Chromecast je již čtvrtým pokusem Googlu o průnik na televizní obrazovky, kde by mohl poskytovat zpoplatněný obsah. Navzdory rozmachu počítačů a tabletů zůstává televizor pro mainstreamovou část populace středobodem domácí zábavy. Google však dlouho marně hledal zařízení a službu pro úspěšný průnik na televizní obrazovky, s nimiž by si mohl připravit pevnou půdu pod nohama pro opravdový boom on-demand obsahu na úkor lineárního televizního vysílání.
Zatímco Google stále experimentoval, jeho tradiční konkurenti již do obýváků pronikali. Apple má svůj multimediální set-top-box Apple TV. Microsoft pak herní konzoli Xbox 360, která v těchto dnech předává štafetu next-gen konzoli Xbox One. Samozřejmě je tu také konkurenční PlayStation od Sony. Když už je řeč o tomto japonském zábavním konglomerátu, nesmíme zapomínat ani na chytré televizory. Zkrátka zájemců o nově budovaný tržní segment je více než dost.
Letos na počátku léta Google překvapivě představil nové zařízení jménem Chromecast za pouhých 35 dolarů. O rok dříve přitom chtěl prorazit s podobným zařízením jménem Nexus Q za 299 dolarů. Z extrému do extrému. Je totiž otázkou, jestli 35 dolarů vůbec pokrývá výrobní náklady. Google by ale nebyl zdaleka prvním, kdo dotuje zařízení, pro která pak poskytuje obsah. Vzpomeňme na Amazon a jeho rodinu zařízení Kindle.
Google prodává Chromecast jen za 35 dolarů. Podobně jako Amazon pravděpodobně vydělává až na zpoplatněném obsahu.
Chromecast se prodává jen na několika vybraných trzích, mezi kterými ten český zatím není. Sám jsem si Chromecast pořídil v internetové aukci z druhé ruky za několikanásobek původní ceny plus náklady na přepravu. Není žádnou novinkou ani tajemstvím, že na zvědavých technologických nadšencích v podobných případech překupníci velmi dobře vydělávají. Proč Google nestojí o zákazníky z celého světa?
Na rozdíl od počítačů Chromebook a Chromebox s Chrome OS má prodej jen na vybraných trzích svůj dobrý důvod. Téměř všechny internetové služby, které Chromecast podporuje, mají velmi limitovanou dostupnost. Z USA se do Evropy rozšiřují opravdu pozvolna a téměř výhradně do skandinávské či západoevropské oblasti. Rozšiřování do střední či východní části Evropy brzdí zábavní průmysl poskytující vyprodukovaný obsah.
Velmi jednoduchý kousek hardwaru
Za standardních okolností toho Chromecast v České republice mnoho neumí. I tak je ale zajímavé udělat si obrázek o tom, s čím že se to Google chystá dobýt televizní trh tentokrát. Jistě víte, že samotný Chromecast je HDMI dongle. Připojení ke starším televizorům bez HDMI rozhraní není možné. Dongle je relativně rozměrný, takže mu může překážet sousední kabeláž. Proto je součástí balení krátký propojovací HDMI kabel.
Chromecast nemá S/PDIF výstup, takže pro propojení s domácím kinem nezbývá než zařízení připojit prostřednictvím HDMI rozhraní rovnou k domácímu kinu, které je pak dále propojeno s televizorem. Chromecast postrádá také ethernetové rozhraní. K místní síti a potažmo k Internetu jej lze připojit jedině přes Wi-Fi. V Googlu tedy všechny síťařské poučky o nepřipojování stacionárních zařízení k lokální sítí prostřednictvím bezdrátové technologie hodili za hlavu.
Chromecast nemá zrovna bohaté příslušenství. V balení je kromě samotného zařízení volitelně použitelný propojovací HDMI kabel, napájecí USB kabel a adaptér do elektrické sítě.
Zařízení se napájí prostřednictvím microUSB portu. Potřebný kabel je též součástí balení stejně jako adaptér do elektrické sítě. Bohužel mé balení neobsahovalo adaptér pro české elektrické zásuvky (FR/EU). Chtě nechtě jsem tedy musel obsadit jeden z USB portů domácího kina. Zde nastal menší problém, protože moje domácí kino je chytré asi až moc. Pokud totiž nedetekuje mass storage zařízení, odpojí napájení portu.
