Názor k článku Čtyřicet let existence slavných mikroprocesorů řady Motorola 68000 od klokan - Jo, to byly časy, když jsem se na...

Jo, to byly časy, když jsem se na svém milovaném Atari ST poprvé pokoušel programovat v assembleru :) Mimochodem M68000 měl sice 32 bitovou instrukční sadu, ale interně (včetně ALU atd.) to byl čistě 16-bitový čip, proto, pokud si dobře vzpomínám, 32 bitové instrukce trvaly vždycky dvojnásobný počet taktů. Pravou 32bit architekturu přinesl až 68020. Jinak - jako všichni tehdejší náctiletí majitelé Amig a Atárek - jsem samozřejmě taky trval na tom, jak je instrukční sada m68k úžasněkrásná proti strašněohavnému x86, ale pravda je, že s odstupem měla i tahle architektura svoje "zvláštnosti". Mám na mysli např. ukazatel zásobníku SP, který se snažil vypadat jako obyčejný osmý adresový registr A7, ale přitom se "potichu" choval jinak - vždycky musel ukazovat na sudou adresu a automaticky se tak zaokrouhloval, takže instrukce sub.l #1,a6 sice dekrementovala A6 o jednu, ale sub.l #1,a7 dekrementovala A7 o dvě. Nebo "Move from SR", která se v 68010 najednou stala privilegovaná (samozřejmě měla být od začátku) a rozbila tak zpětnou kompatibilitu. Anebo 24-bitová adresová sběrnice, kde se nevynucovalo, aby horní oktet 32-bitového adresového registru byl 0, takže řada vývojářů tohohle "chytře" využívala ke značkování ukazatelů a při přechodu na plně 32 bitové CPU jako 68020 a 68030 se pak člověk nestačil divit (zvlášť uživatelé Macintoshe si s tímhle užili své...) A pak pozdější modely, které už nedokázaly držet krok se Intelem: 68040 se záměrně vykastrovanou FPU a chronickým problémem s přehříváním, 68060 kde FPU neměla pipeline...