů, ale třeba tento článek bych si z úcty ke svým prstům na tak stísněné klávesnici psát netroufl. Také touchpad by mohl být větší. Zvlášť když podporuje gesta. Ale to je obecný problém všech netbooků a miniaturních notebooků. Podtrženou jedničku s hvězdičkou si daný Chromebook zaslouží za výdrž baterie (4080 mAh).

Specifikace slibuje více než 6,5 hodiny. Při používání WiFi se reálná výdrž skutečně pohybuje nad šest hodin. Testoval jsem ultrabooky, které také slibovaly výdrž okolo šesti hodin, ale reálně to vždy končilo u čtyř hodin. Chromebook zjevně těží z ARM architektury. Netroufám si soudit, jak významnou roli ve výdrži hraje Chrome OS. Negativní vliv má ale určitě Flash a také mobilní připojení.

Dobrý netbook, ale to je tak vše

Celkové dojmy jsou pozitivní. Můj starý netbook s Windows 7 již má nového majitele. Ale používat Chromebook jako primární či snad dokonce jediný počítač si nedovedu představit. Webové aplikace stále nedosahují možností těch desktopových, podpora externího hardwaru je limitovaná a ne všude je k dispozici internetová konektivita, natož s odpovídající rychlostí bez šikanujících datových limitů.

Poznámka: milerád bych nabídl screenshoty, ale veškeré pořízené jsou mimo Chrome OS odmítané jako poškozené PNG soubory. Nepřišel jsem na příčinu problému. Kdybyste někdo tušil, nebudu se zlobit, když mi poradíte v diskusi. Rád je případně doplním.