Retrobrighting
Proces retrobrightingu došel u mne zásadních změn. Dříve jsem spoléhal na sluneční svit, což mělo své výhody (je zdarma a ekologický) a spoustu nevýhod – složitější manipulace, závislost na počasí a teplotě a s tím související proměnlivá účinnost. Jelikož se nám mezitím narodil malý, bylo na čase přehodnotit tuto proceduru.
Potřeboval jsem, aby zabrala méně času na manipulaci a přípravy, a abych se tím i co nejvíce vyhnul zbytné manipulaci s látkami, které nejsou zrovna nejčistší (peroxid). Inspiraci mi dal jeden youtuber s kanálem Odd Experiments, který se renovacím do původního vzhledu věnuje. Ten totiž používá LED pásek obsahující UV diody. Tedy mne napadlo si udělat vlastní retrobrightingové boxy, které osadím co nejvíc rovnoměrně těmito LED pásky.
Výhody jsou, že proces je stálý v čase, je možné jej aplikovat kdykoliv v roce a kdekoli poblíž elektrické zásuvky. Odpadní teplo z LED diod se postará o lehké nahřívání samotné lázně, tedy podporu procesu. Díky osazení páskami ze všech stran lze zajistit rovnoměrnost procesu (byť u samotných diod bude účinnost nepochybně nejvyšší. Box samotný je dvojitý (jsou to dva boxy v sobě), což zajistí jistou odolnost proti náhlému prasknutí a vytečení obsahu, a k tomu to způsobí vyšší rozptyl světla.
Nový box určený pro retrobrighting.
Box tedy byl připravený, bylo na čase jej vyzkoušet. Do nádoby jsem nalil od oka trochu 12% kadeřnického peroxidu ve formě krému. Tato forma má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že se lehce shání a voda má poté krémové zabarvení, což rozptyluje účinek (světlo se rovnoměrněji rozloží). Nevýhoda je, že to mléčné zabarvení také ten účinek tlumí. Zbytek jsem doplnil vlahou vodou (cca 40°C) tak, aby byla celá část krytu ponořena, zapnul UV-LED, zakrytoval a celé přikryl tmavým ručníkem (abych neozařoval okolí).
A takto vypadá box v provozu.
Průběh jsem kontroloval a asi v půlce jsem přidával ještě trochu peroxidu, protože mi účinek přišel slabý. Po víkendu „ozařování“ (cca 30 hodin) jsem kryt vyndal, omyl, a toto je výsledek:
Srovnání původní přední části a vrchního krytu po dokončeném procesu.
Jak je vidět, metoda měla úspěch. Při srovnání předního panelu a vrchní části krytu po proceduře je rozdíl v zabarvení zcela evidentní. Plast po proceduře není flekatý a nedošlo k žádnému poškození teplem.
Tedy nezbývalo, než stejným procesem provést i zbytek plastů. Zhruba po 30 hodinách máchání je zlepšení evidentní, je vidět jak na oko, tak na fotografii. Nicméně díky stínu od páčky uzamčení je zřejmé, že do plného odbarvení stále něco chybí. Takže ještě jedno kolo.
Konečný finální výsledek je možno vidět zde:
Mechanika po dokončeném retrobrightingu, čištění a montáži.
Nový způsob se tedy osvědčil, funguje kdykoli potřebuji, zjednodušil manipulaci a výsledek je viditelný a rovnoměrný. Pokud bych hledal nějaké vylepšení, tak možná nějaké topítko, které by drželo stálou teplotu o pár stupňů výše, než je pokojová, což by podpořilo samotný proces.
Pohled na hardware
Není od věci, si také trochu důkladněji prohlédnout samotný hardware. Mechanika je, jak již bylo zmíněno, od výrobce Chinon, konkrétně model FZ-501M.
Interiér mechaniky po vyčistění.
Jezdec posunu hlavy, na ose je nanesené nové mazivo, které se při následném pohybu hlavy roztáhne po pracovní délce.
Detail čtecí/záznamové hlavy jednotky.
Je to obyčejná 5,25" mechanika z modernějších dob, tedy poměrně masivní kovové šasi velmi úsporně osazené komponenty. Na spodní části nalezneme Direct Drive pohon talíře od Sankya a druhý motor pro pohon vozíku s hlavami. Na vrchní straně je samotný vozík s hlavami a upínací mechanismus diskety. Na samotné mechanice je naprosté minimum elektroniky, nějakou drobnou řídící bižuterii nalezneme pouze u hlavního pohonu.
