Pokud jste naprostý, počítačem nepoznamenaný začátečník, patrně v tomto článku nenajdete nic, co by vám zvláštní připadlo. A je to dobře, protože nemusíte odbourávat své návyky, což je obvykle asi největší překážka se sžíváním se s čímkoliv, natož s novým operačním systémem.
Na úvod je asi zapotřebí zmínit, že Linux je šířen pod licencí GNU GPL, která zjednodušeně říká, že každý má právo na to šířit dílo pod touto licencí vydané tak, jak se mu zlíbí a každý má právo studovat zdrojové kódy bez omezení. Ve srovnání s jinými licencemi je GNU GPL poměrně volná a zároveň striktní, protože přesně definuje, co smíte a co nesmíte. Všimněte si, že GNU GPL neříká nic o tom, že šíření musí být bezplatné. Takže pokud vám někdo nabízí nějakou linuxovou distribuci za poplatek, obvykle to není poplatek za dílko samotné, ale za médium či další náklady spojené s distribucí. Existují také komerční projekty, které se prodávají a dostanete k nim i zdrojový kód.
Volnost se projeví například v tom, že i pro firmu o libovolné velikosti si stačí linuxovou distribuci stáhnout z internetu, případně zakoupit instalační médium, které si můžete nesčetněkrát zkopírovat a nainstalovat z něj třeba stovky počítačů. To je jedna z velkých výhod.
Pokud jste někdy pracovali s operačním systémem Windows, musíte se z počátku potýkat s některými odlišnostmi a jinou filozofií ovládání. Asi hlavní věcí, se kterou je ze začátku nesnadné bojovat, jsou oblíbená písmenka pro označování disků. Ve Windows připojíte klíčenku a objeví se u ní písmenko E: nebo F: (či jiné nejbližší volné). V Linuxu tomu tak není. Navíc existují i distribuce, které nemají automount – utilitu, která při detekci připojeného USB zařízení zařídí, aby jej mohl Linux začít využívat; musíte tedy klíčenku zavolat ručně. To se však netýká žádných distribucí, které jsme minule doporučili jako vhodné pro začátečníky. Připojená klíčenka tak může mít jméno sda1, nebo třeba sdb3.
Další dosti častou výtkou je, že v Linuxu nejdou spouštět programy z Windows, což mnoho uživatelů považuje za nevýhodu. Já to ale otočím. Umí spouštět Windows programy z Linuxu? Že ne? Takže jsou si oba systémy v tomto rovny. Obvykle to však není zapotřebí, protože existuje spousta programů, které mají svou alternativu v Linuxu. Disponují stejnými funkcemi a jde s nimi provádět úplně to stejné. Musíte se na programy dívat jako na nástroje, jejichž cílem je usnadnit vám nějaký proces. Například ve všech běžně rozšířených operačních systémech můžete surfovat po internetu pomocí internetového prohlížeče. Co na tom, že se ve Windows program, který se touto činností zabývá, jmenuje Internet Explorer, v Linuxu třeba Konqueror a v Mac OS třeba Safari? Jejich činnost je stejná – umějí zprostředkovat zobrazení nějaké internetové stránky. Pokud se chcete dozvědět více, zkuste třeba LinuxAppFinder.com, kde si můžete dle jména vyhledat váš program a zároveň zjistíte, jakou alternativu nabízí Linux.
Je jasné, že tento stav ne všem vyhovuje (tj. nemožnost provozovat Windows aplikace v Linuxu) a linuxoví programátoři se rozhodli s tím něco dělat, i když to jde trochu proti smyslu Linuxu. Jenže právě bez této možnosti by se někteří o Linux vůbec nezajímali. Je to však hodně kontroverzní, skalní fandové za to ostatní odsuzují. Vznikly tak projekty jako je Wine, Cedega nebo Crossover Linux. Ty umožňují v nějaké míře a pohodlí spouštět bez úprav programy, napsané pro Windows, včetně her. Je to dáno tím, že prostě daná aplikace buď nemá linuxovou alternativu, nebo je prostě tak specifická, že nechcete alternativu používat. Druhým dechem však musíme otevřeně říct, že to není stoprocentní a ne vše funguje. Nemělo by být záměrem linuxových programátorů vytvářet prostředí pro běh aplikací napsaných pro jiný operační systém, to uživatelé by měli vyvíjet tlak na výrobce programů, aby připravili verzi nativní pro Linux, ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Pro řadu výrobců je linuxová platforma z komerčního pohledu nezajímavá.
