Slovník nepodává univerzální pohled na nespisovnou češtinu, nýbrž specifický pohled bulharského mluvčího. Pro toho není důležitá např. informace o výslovnosti slov v češtině; tuto informaci v slovníku nenajdeme, protože i bulharština má pravopis fonologický a rozdíly mezi oběma jazyky jsou jen dílčí, např. ve výslovnosti českého [ďi, ťi, ňi] ve slovech domácích proti spisovnému bulharskému [dy, ty, ny]. Naproti tomu velmi důležitá je např. informace o slovesných a substantivních vazbách. V bulharštině v důsledku historické ztráty pádových koncovek u substantiv a adjektiv nastala následně částečná desémantizace u nejfrekventovanějších předložek, takže české a bulharské předložkové výrazy a ovšem i celé frazémy se velmi často liší, srov. např. vybruslit z něčeho – izmăkna se ot problemi, ulítávat na něčem – zalitam, padam si po nešto, mít z něčeho vítr – šube me e ot nešto, koupit něco za pakatel – kupja nešto za bez pari – rozmanitých příkladů by bylo možno nabídnout veliké množství. Vazby jsou uváděny důsledněji u českých heslových slov než u bulharských ekvivalentů, protože se předpokládá, že ty jsou bulharským mluvčím známy, a že v nich tudíž nechybují.
Jako prvotní datové zdroje posloužily autorům stručné (a kriticky zhodnocené) výběry ze dvou seznamů nespisovných slov, publikovaných jednak v knize P. Sgalla – J. Hronka (1992), jednak v knize Townsendově (1990), která je materiálově s knihou P. Sgalla a J. Hronka spřízněná. Heslář byl pak významně rozšiřován a aktualizován s využitím různých slovníkových, korpusových a dalších zdrojů.
Struktura hesla je maximálně úsporná. Za českým heslovým slovem následuje spisovný český ekvivalent, popř. stručný výklad významu, a jeden či více bulharských ekvivalentů. Např.:
ochlasta opilec kărkande, kărkač, pijande, pijandurnik
budka hlava kanče, kofa, kratuna, tikva, čutura
babinec místo, pracoviště, kde dominují ženy; ženská sešlost žensko carstvo; žensko party