Podle technické podpory výrobce je to ekologická funkce, která se nedá vypnout. Naštěstí je přibalený kabel dostatečně dlouhý, aby dosáhl i k jinému zařízení s USB portem bez podobného ekologického výmyslu. Pak už stačilo na domácím kinu a televizoru přepnout na patřičné vstupy a mohl jsem začít s úvodní konfigurací. Hlavně jde o nastavení připojení k bezdrátové síti. Na konfiguraci přes WPS zapomeňte. Jediné tlačítko na těle zařízení slouží k jeho resetu.
Chromecast se má ovládat prostřednictvím aplikace pro Android nebo webového rozhraní v prohlížeči Google Chrome. Samostatný dálkový ovladač není k zařízení dodáván, což je z mého pohledu největší mínus. Stačil by malý ovladač se základními navigačními a multimediálními tlačítky, abych pokaždé nemusel sahat po mobilu, tabletu či počítači. Chromecast nemá ani IR či RF čidlo pro naprogramování spolupráce s universálním dálkovým ovladačem.
Rozhodně nejsem zapřisáhlým odpůrcem ovládání elektroniky mobilem. Naopak. Mé řešení univerzálního dálkového ovládání Logitech Harmony podporuje rozšíření ovládání o aplikací pro Android či iOS. Nicméně beru to jako nouzovou možnost, když například univerzální dálkový ovladač zapomenu dát na nabíječku. Chromecast zcela rezignoval na možnost ovládání samostatným dálkovým ovladačem, což se mi nezdá šťastné.
V ČR lze využívat YouTube a Google Chrome
V České republice toho Chromecast opravdu moc neumí. Funguje YouTube a webový prohlížeč Google Chrome, ovšem s ořezanými funkcemi. Stejnou funkcionalitu dnes nabízí naprostá většina chytrých televizorů a dalších zástupců chytré černé elektroniky. Včetně možnosti spustit z mobilu či tabletu přehrávání videa z YouTube na televizní obrazovce, přičemž kontrola nad přehráváním zůstává v režii mobilního zařízení.
Další z hrstky dostupných funkcí je přenesení webové stránky z mobilního zařízení či osobního počítače na velkou televizní obrazovku. To už není zdaleka tak obvyklé, ale otázkou je reálný přínos takové funkce. Na textový obsah lépe vidím na displeji mobilního zařízení. Přehrávání webového videa se seká. Údajně kvůli nevyhovující konektivitě, ale spíše tipuji, že procesor nezvládá zpracovat video ve webovém prohlížeči.
Příliš nerozumím tomu, proč je blokován přístup ke službě Google Play Music, přestože ta již je na českém trhu dostupná. Pro testovací účely jsem tedy využil služby VPN Pro od HideMyAss.com, která je kompatibilní přímo s mým routerem, takže snadno získám pro libovolné zařízení v lokální síti přístup ke službám, které by v České republice neměly fungovat. Rázem je Chromecast podstatně zajímavějším zařízením.
Chromecast v zemích zaslíbených
Z Google Play lze za poplatek nejen poslouchat hudbu, ale i sledovat filmy. Od představení zařízení Google získal řadu dalších partnerů. Pestrou nabídku z internetové videopůjčovny Netflix tak aktuálně doplňuje obsah z Hulu Plus. Videa samozřejmě nejsou jakkoliv lokalizována do češtiny, ale zrovna absenci českého dabingu osobně za mínus nepovažuji. „Zabil“ nejeden jinak atraktivní film či seriál. Někomu by však mohly chybět alespoň české titulky.
Poslední nyní přímo podporovanou službou je personalizované internetové rádio Pandora. V dokumentaci k zařízení se píše, že postupně budou přicházet automatické tiché aktualizace systému, z nichž některé mají doplňovat další zdroje obsahu. Osobně se však obávám, do jaké míry bude v budoucnu tolerována konkurence pro Google Play coby zdroj zpoplatněné hudby a videí. Zatím značky jako Netflix či Pandora pomáhají ve zvyšování zájmu o Chromecast.
Zařízení Nexus Q mělo podporovat přístup k obsahu jen z Google Play a YouTube. Neskončí Chromecast časem podobně? Jak dlouho bude Google ochoten spolupracovat s konkurencí?
