Pod šindely se schová i podraz na zákazníka
Jeden z největších podvodů na zákazníka letos předvedli výrobci pevných disků. Mezi své produktové řady vetkali spousty pevných disků, které používaly šindelový zápis na plotny, přičemž se často neobtěžovali informovat zákazníky v datasheetu či jinde. A zašli často dokonce tak daleko, že například 4TB model dané produktové řady byl standardní disk s kolmým záznamem (PMR), zatímco jeho 6TB kolega používat drive-managed SMR.
SMR záznam
Podvod se samozřejmě provalil ve chvíli, kdy začali zákazníci tyto disky nasazovat v RAID polích a jak už to u drive-managed SMR bývá, tyto disky si po nějakém objemu zápisu potřebují drasticky zpomalit, ideálně zastavit, a „přeskupit šindele“, což vede víceméně k havárii RAID pole. Čistý štít nemá za letošek vlastně žádný výrobce disků, liší se jen formou a mírou tohoto podvodu.
Dlužno podotknout, že nakonec se k tomu museli postavit čelem a informovat o tom, které modely disků jsou SMR a které ne. Zdali probíhaly nějaké programy bezplatné výměny SMR disků za PMR modely, nevím. V běžném spotřebitelském segmentu jsem nic nezaznamenal a jestli si třeba Seagate a WD nějakou takovou formou vyžehlili u velkých zákazníků, mezi širou veřejnost neprosáklo. Poučením z roku 2020 tak je: nevěřte výrobcům HDD ani nos mezi očima a vždy si explicitně ověřujte, zdali kupovaný disk je SMR, nebo není (podobné platí i u TLC a QLC čipů v SSD, jak jsme si přiblížili minule).
Úpadek a pád společnosti Intel z procesorového výsluní
Když jsem jako capart střední školou povinný, sedící u UMC 486 SX-33, louskal první čísla časopisů jako Chip, psalo se v nich o přicházejícím revolučním procesoru Pentium. Tehdy a stejně tak většinu let poté platilo, že Intel je nejlepší. Nejenže na něm skvěle běhají kancelářské aplikace, ale je lepší i ve hrách než konkurence, jde nejlépe taktovat a jeho platforma je celkově stabilnější, odladěnější a komplexnější (platí pro Core s WiFi a dál). Intel byla ta firma, co posouvala výrobní procesy použité pro CPU dál a dál.
Intel byl od 90. let etalon, vůči kterému se posuzovaly jiné procesory a nic na tom nezměnila ani určitá nedlouhá období, kdy procesory neméně tak dobré (Athlon/Duron), ne-li lepší (Athlon 64) měla konkurenční AMD. Někdy mohla být AMD výhrou v loterii (např. s dobrým kusem levného Duronu 600, který šel přetaktovat třeba na 900+ MHz, já osobně jsem kdysi z Duronu 750 ždímal 1035 MHz na low-end desce), ale vždy platilo: připlatit si za Intel dává maximální výkon a funkčnost i stabilitu.
To už ale zhruba dva roky neplatí. Intel je v obrovské krizi. Už ani nepíšu o krizi velké, nýbrž obrovské. Snad by bylo možné to nazvat i průšvihem, resp. haldou průšvihů na několika frontách najednou. V posledních dvou letech se totiž stále scházejí další a další bezpečnostní chyby a způsoby útoků na CPU Intel s tím, jak firma stále víc a víc odkládá přechod na 10nm výrobu velkých CPU. Linus Torvalds i Greg Kroah-Hartman přešli na AMD Ryzen Threadripper, já napsal o tom, že svět se mění a pro Intel v něm možná začíná být těsno a možná už bych pomalu odstranil to slovo možná z nadpisu.
Intel má obrovské problémy. Zatím stále nemá k dispozici nic lepšího než 14nm proces v už několikátém faceliftu. Ale pořád jde o 14 nanometrů, kdy jeden procesor z waferu ukusuje poměrně dost plochy a Intel už oproti 16jádrové AMD nevystačí se 4 jádry. Ono ani těch 8 či 10 jader, která dnes na 14 nanometrech vyrábí, na AMD nestačí, ale aspoň se mu daří příliš nezvětšovat odskok konkurenční společnosti.
