Názory k článku Co mohou změnit pokuty za zneužití dominantního postavení na trhu?

Neznám tedy slovenské zákony, ale čtu § 75 odst. a), b) - v obou se praví ještě "a jeho identifikačné číslo".

Podle mě se jedná jen o to, že když prodáváte podnikateli, on má právo doklad mít a vy povinnost vystavit. Nepodnikatel nemá identifikační číslo, takže se na něho § 75 odst. a), b) nevztahují.

V ČR je úprava jinak napsaná, ale významově totožná. Když jdete do IKEA a nakoupíte nábytek za 50 000 CZK, vyjedou Vám paragon (zjednodušený daňový doklad). Teprve na vyžádání Vám na informacích vystaví (= musí vystavit) doklad se jménem.

Přesně to samé, co praktikuje IKEA, Datart a ostatní, mohou bez nejmenšího problému praktikovat e-shopy. Tedy sbírat informace až ve chvíli, kdy druhá strana projeví zájem a tím pádem i souhlas. Pak se na to nevztahuje ani GDPR souhlas, protože sběr informací je dán jiným zákonem (ovšem chránit je musíte).

Tedy, to, že DOPŘEDU musíte vybrat informace a DOPŘEDU je vyplnit si podle mě do toho zákona doplňujete navíc.

Ano, já to četl. Podle § 72 musíte vystavit fakturu.
Ale jméno na fakturu musíte uvádět jen za podmínek § 75 písm. b). Píše se tam o uvedení identifikačního čísla odběratele - ale to mají jen podnikatelé. Proto si myslím, že celé písm. b) se nevztahuje na běžnou fyzickou osobu nepodnikající. Ale nevím, výklady a komentáře jsem nečetl, jen ten paragraf.

nie je tam explicitne povedane, ze prijemca je len podnikatel

Podle mě to vyplývá z kontextu odstavce i z jeho smyslu. Kontext je: předpokládá se existence IČ - tedy na toho, kdo nemá IČ se odstavec jako celek nevztahuje. Smysl: smyslem je kontrolovat odvedení DPH vs. uplatnění DPH (jsme na poli ZDPH). Nepodnikající osoba DPH neuplatní, takže nelze nalézt ani tento smysl. Dále můžete uplatnit strukturální výklad: zcela jiný paragraf hovoří, že se musí vystavit faktura (při zasilatelském prodeji). Jiný říká o náležitostech faktury - tyto paragrafy spolu souvisí volně (na těsno by byly uvedené v sobě).

Ale opravdu nejsem znalý slovenských zákonů a jejich uplatňování, toto je jen výkladový příklad.

Vsade, kde sa dana povinnost tyka iba podnikatelov, je uvedeny tento pojem.

Ano, to zní jako logický výklad.
Každopádně je to dost podivně nastavené a marně hledám nějaký rozumný důvod, proč se to v SK vyžaduje.

Mimochodem, e-shopů v ČR, které by uměly vystavovat doklady bez údajů taky moc není. Přetrvává tu ještě Rakousko-Uherská tradiční byrokracie, spousta firem si nedovede doklady beze jmen ani představit, přestože ty údaje k ničemu nepotřebuje ani nevyužívá. Takže výsledek je skoro stejný :).

Obavam se, ze nechat procesum v byznisu volny pruchod, s tim, ze se o to postara "prirozena selekce" je spis utopie do najivniho SCI-FI nez do realneho zivota.

Volý průchod by byl průser, bez diskuse.
Podle mě se jen reguluje na špatném místě. Musí se začít u potřeb lidí a dávat jim alternativy, aby korporace nebyly jediným zdrojem, po kterém baží.

Ale buďme realisté. Tabákové výrobky se regulují a reklama zpřísňuje desítky let, ale počet kuřáků v populaci neubývá, i přes to, že stát si tabák na hranicích pohlídá a zatíží daní. Spotřeba paliv taktéž.

Bojovat proti tomu se musí, ale taky se musí vážit, jaký přínos lze očekávat a podle toho být rozumný v tom, kolik výdajů na ten boj obětujeme.