Naštěstí však již dnes existuje velké množství multiplatformních aplikací. Jsou vytvářeny s tím, že vlastní kód programu je psán tak, aby fungoval nezávisle na operačním systému, a pak jsou vytvářeny specifické verze pro jednotlivé operační systémy. Výhodou takovýchto aplikací je to, že většinou vypadají na všech operačních systémech stejně a hlavně lze používat jimi vytvořená data nezávisle na tom, na jakém systému byla vytvořena. Jmenujme třeba kancelářský balík OpenOffice.org, internetový prohlížeč Mozilla Firefox, e-mailového klienta Mozilla Thunderbird, grafický editor GIMP, vektorový editor Inkscape nebo třeba DTP program (na sazbu novin či časopisů) nazývaný Scribus. Nehledě k tomu, že i velká část her, vznikajících pod svobodnými licencemi, je taktéž multiplatformní. Náročnost vývoje takovýchto programů není o nic větší, než u vývoje pro jeden systém, přináší to s sebou pouze nutnost nevázat se na specifické vlastnosti operačního systému (např. implementované knihovny).
Další hodně specifickou oblastí jsou proprietární a svobodné ovladače. Ovladač je speciální program, který zajišťuje komunikaci mezi nějakým specifickým hardwarem (např. grafickou kartou nebo tiskárnou) a operačním systémem. Obvykle jej vytváří výrobce daného software. V Linuxu jsou s ovladači drobné problémy. Jedním z největších je ten, že výrobci linuxové verze svých ovladačů nevydávají a když ano, v mnoha případech jsou šířeny pod licencí nekompatibilní s GNU GPL. V té chvíli pak nemůže distributor dané linuxové distribuce šířit i nesvobodné ovladače. Musí se to řešit jinak. Jedno z řešení je to, že si proprietární ovladač stáhne uživatel sám a nainstaluje si jej (GNU GPL zakazuje šíření kódu s uzavřenou a svobodnou licencí v jednom celku; pokud si vše stáhne uživatel a nikam nic nešíří, je vše OK) a nebo existují vývojáři, kteří se pokusí vyrobit vlastní a svobodné ovladače. To se například u grafických karet děje, nutno však říci, že svobodné ovladače fungují sice dobře, jenže jejich výkon nedosahuje úrovně ovladačů proprietárních. Existuje také možnost používat ovladače vytvořené pro Windows v Linuxu, pomocí speciálního programu NDISWRAPPER. Týká se to jen bezdrátových síťových karet.
Také se setkáte s tím, že tvůrci některých distribucí odmítají do svých distribucí zařazovat jiný než GNU GPL kompatibilní software, což většinou znamená, že neobsahují právě ovladače a některé programy, které nejsou šířeny pod GNU GPL. Dosti často je to také běhové prostředí Java, které jiné aplikace využívají pro svůj běh nebo dokonce jsou v Javě napsány kompletně. Může se pak stát, že bez dodatečné instalace některé aplikace nebudou fungovat tak, jak byste předpokládali.
Dosti často se při používání Linuxu na počítači setkáte s tím, že počítač obsahuje dual boot, což je možnost po startu počítače vybrat operační systém, který se má spustit. Typicky to funguje tak, že se po startu objeví obrazovka a uživatel si vybere, zda spustit Windows nebo Linux. Drtivá většina linuxových distribucí při své instalaci tuto možnost nabízí – při zjištění jiného nainstalovaného systému (Windows nebo i jiné linuxové distribuce) spustí průvodce, který umožní nastavit start počítače tak, aby nám dával možnost výběru. Některé distribuce zacházejí ještě dále, když umožní převést některá nastavení z Windows, jiné dokonce podporují přímé připojení Windows oddílů vašeho pevného disku a je tudíž možno sdílet data mezi oběma systémy. Problémem je, že v případě Windows je podpora těchto oddílů experimentální a může se stát, že při zápisu se poškodí nějaká data. Oficiálně totiž neexistuje popis, jak jsou data na disk ve Windows ukládána. Podpora těchto postupů je v Linuxu vytvářena metodou „pokus-omyl“ a nemusí být plně funkční, takže se nedoporučuje ji využívat. Ale tato možnost zde je.
Obvykle je také nutné číst a zase číst dokumentaci. Řada projektů je dobře dokumentovaných (je jich samozřejmě dost i nedokumentovaných), obvykle to však nejsou začátečnické aplikace. Při začátcích s Linuxem byste se měli připravit na to, že vás spousta lidí bude na dokumentaci odkazovat a pokud se vám opravdu nechce číst, radši to s Linuxem vzdejte. Na druhou stranu spousta postupů a aplikací je intuitivních a žádnou dokumentaci studovat nemusíte.
ČLÁNKY DO MAILU