Výroba 10nm procesem je jedna velká katastrofa od počátku. Teprve nedávno pak vypluly na povrch informace o tom, že první 10nm procesory Core na trhu byly jen velmi omezená série výběrových čipů z waferů, kde bylo tři čtvrtě čipů nepoužitelným odpadem i přesto, že Intel vypnul v těchto procesorech GPU a použil externí řešení. Dodnes je 10nm výroba nepoužitelná pro velké čipy a vysoké frekvence, její provozní charakteristiky jsou při potřebných parametrech horší než u 14nm čipů a nezměnily to ani roky pumpování peněz do vývoje této technologie.
I nejnovější procesory Tiger Lake jsou průšvih, protože výtěžnost výroby těchto 10nm čipů dosahuje jen něco málo přes 50 %, což se obvykle považuje za rizikovou testovací výrobu prvních maloobjemových sérií vzorků – Intel je tak zoufalý, že na něčem takovém staví sériový produkt. Procesorů je tudíž tak málo, že výrobci notebooků už dostali echo, že zdaleka nebudou mít k dispozici tolik čipů, kolik by chtěli, což je logicky přesměruje do náruče AMD Ryzenů. A už ani není vidina na zlepšení, protože i kdyby Intel tento 10nm proces třeba do roka a do dne odladil, AMD už tou dobou bude vyrábět 5nm procesem.
Desktopový Alder Lake, první 10nm velký produkt, se odkládá, podobný osud stíhá i 10nm Xeony (ty snad budou v březnu 2021, otázka je ale, v jakých objemech). Ani technicky zajímavá metoda pouzdření více čipů Foveros se neukazuje tak životaschopná a použitelná, jak si to v Intelu vysnili. Je toho zkrátka hodně, co je teď v Intelu na levačku.
Jednu chvíli se „krizový správce Intelu“, CEO Bob Swan (pod ním se už třese židle a je jen otázkou času, než se najde nástupce), pokusil přehodit výhybku marketingové komunikace směrem k náznakům, že s 10 nanometry už se tolik nepočítá, protože Intel dokončuje vývoj daleko pokročilejší 7nm technologie. Nyní se ale ukazuje, že to byl jen vzdušný zámek na uchlácholení analytiků a akcionářů a není to pravda. 7nm proces Intelu se také nedaří, firma jej již několikrát odsunula, naposledy docela nedávno. Už dnes je jasné, že ani rok 2021 nebude lepší a jakés-takés udržení pozic, resp. spíše řečeno brzdění pádu z trhů, kde dosud kraloval, bude muset zajistit štěstěna a outsourcing výroby ke společnostem jako Samsung či TSMC.
Jak jsme si ale rozebrali minule, u TSMC je setsakra těsno a firma má velký převis poptávky po výrobních kapacitách. Přestože staví stále nové a nové výrobní kapacity, není schopna uspokojit všechny zájemce a dokonce si i dovolila zrušit množstevní slevy. Samsung je pak v kvalitě výrobních procesů až viditelně za TSMC, takže ač jde třeba s 8nm procesem teoreticky pro Intel o lepší řešení než je jeho 14nm technologie, na 7nm TSMC procesem vyráběné Ryzeny to stále bude málo.
Tohle je prostě obří průšvih. Intel má procesory s mnoha bezpečnostními chybami, které často ani nelze záplatovat (nebo minimálně ne za cenu menší než znatelného propadu výkonu). Intel nemá kde vyrábět v kvalitě, která by jeho procesorům zajistila konkurenceschopnost oproti AMD. Intel de facto opustil HEDT segment, protože jeho letitý procesor Core i9–10980XE přišel na trh s několikaměsíčním zpožděním oproti ohlášení a není lepší než energeticky úspornější konkurenční 16jádro Ryzen 3950X, které navíc nedávno dostalo rychlejšího následníka, Ryzen 5950X.
Navíc Intel nemá v desktopech PCIe 4.0 platformu, ze které těží například M.2 NVMe SSD. Intel nemá v závěrečné fázi vývoje více než 8jádrové desktop CPU, což oproti 16jádrovým CPU AMD nebude stačit. Přitom si nemůže dovolit jít dolů s cenou, protože své procesory vyrábí 14nm procesem, což znamená velkou plochu čipu, zatímco AMD má malé levné 7nm čiplety. Navíc CPU Intelu mají VÝRAZNĚ vyšší spotřebu a tudíž i tepelné vyzařování.
