Před dvěma lety jsem na těchto stránkách publikoval komentář k soutěži Top Hostingy 2009 a v něm došel k závěru, že v ČR jsou jednoocí králem; že český zákazník české hostingové společnosti buď nemá vyšší nároky, nebo věří tomu, že „to nejde“, ačkoli ho pohled do nabídky zahraničních (i lowcost) společností usvědčuje z omylu.
Od té doby české hostingy prošly logickou a zákonitou evolucí, „mírným pokrokem v mezích zákona“, takže inovovaly verze softwaru, zvětšily diskový prostor, zvýšily počty mailových schránek a snížily cenu. Některé, ty nejodvážnější, začaly experimentovat s nabídkou „neobvyklých“ služeb, jako třeba neomezený hosting, víc domén na jednom účtu, možnost použít Python či Ruby, nebo třeba účtování po kratších časových intervalech než je rok provozu.
Stačí to? Když jsem loni glosoval svou představu o hostingu, který by odpovídal, řekněme, „americkým parametrům“, rozdělily se hlasy komentátorů do tří skupin. První mě usvědčovala z omylu – že takové služby nikdo nechce, že je nelze nabídnout, a že by to bylo tak drahé, až by to bylo nerentabilní. Druhá skupina přitakala: ano, tyhle služby jsou v zahraničí běžné, a my používáme zahraniční hosting. No a konečně třetí skupina navrhovala lék: vykašlat se na sdílený hosting a využít VPS.
Každá z těchto tří skupin má z určitého úhlu pohledu pravdu. První v tom, že takové služby „nejsou pro každého“. Nemohu souhlasit s tím, že jsou nerentabilní a nebezpečné – desítky, možná stovky poskytovatelů, kteří je nabízejí, je usvědčují z omylu. Se zájmem o takové služby je to trošku začarovaný kruh: leckdy takové služby lidé „nepotřebují“, protože je nemají k dispozici a třeba i věří, že je k dispozici mít nemohou. Druhá skupina jedná pragmaticky – ale pokud má služby, zaměřené na CZ/SK trh, je hostování ve vzdáleném zahraničí problematické; možná by bylo efektivnější tlačit na místní poskytovatele…
Třetí skupina, do které patří nejčastěji linuxoví guru, vidí VPS jako bezproblémový lék na „nemoci“ sdílených hostingů – „nainstaluju VPS, a udělám si to tak, jak budu potřebovat, přesně na míru“. Nedodávají ale ono pověstné B: Kdo se o ten server bude starat? V jejich případě oni sami, to je v pořádku. Ale co třeba obligátní „střední non-IT firmy“? Na svou prezentaci nepotřebují VPS. Stačí jim sdílený hosting. Na vytvoření prezentace si najali webdesignérské studio. Ale rozhodně si nebudou najímat admina, co jim bude spravovat VPSku, aktualizovat systém apod.
Kdo je vlastně zákazník?
Kdo je vlastně zákazník pro sdílený webhosting? Stále to jsou jednotlivci, fyzické osoby, kteří provozují svoje prezentace. Jsou to ale i malé a střední firmy, většinou takové, které nejsou přímo IT-positive a nemají proto vhodného „člověka na správu webu“ v každé druhé kanceláři. Zákazníkem budou ale i webová studia, která spravují prezentace často několika desítkám zákazníků (a taková studia budou mít často specifické požadavky, jako třeba často opakovanou možnost mít více domén na jednom účtu, pod jednou správou). Takový zákazník dneska snadno odejde právě k nabídce VPS. Přitom není potřeba; sdílený hosting by byl, s trochou dobré vůle, dostatečným řešením.
VPS v téhle situaci je z hlediska hostéra taková obezlička – jejich správa je relativně snadná, pravděpodobně snadnější než správné sladění služeb a jejich zabezpečení u sdíleného webhostingu. Je snazší tuto starost (a zodpovědnost) de facto přehodit na zákazníka. Škarohlíd by dokonce mohl říct: Zákazník sice zaplatí víc, zato má víc starostí.
Je tedy klasický webhosting odsouzený k pomalému skomírání a odchodu do zapomnění, jako odešly freehostingy na doménách 3. řádu, vytáčené spojení, VBScript, Javovské applety nebo WAP? Nemyslím si; zákazníků je pro něj stále dost. Velmi pravděpodobně ale české webhostingové společnosti čeká určitý posun v obchodním modelu – na rozdíl od (například) US hostingů nemohou založit své podnikání na tom, že mají desítky tisíc lowcost zákazníků, taková kupní síla zde zkrátka nikdy nebude. Musí buď expandovat do zahraničí, nebo přesvědčit své zákazníky, že mají platit víc než v zahraničí – ale pak budou muset nabídnout srovnatelné služby.
Dnes nebudu říkat, jak si takový hosting představuju já, ale zeptám se vás, čtenářů: Co vám v nabídce českých hostingových společností chybí? Ne nabídka VPS, housingu, dedikovaných serverů nebo domén, ale čistě v oblasti webhostingu. Nadhodím několik věcí, které by mohly české hostingy nabízet, a poprosím o vyjádření v anketě.
Co od hostingu chceme a proč?
Má vůbec smysl hostovat v ČR? To je zásadní otázka. Odhlédněme od věcí, jako je cena, a zůstaňme u jádra dotazu: Má smysl hostovat (geograficky) v ČR? U projektů s globálnějšími ambicemi asi ne, ale co servery zaměřené čistě na ČR nebo blízké okolí? Je pro vás výhoda geografické „přítomnosti“? A co podpora v češtině, je rozhodující?
Uvítali byste oddělení služeb? Například oddělit „hosting webu“ od mailových schránek? Osobně jsem několikrát migroval web od jednoho hostingu k druhému, a zdaleka nejvíc práce bylo s přesunem mailových schránek – obzvlášť když tam měli uživatelé spousty „nutně-budu-někdy-potřebovat“ mailů. Od jisté doby zřizuji k doménám mail na GMailu (pokud to jde), a migrace k jinému hostingu je pak otázka opravdu jen přesunu prezentace. V ČR je zatím stále nejčastější nabídka „hosting + mailové schránky“. Uvítali byste třeba možnost koupit si zvlášť u jednoho poskytovatele webový hosting a u druhého mail? Stejně jako to je s doménami – registrátor a hostér nemusí být totožný. A co ještě větší oddělení? Co mít možnost koupit si zvlášť prostor a zvlášť databáze?
Hlasujte, prosím, v anketě. Případné náměty můžete psát i do komentářů. Vyhodnotíme je a v dalším pokračování se podíváme na to, jak se nabídka hostingových společností kryje nebo rozchází s vašimi představami.
