Názor k článku Co mohou změnit pokuty za zneužití dominantního postavení na trhu? od Miroslav Šilhavý - Přesně tak, jen píšete. Jenže doba se za posledních...

Přesně tak, jen píšete.

Jenže doba se za posledních 30, možná 40 let změnila. Dřívější oligopoly vznikaly pomalu, postupně, prosazovaly se ve fyzickém světe a jejich růst byl přirozeně omezený geograficky - aerolinky musely nejdřív vydělat vnitrostátně, než dokázaly létat přes oceán. Dnes na růst stačí armáda programátorů a jedním nasazením zasáhnete celý svět v řádu hodin. Automobilky mají vyrobené motory a technologie tzv. "v šuplíku", nasazují je ve chvíli, kdy potřebují zase odskočit od dohánějící konkurence. Tak bychom mohli pokračovat dál a dál.

Regulovat tyto věci nemá valný smysl. Stojí to miliardy - a státy se místo řešení snaží dohánět mnohem silnější a připravenější korporace. Než se Marc Zuckerberg dostane k slyšení před kongresem, má už v šuplíku připraveno několik alternativních plánů, jak reagovat na vývoj situace. Celé se to pak zopakuje za další měsíce a roky - a do nekonečna. Státy vymýšlejí zákony, jak zdanit zisky nadnárodních podniků - ale než je schválí, ztratí pozměňovacími návrhy svůj smysl a korporace už je v ten moment stejně připravena odejít se zisky jinam.

Regulace by měla smysl, pokud by se internet omezil na dílčí území. Nezávislý FB, Microsoft, Apple v EU, jiný pokaždé v Číně, Rusku a USA atd. Jenže masy voličů toto vnímají jako omezení svobod - málokdo umí dohlédnout na to, kam co povede za pár (desítek) let. Levné oblečení nebo mobilní telefon je pro lidi větší hodnota, než "imaginární" bohatství své země.

Výsledek? Regulace víc odnesou malé a střední podniky, protože se dají dobře kontrolovat a perzekvovat. Nadnárodní podniky na tom jen profitují. Podívejte se na popularitu našeho premiéra, jehož "úspěch" v podnikání je přesným příkladem tohoto vývoje. Miliardy pročistí přes korunové dluhopisy, ale instalatér od vedle zaplatí doměrek daně za to, že pracovní auto používá i k soukromým účelům.

Spojené státy pochopily, že korporace nejsou jejich poddaní, ale rovnocenní partneři. USA si hýčkají své podniky, protože vyštvat je z USA by bylo ještě větší zlo. My tady naopak chceme s tímto zlem marně bojovat. V USA si korporace dávají pozor, aby si to nerozházeli ani s politiky republikánskými, ani demokratickými - protože v dalším volebním období by se jim to vymstilo. V našem chlívku s množstvím stran ani neexistuje partner pro dospělou dohodu se státem - třeba církevní restituce byly vyřešeny náhradou a podpisem smlouvy, kterou se další garnitura snažila přebít zákonem. To by se v USA nestalo - buďto by dohoda nebyla vůbec uzavřena, nebo by byla respektována.