Věc je už tak špatná, že jeden 64jádrový Threadripper či EPYC od AMD s přehledem porazí dvojici 28jádrových Xeonů s několikanásobně vyšší cenovkou a násobně vyšší spotřebou. Tudíž i v serverech bude pokračovat letos jasně viditelný trend přechodu enterprise segmentu na AMD. Jediné, co tento přechod brzdí, jsou ony omezené výrobní kapacity u TSMC, které neumožňují AMD chrlit EPYCy na trh v opravdu velkých objemech. Ale kdo může, ten si raději počká na EPYCy, než své řešení stavět na Xeonech a to je pro Intel obrovský problém.
Pokud se v roce 2021 nestane zázrak na poli výrobních technologií Intelu (ať už vlastních, nebo nasmlouvaných), budeme svědky dalšího úpadku této kdysi procesorové jedničky. Tyhle řádky píši opravdu nerad, ale už nelze si lakovat smutnou realitu narůžovo. Tohle už není jen krátkodobý problém, ze kterého se Intel vyhrabe vytažením esa z rukávu, jako tomu bylo s příchodem procesorů Core po horších letech s Pentii 4. Tohle je krize hlubší, na více úrovních a hlavně trvající už příliš dlouho.
Jedinou nadějí pro Intel a roky 2021 až 2023 skýtají nejnovější informace o Apple. Tato společnost totiž dle dostupných informací zabrala u TSMC zhruba 80 % všech výrobních kapacit 5nm procesu a u vyvíjeného 3nm procesu si dokonce zabrala celých 100 % plánovaných výrobních kapacit. Bavíme se samozřejmě o předběžných předpokladech výrobních kapacit, ale i tak je to obrovský zásah do proporcí trhu a fabless výrobců jako AMD či Nvidia.
Výrobní kapacity 14nm a 10nm linek Intelu
K tomu přičtěme, že Intel navzdory všemu zvyšuje své výrobní kapacity na 14nm a 10nm linkách ve všech továrnách. Tu přistavuje novou halu, tu mění kancelářskou budovu na výrobní linky, ale v rámci svých omezených možností maká jak šroub. Výše uvedené hamounství Applu mu dává delší manévrovací prostor, než v jaký mohl ještě před několika měsíci doufat.
Toto dnešní shrnutí je o věcech, co se letos nepovedly. Pro Intel to byl jistě depresivní rok, ale ukončeme povídání o něm optimisticky: on se z toho nakonec dostane. Nebude to sice v roce 2021, ale pro rok 2022 jsem já osobně optimistou.
Chromovatění světa a úpadek Firefoxu
Zlatá léta kolem 2003 a dál jsou pryč. Doby, kdy Firefox rostl na úkor technicky i morálně horšího prohlížeče Internet Explorer, se už nevrátí. Ještě v roce 2010 měl Firefox zhruba třetinový podíl na trhu, kde Chrome teprve paběrkovalo jednotky procent. Dnes je situace mezi desktopovými prohlížeči taková, že Firefox je významně pod 10% podílem a Chrome ovládá téměř tři čtvrtiny trhu. A obecně Webkit/Blink, resp. Chromiové prohlížeče zcela převažují.
Svět nám pěkně zchromovatěl a těžko si představit, že se to změní. Microsoft to zkusil prolomit silou s prohlížečem Edge, ale narazil. Nenarazil na nic menšího než to, že Google například záměrně měnil kód stránek na YouTube, aby nefungovaly dobře v Edge. A protože Google nejen vyvíjí Chrome, ale ovládá i internetové vyhledávání a možná největší sociální službu YouTube a jeho inženýři sedí v řadě klíčových organizací prosazujících standardy, ani mocný Microsoft nedokázal vyhrát, kapituloval a Edge je dnes jen dalším prohlížečem založeným na projektu Chromium.
Mozilla si navíc v průběhu let vybudovala nezdravou finanční závislost na Googlu. Na tom Googlu, pro který bylo před lety výhodné, aby Firefox používal jako výchozí vyhledávání Google, ale který už to dnes vlastně nemusí vůbec zajímat. Mozilla tento boj ani vyhrát nemůže, není bez Googlu životaschopná a letošní rok je toho důkazem. Propouštěni jsou další a další vývojáři, projekty osekávány, resp. předávány komunitě a celkově Mozilla vyvolává dojem, že investovat do ní není zrovna nejlepší nápad. Přitom lze s přehledem tvrdit, že v ní vždy pracovali opravdu vynikající lidé, kteří tvořili opravdu skvělé projekty. V čele s Firefoxem či Thunderbirdem, přes nadčasový Firefox OS (který dnes pohání levné tlačítkové telefony pod názvem Kai OS) až třeba po jazyk Rust (který využívá AV1 encoder rav1e a myriáda dalších projektů).
