Úvodem mi dovolte uvést, z čeho si vyvozuji svůj předběžný závěr. V posledních měsících jsem i kvůli zkoumání náročnosti různých operačních systémů paralelně provozoval dva stroje s procesory Intel:
- 10. gen. Comet Lake: Core i7–10700 (8×CPU / 16×HT, takt 2,9/4,8GHz, 16MB cache, UHD Graphics 630 350–1200MHz, 192:24:3 (FP32 ALU:EU:Subslices)).
- 4. gen. Haswell: Core i5–4590 (4×CPU, bez HT, takt 3,3/3,7GHz, 6MB cache, HD Graphics 4600, 350–1150MHz, 160:20:2 (FP32 ALU:EU:Subslices))
Pokud bychom vzali model s 4590 jako výchozí, pak 10700 obsahuje 2× tolik CPU jader, 4× tolik vláken, takt je o skoro 30% vyšší, je zde jistý, v menších desítkách procent daný nárůst IPC a do toho více cache. Na poli grafickém je také iGPU o něco lepší. Velmi volně lze říci, že 10700 je minimálně dvakrát tak výkonný procesor než 4590, spíše ještě více.
Navzdory všem škarohlídským komentářům na adresu Intelu v posledních letech si dovoluji tvrdit, že osmijádrové Core i7–10700, ač bez AVX-512, je i dnes stále výtečný procesor postačující drtivé většině uživatelů na všechny činnosti. Zkrátka pro mé potřeby zbytečný luxus.
Ne, s 10700 není na Linuxu problém s plynulostí, tedy v desktopu s rozlišením 1920×1080 (o 3840×2160 a podobných nemohu soudit). Jak KDE Plasma 5.xx na X11, tak Plasma 6.x na Waylandu i GNOME na Waylandu jsou plynulé desktopy. To se čtyřjádrem 4590 je to jiná kávička. Taková ta, co se občas zakucká, byť na funkčnost to vliv nemá.
Manjaro na 11 let starém stroji Intel Haswell
Možný vliv tripple-bufferingu
Zkoušel jsem jak Plasmu 5.xx a GNOME 44 na Mageie, tak Plasmu 6.x v rámci KDE Neon a GNOME 46 v rámci Manjaro a openSUSE Tumbleweed. Obecně mohu říci, že na pomalém, 10 let starém čtyřjádru Intel lze používat všechny současné desktopy (ostatně tvrdím, že to lze i s dvoujádrem), avšak je potřeba se už smiřovat s tím, že to začíná mírňounce drhnouti. A to s každým dalším rokem viditelně více.
Nezkoumal jsem zdrojové kódy projektů GNOME a KDE, takže nemohu s jistotou tvrdit, že viditelné škobrtání obou desktopových prostředí na dnes již zastaralém Intelu je vinou toho či onoho. Určitě není vinou tripple-bufferingu, ten naopak běh na iGPU Intel zlepšuje, jen má naopak negativní dopad na spotřebu, neb nejspíš vede k vyššímu zatížení procesoru. Desktop tedy je plynulejší, ale náročnější na vykreslování.
Rostoucí náročnost stále efektivněji naprogramovaného GNOME
Bez ohledu na to však roste i samotná náročnost desktopů. Snad jedině jejich vývojáři by dokázali shrnout, jak postupem let více a více paralelizují jednotlivé komponenty svých desktopů, nicméně já nyní s GNOME zažívám déjà vu. Před mnoha lety, když jsem provozoval dvoujádrový Celeron, naprostý low-end koupený v roce 2014, GNOME a jeho správce souborů Nautilus bylo nepříjemné používat. Když člověk zobrazoval novou, poměrně naplněnou složku, paralelně se načítaly soubory, jejich informace a náhledy. Bylo vidět, že kód je krásně paralelizován, jenže na dvoujádrovém Celeronu s 2,8GHz taktem a iGPU to bylo zoufalé.
To PCManFM v LXDE na to šel „tupěji“. Nejdřív si člověk chvilku počkal na načtení všech těch video souborů a poté postupně po jednom doskakovaly náhledy. Člověku se ale díky tomu neustále pod rukama neměnila pozice posuvníku a samotných souborů a s celkem se pracovalo lépe. Na osmijádrovém / 16vláknovém Intelu (tehdy testovaná špičková novinka Haswell-E, model 5960X) s rychlým SSD to samozřejmě v GNOME svištělo skvěle, bylo to LXDE, kdo byl viditelně horší.