Po zabydlení v dostatečném počtu obýváků však Chromecast může být jen bránou pro přístup k hudbě a videím z Google Play či YouTube. Tak měl fungovat již zmiňovaný Nexus Q. Chromecast nemá otevřený operační systém, který by umožňoval uživatelskou volbu aplikací. Bez „hackování“ tak nelze doinstalovat ani podporu přehrávání multimédií z lokální sítě. Google tvrdí, že tuto funkci časem doplní, ale nezní mi to příliš logicky.
DLNA? Jednoduchou cestou zatím ne
Oficiální poptávka po podpoře DLNA je kvůli domácímu videu, ale Chromecast jen těžko rozliší video z narozeninové oslavy od filmové novinky stažené z některého z internetových úložišť. Google potřebuje na zařízení prodávaném za pouhých 35 dolarů vydělávat poskytováním obsahu za úplatu s patřičnou marží. Podpora warez obsahu by mu vůbec nehrála do karet. Stejně tak jmenovaným obsahovým partnerům celého projektu.
Zvlášť zde v Evropě, kde v řadě zemí není stahování již zveřejněných audiovizuálních děl pro osobní a nekomerční potřeby postaveno mimo zákon. Chybějící podporu DLNA je teoreticky možné obejít díky podpoře multimediálních značek z HTML 5 v prohlížeči Google Chrome. Video si lze otevřít v prohlížeči na počítači a pak jej přenést jako webovou stránku do prohlížeče zařízení Chromecast. To je poměrně jednoduché. Teoreticky.
V praxi už to tak jednoduché rozhodně není. Google Chrome podporuje jen vybrané kodeky (H.264 a VP8), takže video je třeba v mnoha případech konvertovat. Při té příležitosti je takřka nezbytné zároveň snížit kvalitu videa, zejména rozlišení obrazu. Jinak se přehrávání videa v prohlížeči zařízení opravdu hodně seká. Má ale veškeré to úsilí má smysl, když DLNA klienta má dnes vestavěného televizor za několik tisíc korun?
Samozřejmě je možné také namítnout, že místo využívání benevolence autorského zákona si lze požadovaný obsah přehrát z některé z podporovaných služeb. S tím souhlasím, ale já bych třeba podporu DLNA uvítal pro přehrávání hudby, za kterou jsem řádně zaplatil v iTunes Store. Nemluvě o příležitostné potřebě si na televizní obrazovce skutečně přehrát domácí video. Chromecast nabízí jedinou možnost: nahrát video na YouTube. Děkuji, nechci.
Výhradně pro konzumaci obsahu
Na závěr článku bych si dovolil ještě zdůraznit, že Chromecast je zařízení určené jen na pasivní konzumaci obsahu. Komunikační služby či sociální sítě nejsou podporovány. Lze si je sice otevřít v prohlížeči, ale to mnoho neřeší. Chromecast oproti „krabičkám“ se systémem Android, které nejsou o moc dražší, neumožňuje připojit webovou kameru či head-set. Natož nainstalovat si aplikaci pro Skype či Hangouts.
Textová komunikace na sociálních sítích je pak limitovaná ergonomií jejich webových stránek na televizní obrazovce. Pro chytrou černou elektroniku jsou k dispozici aplikace, které zajišťují přístup na sociální sítě s ohledem na možnosti a omezení televizní obrazovky. Velmi mě překvapilo, že Chromecast takovou aplikaci nemá ani pro Google Plus. To jen podtrhuje, že Chromecast je pouze konzumním zařízením.
Veškerá aktivita uživatelů má spočívat jen ve výběru obsahu, ovšem opět jen ze služeb, jejichž okruh určuje Google. Při poskytování hudby a videí z Google Play je přitom Google konkurentem těchto služeb. Nabízí se tedy dvě otázky.
- Jak dlouho bude Google ve vlastním značkovém hardwaru trpět nyní podporované konkurenční služby?
- Jak moc se přetahovaná o zákazníky promítne do dalšího rozšiřování přímo podporovaných služeb?
Chromecast je na můj vkus velmi uzavřeným zařízením, nad kterým nemám jako uživatel mnoho kontroly. Google si jeho funkcionalitu může v průběhu času prakticky libovolně měnit. To je tak, když se provazuje hardware se službami. Přesto věřím, že s tímto zařízením může být Google ve své snaze proniknout na televizní obrazovky velmi úspěšný. Ostatně Apple TV, Microsoft Xbox či Sony PlayStation neposkytují o moc větší uživatelskou svobodu a na trhu se jim daří.