Jenže nic z toho není moc platné ve světě, kde pravidla určuje korporace Google, jakkoli schovaná za komunitní projekty á la Chromium. Ve světě, kde Mozilla stále žije z peněz od Googlu. Ve světe, kde Firefox opustil vlastní XUL/XPCOM pluginy a sám dost zchromovatěl. Nevypadá to dobře a snad jedině FTC má tu moc klepnout Google (EU se to nepovedlo), resp. Alphabet přes prsty, ale to je běh na dlouhou trať, který Mozilla nejspíš nepřežije.
Mrcha COVID-19, nedostupnost hardwaru a nevinné oběti
V čem tedy jistojistě víme, že zasáhl COVID? Zejména v přepravě surovin, polotovarů a zboží. Nebýt celosvětové pandemie a přelévajících se lockdownů, bylo by na trhu daleko více Ryzenů 5000, GeForce RTX 3000, Radeonů RX 6000 apod. Před několik týdny tepali redaktoři IT webů Nvidii za to, že údajně prodala celou várku nových GeForce čínským těžařům kryptoměn, aby o několik dnů později psali články o tom, že to, že nejsou nové GeForce v Evropě, je dáno tím, že je není jak je sem dostat. No, možná to byl jeden z hlavních důvodů, proč Nvidia prodala ve skladu ležící karty přímo v místě jejich výroby, tedy v Číně.
A není to jen o přepravě lodní či železniční. Vzduchem se také létá výrazně méně, jistě netřeba připomínat, že osobní letecká doprava stagnuje tak, že piloti občas musí letět s prázdnými letadly, nebo jen provézt zájemce hoďku a půl ve vzduchu nad letištěm, aby nalétali alespoň minimální počet letových hodin a nemuseli pak na velké přezkoušení, až se situace uvolní. Neštěstí jménem Boeing 737 MAX celou věc ještě zhoršuje.
Koronavirus SARS-CoV-2 způsobující nemoc COVID-19 samozřejmě zasáhl i pracovníky firem. Každý, kdo sedí často už tři čtvrtě roku doma na home-officu, dobře ví, že je to nejen náročnější než chodit do kanclu (zejména pokud má za zády děti na distanční výuce), ale také méně efektivní než práce v dedikované kanceláři. Čest všem výjimkám (sám jsem home-officoval 11 let v kuse).
Pozitivní zpráva je, že při troše štěstí jsme na počátku konce téhle pandemie. Už i v ČR jsou první lidé očkováni první schválenou vakcínou, během následujících týdnů a měsíců bude očkována stále se rozšiřující část populace a snad konečně bude možné uvolnit restrikce a začít se vracet trochu do normálu. Tedy pokud virus nezmutuje příliš, aby vakcíny neměly účinnost, nebo pokud nepřijde pandemie jiného viru (všemožné nové mutace a kmeny virů ptačí či prasečí chřipky se stále objevují, a to nejen v Asii, ale i v Evropě či Americe, takže nelze vyloučit to, co tvrdí kritici: že SARS-CoV-2 je jen ochutnávka toho, co teprve přijde a dává nám tak šanci se lépe připravit. Třeba tím, že rychleji budeme zavírat hranice a letecká spojení se zeměmi, které prokazatelně zamlčují informace, jejich představitelé lžou a lékařům je státní mocí vyhrožováno).
Každopádně vesmír se kvůli zpoždění dodávek nových Radeonů či GeForce nezhroutí. Berme to jako malou dílčí komplikaci, která se čas od času stává. Já jsem kupříkladu v roce 2001 čekal s kompletním nesestaveným PC celých 14 dní na dodání 300W zdroje Fortron, aby i po 14 dnech mi bylo jen řečeno, že možná bude za týden, ale mají tu 300W Eurocase. Vzal jsem za téměř stejnou cenu Eurocase a byl rád, že konečně funguji na 1,3GHz Duronu místo 233MHz AMD K6, protože byla zrovna doba povodní v Praze a můj obchod prostě měl vytopený dodavatelský řetězec.
Dvě oběti za všechny: Jaroslav Mostecký a XB-1
Kdo nebyl poslední měsíce v komatu, jistě ví, jak všechny ty pseudo-lockdowny v ČR dopadly na různé obory podnikání v této zemi. Vedle všech těch restauratérů či divadelníků a jiných, kteří zápasí o přežití, dopadly problémy i na ty, kteří jsou závislí na příjmech z reklamy.