Ani Core i7 s GeForce nestačí
Není rok 2014, ale 2024 a já na stroji postaveném na stejné základní desce (ASRock H81 pro Intel Haswell) „bojuji“ s rostoucí paralelizovanou náročností GNOME opět, jenže tentokrát jak se čtyřjádrem Core i5–4590, tak s čtyřjádrem / osmivláknem Core i7–4770. Ano v rámci ověření své teorie o čtyřech jádrech jsem tomuto letitému stroji dopřál to nejlepší, co rok 2013 nabízel: čtyřjádro Intel s HT na taktech až 3,9 GHz.
Abych zjistil, zdali drhne spíše CPU, nebo iGPU část, do stroje jsem osadil GeForce GTX 1050 Ti, kartu z podzimu 2016, která dává ~2,1 TFLOPS v single precision, což zhruba odpovídá poměrně slušné kartě roku 2013, konkrétně GeForce GTX 760. Veskrze by se dalo říci, že co v roce 2013 byl velmi slušný herní stroj, dnes nestačí na zcela plynulý dojem u desktopů jako GNOME a KDE. Dojem plynulosti už není 100%, tu a tam už vykukují mírně se trhající animace prostředí, nebo s 8vláknovým Core i7 z roku 2013 čekáte, až se načte něco, co se na 16vláknovém Core i7 z roku 2020 načte hned.
Žábou na prameni těžko může být množství RAM (osazeno 16 GB v obou případech), GPU (i na dnešní poměry stále slušně svižná GeForce), SSD, ale ani neférově vysoké rozlišení displeje (pouhých 1920×1080 při 60Hz obnovovací frekvenci).
Není to překvapení
Nekonstatuji dnes nic překvapivého. 11 let starý počítač pochopitelně nemůže plnit úlohy stejně svižně jako v roce, kdy Arnold Schwarzenegger ještě pár dní byl guvernérem Kalifornie, ještě létaly americké raketoplány, Husní Mubarak byl prezidentem Egypta, Fukušima Daiči vyráběla elektřinu, český prezident si bral pera a William si bral Kate.
Co ale hodné zmínění je, je sama skutečnost, že ještě loni takový stroj takový „problém“ s během moderního linuxového desktopu neměl a letos tento problém, jakkoli malilinkaťoučký, již má, a to postupně rostoucí. V jeho kontextu lze říci, že za zhruba stejnou cenu, na kterou z druhé ruky vyjde hi-end deska a CPU roku 2013 či 2014, lze dnes koupit low-end desku a CPU současné generace, které nejenže odvedou lepší práci, ale bude to při nižší spotřebě.
Všechna ta Aukra a Bazoše samozřejmě tuto změnu zohlední až za mnoho měsíců, u takového Core 2 Quad Q6600 či Q9450 se držely nadstandardní ceny i jednotky let poté, ale zkrátka dnes raději pořiďte u Intelu třeba H610 + Core i3–12100, nebo ještě raději u AMD třeba A520 + Ryzen 4500 – speciálně AMD to celé vyjde levněji než deska typu Z87/Z97/Z170/Z270 + Core i7 příslušné generace.
Řešení stejné jako před 10 lety
Pro mě byl výsledek jednoduchý: pokud chci na 11 let starém PC zcela plynulý desktop, musím buď povypínat animace, anebo zvolit desktop typicky animace nepoužívající a typicky s méně efektivně / mnohovláknově napsaným kódem. Stejně jako v roce 2014, i v roce 2024 na toto spolehlivě stačí přejít na LXDE, případně Xfce.
Mé osobní Lubuntu 15.04 s LXDE a tématem Crux, srpen 2015
Nic proti Plasmě 6 či GNOME 44, oboje jsou krásné desktopy, ve kterých se skvěle pracuje a mám je rád, ale návrat k rustikálnosti LXDE má také něco do sebe. Odpočinout si od plynulostí 60fps renderovaných pozlátek jsem už opravdu potřeboval.