Co jsou potřeby lidí? Ve vztahu k MS nebo Googlu. Problém je velikost a záběr jako Google nebo Microsoft. Pro takto velké firmy není nic problém - potenciální konkurenci se mohou koupit, přetáhnout lidi, nebo stačí, že nespolupracují na standardech. Běžnému uživateli je šumák, jak je velký MS nebo Google - a v podstatě dokud existuje alespoň náznak možné konkurence, tak mu to spíš vyhovuje díky nižším cenám, které si může velká korporace dovolit z úspor z rozsahu. Ale kolem takto velkých firem už těžko vyroste něco dalšího. Což se může mít dopad i na běžného člověka, ale se zpožděním dekády - a do nějaké technologické změny máte zakonzervovaný trh.

Navíc pád takto velké firmy může způsobit politické, sociální zemětřesení, takže se nedají vyloučit zákulisní finanční pomoc od státu, od jiných korporacích. Základem by mělo být, že žádná firma by neměla vyrůst do extra velkých rozměrů, neměla by nikdy vlastnit celou vertikálu, atd. O potřeby lidí vůbec nejde. Je to regulace trhu ve smyslu zachování šance na dynamiku trhu. Pokud v rybníku nebudete regulovat počet velkých štik, pak se lehce může stát, že vám v rybníku zůstane poslední velká štika, a poté co chcípne, bude rybník mrtvý. Firmy stejně tak jako lidé mají potíže se samoregulací .

Jinak v zemích, kde není taková regulace tabákových výrobků se kouří podstatně více než zde. Většina systémů se nechová lineárně hlavně ne v krajních mezích.

v podstatě dokud existuje alespoň náznak možné konkurence, tak mu to spíš vyhovuje díky nižším cenám

V případě oligopolního postavení právě toto přestává platit. Přichází to plíživě (salámová metoda), oligopoly mají dost času dát klidně celé generaci čas na to, aby si zvykla, že ta "nižší cena" je čím dál vyšší. Ale o tom píšete níže.

Navíc pád takto velké firmy může způsobit politické, sociální zemětřesení, takže se nedají vyloučit zákulisní finanční pomoc od státu, od jiných korporacích.

O tom jsem psal v jiném postu, že příkladem jsou USA, kde pochopili, že firmy nejsou podřízené, ale víceméně rovnocenní partneři. Boeingu může spadnou dalších deset letadel, přesto v nějaké formě přežije.

Základem by mělo být, že žádná firma by neměla vyrůst do extra velkých rozměrů, neměla by nikdy vlastnit celou vertikálu, atd.

Jenže na to známe mechanismy fungující pouze v hmotném světě a podstatnou roli hraje ochrana hranic. Převážíš zboží? Platíš cla, DPH, ... Jedeš pracovat za hranice? Platíš daně obvykle v místě práce, někdy dokonce v obou zemích.

Na co nikdo nevymyslel mechanismus je, jak regulovat korporace které výrobu zajistí v tak levné části světa, že i jakákoliv cla se jim vyplatí zaplatit. Když se zvýší cla, dopadne to nejen na ty korporace, ale taky na malé podniky - takže výslednice je žalostná, optimum se nalézá pomalu, a než se nalezne, situace se stejně změní.

Na co nikdo nevymyslel mechanismus jsou online služby. U nich tečou peníze prakticky nekontrolovaně. Firmy v EU musí čím dál víc administrovat DPH u služeb - takže v rámci EU si zvyšujeme náklady. O co víc to děláme, o to víc firem poskytuje služby z mimo-EU prostoru, takže z toho na konec nemáme vůbec nic. Nejednotnost DPH vede k tomu, že firmy hledají kličky, jak místo plnění přesunout do země s nejvýhodnějšími sazbami...

Takto bych mohl pokračovat do nekonečna.

Nemám nic proti regulaci a ochraně trhu, ale vnímám to, že současné kroky nás víc ničí vnitřně a zvenčí nás chrání nedostatečně.

Teď už je více/méně na jakoukoliv regulaci pozdě - reálně přijde až po nějakém ekonomickém (politickém) otřesu. Osobně si myslím, že už se jen čeká na pořádný průser, bo se cítí, že tak jak to je, to dál nejde, ale nikdo neví jak korporace zkrotit, jelikož ty dnes mají mnohem větší páky než politici. Ale velké krize se všichni bojí, jelikož by to mohl být s dnešními technologiemi fakt průser - stačily technologie před 80 lety. Takže se udržuje status quo a hraje se na to, že se něco dělá. Reálně se ale nic moc neděje.