Část týmu časopisu XB-1 na Světu Knihy 2017
Někteří hráči stojící mimo zájem většinové populace to měli nahnuté vždy, bez ohledu na nějaký koronavirus a jedním z nich je můj oblíbený časopis pro fanoušky sci-fi, fantasy a hororu. XB-1, následník Ikarie, tak nyní bojuje o přežití. Kdo kdy poslouchal vyprávění šéfredaktora Vlada Ríšy o tom, jak Ikarii zničila Mladá fronta (třeba na Světu Knihy) a jak se jí podařilo dosud udržet, až žasne před tím, jak moc úsilí, které se nikdy nevrátí a které nikdy nebude dostatečně opěvováno, do toho těch několik jedinců investuje. O to více zamrzí chování státu, ostatně hezky to shrnuje Saša Rusevský na webu XB-1 fans (dovolte mi odcitovat):
„Současný Český stát a jeho úředníci mě nenechávají na pochybách, že stát nikomu nepomůže a nemá to ani v plánu – všude, kde jsem byl žebrat o podporu, jsem si připadal jako obtížný hmyz, ne jako člověk, který za 30 let přispěl do společné kasy prostředky, které by časopisu umožnily žít zadarmo minimálně dvě století…aspoň se mi podařilo zjistit, že žebrání o záchranné peníze pro literární časopis se v Kocourkově neprovozuje na ministerstvu kultury, nýbrž ministerstvu průmyslu a obchodu. Žádost není možno podat z datové schránky právnické osoby; musíte si za pomoci černé magie a fyzické osoby zřídit jakýsi účet, přes který se musí vyplnit „nějaký formulář“ a musíte to udělat hned a správně, jinak na vás přijde bubák, klekánice, hastrman a berní úředník. Připadám si jako Arthur Dent ležící před bagrem… s tím rozdílem že já vím, že mi Ford Prefect ručník a pivo nepřinese a musím se snažit dál s Vladem&spol. táhnout dál káru …“
Časopis XB-1 tak nyní na HitHitu prosí o pomoc. Snaží se vybrat 333 tisíc Kč na další provoz. Cíl se nakonec povedl díky více než dvěma stovkám drobných přispěvatelů a jednomu nadšenci, co za 100 tisíc Kč získá originální obraz od předního českého autora Martina Zhoufa, který po dekády tvořil a tvoří obálky pro Ikarii i XB-1. Přesto však lze i nadále přispívat a částku ještě navýšit a pomoci tak přežít tohle nešťastné období unikátnímu časopisu s více než třicetiletou historií.
Jaroslav Mostecký
Koho už se zachránit nepodaří, je spisovatel fantasy Jaroslav Mostecký, který před dvěma týdny ve věku 57 let podlehl nemoci COVID-19. Přiznávám se otevřeně, že jsem od něj kromě povídek v antologiích zatím moc věcí nečetl, ale o jednu vzpomínku se s vámi podělím: v posledních několika letech jsme se ženou pravidelně navštěvovali Svět knihy v pražských Holešovicích. Typicky to probíhalo tak, že zatímco žena obíhala stánky, stála fronty na podpisy, já se usadil do rohu sci-fi sekce a nasával atmosféru všech těch autorů a čtenářů Pevnosti a XB-1.
Před pár lety se mi kryly dvě konkrétní akce ve stejném čase, takže na debatu s Jaroslavem Mosteckým jsem dorazil asi tak minutu-dvě před koncem. Ale v tom prostoru, kde seděl Jaroslav Mostecký a doslova pár příznivců nějak na člověka dýchla jiná atmosféra než ta běžná hektičnost a roztěkanost sci-fi sekce. Tehdy jsem si do hlavy uložil, že tohohle sympaťáka v kostýmu si musím dohledat a trochu načíst a třeba si za rok-dva nechat od něj něco podepsat. Bohužel se tak už nestane, Jaroslav Mostecký je jednou z obětí toho pitomého viru. Co přetrvává, je takový ten tupý pocit na pomezí naštvanosti a smutku, podobně jako když zemřela Jana Rečková (jejíž epitaf Kvalita života doporučuji) nebo Isaac Asimov (jehož epitaf Já, Asimov též doporučuji).
Do Nového roku si tedy přejme hlavně to zdraví, protože nic cennějšího na tomto světě nemáme.
ČLÁNKY DO MAILU