Zajímavější je již pohled na hlavní elektroniku. Deska je na první pohled krásně srovnaná, a nabízí pohled na některé zajímavé čipy:
Kompletní nadhled na desku elektroniky jednotky.
A to je on, slavný 6502, zde v útrobách FD mechaniky.
Paměť ROM s uloženým operačním systémem.
Drobný čip obsahují většinu potřebné logiky pro řízení mechaniky jako takové. Výrobcem je Sony.
Konkrétně to jsou:
- CSG 6502AD – Známý mikroprocesor 6502, tato konkrétní verze značí variantu schopnou běhat až na 2 MHz (nicméně v 1541 běží na výchozí frekvenci 1 Mhz)
- CSG 6522 – nebo také jinak VIA (Versatille Interface Adapter), čip starající se o řízení komunikace, dohromady jsou zde použity dva čipy
- RICOH 251828–03 (RP5GH05) – CMOS hradlové pole (560 hradel)
- Sanyo LC3517B-15 – Statická paměť CMOS, 2048 slov x 8 bitů (16kbit = 2kB), přístupová doba 150 ns
- CSG 251968–03 – ROM čip obsahující FW jednotky, původní popis čipu je skryt za samolepkou
- Sony CX20185 – integrovaný obvod určený pro řízení čtecích/zapisovacích hlav, nabízí několik prvků integrovaných do jednoho pouzdra (zesilovače, vnitřní časovač zápisu atp.)
Zbytek je už drobná bižuterie, různá hradla, oddělovače sběrnice atp.
Co mě na první pohled zaujalo, byla uměle přidaná dioda mezi čip hradlového pole a menší hradlo. Na první pohled mne napadlo, že se jedná o nějakou amatérskou úpravu, nicméně díky zaplácnutí obdobným silikonem, jako mají vodiče pro LED kontrolky i celkovému provedení, to skoro působí, jako by to byla tovární úprava. Bohužel se mi k tomu nepodařilo nic dohledat, takže nic s jistotou tvrdit nemohu.
Detail zmíněné diody. Její montáž působí trochu amatérsky, ale zdá se, že se jedná o originální úpravu, se kterou mechanika šla už z továrny.
Pokud jde o rok výroby, deska nepřinesla žádné lepší vodítko. Některé čipy jsou datované od roku 1983, ROM má uveden rok 1987, a celkově deska je 9. revize z roku 1988. Tedy nadále lze pouze říci, že zkompletována byla někdy po konci roku 1990, dle data výroby na mechanice.
Deska je provedena velmi kompaktně a čistě, nic není vyhřáto nebo zkorodováno.
Inicializace OS mechaniky je téměř blesková, po zapnutí se na chvíli krátce rozsvítí kontrolka BUSY, během krátkých vteřin zhasne, a v tu chvíli je mechanika připravena zpracovávat příkazy. Médium je, jak je standardem u tohoto formátu, nutno uchytit do mechanismu pomocí páčky, která zajistí dostatek tření mezi motorem pohonu a samotným kotoučem s daty. Vozík s hlavou se pohybuje na šnekovém převodu a jeho zvukový projev okamžitě vyvolává u pamětníků vzpomínky na dobu disketovou, tedy vzpomínky jak milé, tak nemilé (read error…).
Jelikož je mechanika kompletním počítačem, existuje demo, které se dokáže spustit na mechanice samotné. Z počítače se inicializuje nahrávání, poté je možno mechaniku odpojit a nechat pracovat samu za sebe. Je možné i získat kompozitní video ze serial konektoru mechaniky. Na zvuk používá motorky pohonu.
Původně jsem chtěl toto demo vyzkoušet osobně a zdokumentovat, ale nakonec jsem to z časových a technických důvodů vynechal. Příprava na tuto drobnost by zase stála nějaký čas navíc, a na zdokumentování nemám výbavu pro solidní výsledek. Navíc už jsou tady tací, kteří to již provedli, včetně postupu a vysvětlení, tedy je zbytečné dublovat jejich solidní práci:
Nic více zásadnějšího na samotném hardware k vidění není. V příští části toto menší dobrodružství uzavřeme.
ČLÁNKY DO MAILU