Osobně si myslím, že už se jen čeká na pořádný průser (...) nikdo neví jak korporace zkrotit, jelikož ty dnes mají mnohem větší páky než politici.

Souhlas. V případě války jsou technolické firmy veskrze velkými partnery vlády USA a drží prst na vypínači. Ono stačí, když bude google o maličko preferovat jiné výsledky (v souladu s politikou USA), nebo když nás poškádlí s omezením služeb Microsoftu, Androidu atd. USA se s těmito firmami musí kamarádit, jinak na tom vypínači může mít prst Rusko nebo Čína. Jsou-li tyto volby, jsem rád za USA.

Ono je to vlastně správně, demokratické vlády nejsou imperátory. Vlády mají jen moderovat trh (původně jen na svém území). To spíš v nás je zakořeněno generacemi, že nad námi je dům vládnoucího monarchy, nebo moudrá partaj. O Číně a Rusku nemluvě - proti nim máme aspoň výhodu konce Rakousko-Uherska a první republiky, kdy jsme zažili fungování konstituční monarchie a navázanou demokratickou formu vlády. Rusko ani Čína nic takového v historii ani nezažily.

Takže se udržuje status quo a hraje se na to, že se něco dělá. Reálně se ale nic moc neděje.

Proti tomu nic. Ale pokud musíme uznat, že se reálně nic neděje ani se nic nestane, mělo by se i přemýšlet nad tím, co to stojí. Možná maličko na tom sisyfovském pachtění ubrat by znamenalo, že výsledek bude podobný, ale náklady zlomkové. Tohle lidé v EU poslední dekádu cítí (byť to neumí naformulovat) - u McDonalda musíme pít nepoužitelným papírovým brčkem, ale nikdo neřeší, proč se uvnitř jí z papíru a ne z omyvatelného porcelánu. GDPR jsme zavedli, ale malé firmy to do praxe uvést neumějí a velké to umí obejít (najít způsob, jak vyhovět, ale dosáhnout svého cíle). 4x do roka měníme daňové a pojistné zákony, ale pak se divíme, že software státní správy stojí miliardy a stejně nefunguje tak, aby legislativu stíhal...

Právě z těchto úvah mi vychází, že fungování státu by mělo být jednodušší, do méně oblastí se navážet - efekt bude prakticky stejný. Ušetřené miliardy mohou posloužit účelněji.

Možná lepší, když se vymýšlí ta brčka v McDonaldu :). To, co kolem sebe vidíme, vnímáme je výsledek mediálního korporátního kapitalismu - jednak politici jsou pod tlakem korporátů, druhak je přemedializováno - každý politik musí být agresivní a mediálně zajímavý - a výsledkem jsou kompromisy třeba na těch brčkách - na ničem jiném se nedohodnou. Asi můžeme být ještě rádi.

Je iluzí si myslet, že se může ušetřit - a tady nejde jen o stát. Prostě u jakékoliv organizace nad 1000 osob (pokud není řízená vojensky) dochází ke střetům zájmům, priorit, preferencí.

Ty daňové zákony nemění stát, ale politici, kteří jsou zástupci politických stran - a software státní správy rozhodně není tak drahý kvůli komplexitě, ale kvůli neschopnosti státní správy být rovnocenným partnerem dodavatelů sw, který si účtuje maximum, co dokáže naúčtovat. Docela věřím tomu, že by sw ve státní správě mohl stát setinu, ale to by se asi nelíbilo IBM, Oracle, MS, ... a bylo by tady určitě o dost méně zaměstnaných v IT. Nicméně totéž v bleděmodrým je ve velkých korporacích. Bylo by hezké, kdyby se za ty zainvestované prostředky dosáhlo adekvátního produktu, ale to už je spíš šťastná souhra událostí (hlavě, že se sejdou kompetentní lidé, což se ne vždy povede).

1. 11. 2019, 10:57 editováno autorem komentáře

na ničem jiném se nedohodnou. Asi můžeme být ještě rádi.

