Moje subjektivní hodnocení/volba - ano v IT se dost často skočí na "jednoduchém" vyřešení problému (třeba volbou v té době populárnějšího jazyka nebo řekněme operačního systému, který má pěkná vokýnka, ale jinak je to děs a hrůza), aby se nakonec řešily narovnáváky na ohýbáky, když se zjistí limity (nebo někdo jiný řekne, že jsou tam limity a donutí vás ke změně).
Simple != Easy
Jinak v profesní praxi jsme skončili u Go, protože mj. je pro daný obor dobře postaveno a navíc na to dokážu sehnat vývojáře. A když ne, tak už jsme přeučili pár Pythonistů, a to rychle. Být to v US, tak by možná i šel Common Lisp (tam má přece jen větší zastoupení na univerzitách), ale tady moc ne (mám lidi ze Španělska, Itálie, ČR/SR, UA, takže to není jen čístě ČR podivnost).
A jasně, je to jazyk s jedinou cestou, jak psát, žádné velké rozlety se nedají čekat.
Trošku OT: zrovna včera jsem se musel smát tomu, že někdo vymyslel další jazyk na zápis konfigurace (cue) s podtextem "Escape YAML hell". Takže jsme tady měli vývoj XML -> XML s ohýbáky typu podmínky a proměnné (Ant) -> JSON -> YAML -> YAML s ohýbáky typu podmínky a proměnné (v řetězcových hodnotách!) -> Cue. Kdo zůstal u s-výrazů (já používám EDN), tak toto fakt neřeší prakticky celej profesní život.