Ale je to smutné. Volební programy se smrskly na prázdné proklamace. Místo výsledků je hlavní důraz na politický marketing.

a software státní správy rozhodně není tak drahý kvůli komplexitě, ale kvůli neschopnosti státní správy být rovnocenným partnerem dodavatelů sw, který si účtuje maximum, co dokáže naúčtovat

Ano, ale komplexita je hlavním argumentem. Mimochodem, např. sociální správa na většinu svých výpočtů nemá funkční software - počítá se ručně a do SW se jen přenášejí výsledky.

Samotná komplexita sw problémem určitě nebude - nemůže být, když, jak zmiňuješ si někdo něco počítá ručně.

Myslím si, že problémy jsou jinde:

a) složitost a byrokracie výběrových řízení,
b) i když se dokončí výběrové řízení, tak se může ještě několikrát opakovat
c) občas nereálné zadávací požadavky (ale za nimi je buďto alibizmus nebo různé dohody)
d) neschopnost dekompozice velkých projektů na menší - zase je otázkou jestli je to neschopností nebo nechutí - v projektech za stovky mil se lehko pár M ztratí.

Myslím si, že problémy jsou jinde:

Tak třeba u té sociálky je problém v tom, že se výpočty provádějí za celý aktivní život subjektu - takže se aplikuje změť zákonů. Než dodavatel dodá odladěný software, tak už jsou účinné nové předpisy, některé jsou (falešně) retroaktivní - a může se začít znovu. Do toho přicházejí souběhy vedlejších pracovních poměrů a podnikání.

Manželka je daňová poradkyně - na PSSZ donesla formulář na mateřskou i s výpočty - paní ji nejprve seřvala, že to musí počítat ona. Pak to spočítala ručně a jinak. Teprve přes tři nadřízené se dokázali dohodnout, že původní (náš) výpočet byl správný.

Prozradím Vám jedno malé tajemství: když se začnete s ČSSZ přít, dřív nebo později to dostane na stůl krajský metodik. A ten ví, že to stejně není schopen rozpitvat dokonale, takže ve velké části vyhoví žadatelem dodaným podkladům.

Jednoznačně je chyba, že se při rozhodování neberou v potaz i tyto náklady.

Tomu bych i věřil. Ale je to o té komplexitě vztahů a možností světa ve kterém žijeme.

Tomu bych i věřil. Ale je to o té komplexitě vztahů a možností světa ve kterém žijeme.

Jojo, asi na tom nic nezměníme, můžeme si k tomu akorát tak vytvořit nějaký postoj.

Určitě netvrdím, že by se člověk měl se vším smířit, ale nemá cenu řešit, to co vyřešit v reálném světě, s lidma, kteří jsou tady, co vyřešit nejde. Ale to co jde, dělat, co nejlépe. Pokud by neexistovalo sociální zabezpečení, tak by problémy, které tu zmiňujete nebyly. Ale pak by také třeba neexistovala mateřská dovolená, a život by byl o dost drsnější. A jelikož je tady sociální zabezpečení od první republiky, a mění se svět, i systém s každou vládou, tak ten systém se stává nepřehledným. Což třeba někomu vyhovuje, drtivá většina lidí to neřeší a možná pro pár lidí to je problém - je to termodynamický zákon - o růstu entropie :)

Spíš bych byl za to, aby se změny takových předpisů prováděly co nejvíc uvážlivě a zdrženlivě. Na místo jednoduchého zákona a jednoduchého výpočtu (nejen v sociálním pojištění) máme slepenec jednoho zákonného hotfixu nad druhým. Výjimky z výjimek, kontradikovaná ustanovení, nedomyšlené průměty do jiných oblastí. Kvůli zneužití v malém se tvoří novelizace, které zasáhnou masy a udělají další "díry" na jiných místech. Přitom v jednoduchosti je síla.

Mám čtyři děti, ale klidně bych preferoval, aby mateřská a rodičovská byly stanoveny flat. Náklady na potomka má stejné chudý i bohatý stejné. Pokud ne, je to už rozmařilost - a tu stát nemusí suplovat. Už jen rozdělení mateřská (jde ze sociálního zabezpečení) vs. rodičovská (úřad práce) je administrativní pakárna, přitom výsledek je stejný: peníze putují k rodiči.

Slevy, bonusy a odečitatelné položky na daních jsou taky překomplikované. Něco se smí uplatnit jen ze základu, něco stát vyplatí i jako bonus. Něco smí exekutor zabavit, něco ne. Máme stanovenou minimální mzdu, ale nad ní ještě garantovanou mzdu podle skupiny zařazení.

Celý tento chlívek je kvůli tomu, že se vždy najde někdo, kdo najde skulinu na zneužití. Jenže zneužití by se mělo trestat, nikoliv vyústit v další novelu. V ní stejně zase někdo najde způsob, jak situaci zneužít.

A to si myslím, že jsou reálné myšlenky, postoje, ne nedosažitelná fikce.

v tomhle mám stejný názor.

"Volební programy se smrskly na prázdné proklamace. Místo výsledků je hlavní důraz na politický marketing."

Ustrednim tematem obou poslednich voleb v CR (parlament 2017 a prezident 2018) byli (u nas temer neexistujici) migranti. Z toho lze vinit pouze volice kteri po tom skocili, ne politiky kteri jim to nabizeli (kdyz jim jejich PRisti rekli ze to bude fungovat).

No s tím tabákem nevím odkud berete čísla, ale právě že počet kuřáků klesá, jak u nás, tak i celosvětově. I když ve světě je to hlavně v těch rozvinutějších a západních zemích.

Manipulace funguje dobře v kombinaci s cenzurou. Zabráníte druhé straně na lživé tvrzení reagovat a vyvrátit ho.

To je moc pracné, a moc viditelné. Stačí jen protistranu diskreditovat - nebo zdiskreditovat celý informační prostor. Na to abyste protistranu umlčeli musíte vynaložit dost násilí. Mnohem jednodušší je ji diskreditovat nebo odvést pozornost - i když to záleží samozřejmě na podmínkách. Jde jen o to, jak se chcete vnějšímu světu reprezentovat.

Některé lži jsou tak snadno vyvratitelné, že to bez cenzury nejde.

Kde píšu o úniku informací? I diskuze o veřejně dostupných informacích může být problematická.

dobrá, tak jak poznáte fabulaci? Prostě diskuze s anonymem nebo anonymní diskuze může mít reálnou informační hodnotu 0 protože nevíte s kým se bavíte, neznáte jeho historii, neznáte jeho motivaci. Ne, že by to samo o sobě bylo špatné, ale je toho prostě moc. Je to perfektně zneužitelné a zneužívané marketingem a i to i politickým. A jak je v tom byznys, který nikdy nemá představu o správné míře, tak je toho už přespříliš.

Řešení je poměrně jednoduché - ignorovat anonymy - anonymem myslím i identity s aliasem ale bez zřejmé vazby na reálnou osobu nebo organizaci.

Anonym může svá tvrzení ozdrojovat.

I kdyby se jednalo o kvalitní zdroj, což není pravidlem, tak nikdy nebudete znát skutečnou motivaci anonyma k diskuzi (a i například k tomu, proč vám předkládá nějaké zdroje (a nikoliv jiné). Verifikace zdroje je sama o sobě dost náročná činnost.

Moji motivaci znát nemůžete, ale znáte mne - znáte moji emalovou adresu a můžete si tuto emailovou adresu ověřit (samozřejmě, za předpokladu, že budu chtít komunikovat). Podle emailové adresy můžete poměrně lehko dohledat mojí internetovou stopu, a můžete si zjistit poměrně dost o mém životě - takže můžete vědět, co jsem udělal, čím jsem prošel, jaké názory jsem zastával, jaké názory zastávám. Což je výrazně více, než co víte o anonymech. Také většina mých zákazníků a studentů, kteří se mnou komunikují skrze veřejný účet se několikrát do týdne přesvědčí, že nejsem anonymní osoba. A není problém se potkat privátně (což už s některými diskutujícími z roota se stalo) nebo na některých akcích CSPUGu (P2D2, Postgres Meetup).

Nejde jen o to, že tu nevystupuji jako anonym, ale také např. o profesionální hrdost, nebo o to, že nemám rád lži, a to jak směrem ven, tak směrem dovnitř, protože prostě vidím, jak to lidem otravuje život, jak to otravuje lidi. Navíc v 47 letech už vím, které témata lze ventilovat veřejně, a která soukromě, a která vůbec (můžete tomu říkat auto cenzura, nebo taky sebereflexe, ..). Na čem člověku záleží, tak za tím si musí stát, veřejně . Morálka, atd. ...

3. 11. 2019, 06:32 editováno autorem komentáře