Asi bych jen těžko hledal hru, která ve mně vzbudila tolik rozličných emocí jako právě Dear Esther. Možná není ani fér tenhle pokus nazývat hrou, jedná se spíš o interaktivní povídku nebo herní poezii, která svého „čtenáře“ pohltí zcela originálním způsobem, jaký nemá obdoby. Musíte však přijmout její pravidla a hlavně být příjemně naladěni. Dear Esther vám dodá přesně takový zážitek, jaký jste ochotni od ni přijmout. Nic navíc.
Zážitek vstřebáváte formou jakési adventury z pohledu první osoby. Jdete, díváte se a snažíte se splynout s působivou krajinou a procítěnými slovy z dopisů hlavního hrdiny. Ten na ostrově nalézá sebe, sleduje stopy kontroverzní minulosti a vše adresuje tajemné Esther. Prozradit cokoliv z tohoto díla by bylo velmi neslušné. Stačí naznačit jen trochu a „hráči“ se zboří celý zážitek jako domeček z karet. Absolutní vrchol tohoto pokusu je totiž na konci, při samotném prozření.
Z módu do plnohodnotné hry
Dear Esther vyšla v roce 2008 jako experimentální mód pro Half-Life 2 a upoutala na sebe nemalou pozornost. Vývojáři šli ale dál a kompletně rekonstruovali celé prostředí hry. Dalo by se říct, že nenechali kámen na kameni, aby „hráče“ absolutně pohltili. Když srovnáte obrázky z módu a pak finální hry, ta vyšla v roce 2012, jen slepec by si nevšiml rozdílu. Koneckonců, můžete se na srovnání podívat v tomto videu. To navíc působí jako skvělá demonstrace dnes již docela obstarožního enginu Source.
I když se jedná o adventuru, nebudete řešit žádné hádanky. Ten nejtěžší úkol, před který jste postaveni, je porozumět sdělení autorů a někdy taky najít správnou cestu napříč ostrovem k vysílači mrkajícímu na vás červeným světlem a vábícímu vás tak k sobě. Váš avatar kromě pomalého chození a prohlížení okolí nemůže doslova nic. Když vstoupíte do temné místnosti, automaticky rozsvítí baterku. Nikdy nebudete provádět interakci s žádným předmětem.
Hádanky nečekejte. Jen jděte a dívejte se
Přesto mi to vůbec nevadilo. Stačilo, že jsem šel a díval se. Autoři totiž vykouzlili tak působivé výjevy, které jsem snad ve virtuálním prostoru nikdy neměl šanci spatřit. Často se nestává, abyste se zastavili a v úžasu koukali na umělou krajinu. V Dear Esther se mi to stávalo neustále. I když jsem nemusel, chodil jsem do těch nejzapadlejších uliček a hledal další střípky příběhu.
Je skoro jedno, jestli se procházíte venku nebo uvnitř jeskyně. Autoři si vyhráli s každým detailem. Nejhůře dopadly interiéry lidských domů. Ty ničím nepřekvapí, ale skaliska a pohled na moře nebo i na obyčejný měsíc, který se vyskytuje snad téměř v každé hře, je kouzelný. Místy jsem si dokonce připadal jako uvnitř jiné reality a ne „hry“. Tak moc vás Dear Esther dokáže pohltit.
Zvuková stránka uchvátí stejně jako ta vizuální
Působivá grafická stránka by ale nebyla nic, bez stejně dobrého zvukového podkresu. Z vlastní zkušenosti doporučuji hrát Dear Esther se sluchátky. V pozadí je slyšet jednoduchá emotivní hudba a jinak je vaše postava bičována studeným a nemilosrdným větrem. K tomu si připočtete výtečný výkon vypravěče. Ten každé písmeno ve čtených dopisech prožil, jako by je psal sám. Skoro se člověk až bál, že je to autobiografická „hra“.
I ambiciózní experimenty však mají chyby. Dear Esther je graficky působivá a o to na hardware náročnější. Na plné detaily, a opravdu jinak „hru“ hrát nedoporučuji, dokáže pořádně zatopit i výkonému počítači. Není divu. Vegetace je bujná a i když Source engine patří mezi ty méně náročné, s optimalizací si vývojáři hlavu moc nelámali.
Herní doba je podobná jako u průměrného filmu
Dalším mínusem je krátká herní doba. Je jasné, že vzhledem k monotónním herním mechanismům nelze hráče u hry udržet několik hodin, to by Dear Esther moc lidí asi nedohrálo. Bohužel, i po celkem pečlivém prozkoumávání ostrova a kocháním se krajinou, dorazil jsem na konec za hodinu a čtvrt. To je podle mě velmi málo.
Závěr a konečné hodnocení
Dear Esther je herní povídka, nelze k ní přistupovat jako k hře. Záleží jen na vás, zda se necháte pohltit a prožijete emocemi nabitou hodinu, nebo vás po pár minutách tenhle experiment přestane bavit. Cena za pořízení není malá, ale i tak musím říct, že se do mě Dear Esther otiskla a v mé mysli zůstane ještě hodně dlouho, stejně jako skvělý film nebo kniha.
P. S.: Hra byla součástí akce The Humble Indie Bundle 8. Nyní je možné ji zakoupit v Ubuntu Software Centre.
Výhody
-
Příběh
-
Atmosféra
-
Audiovizuální stránka
-
Odvaha autorů
Nevýhody
-
Náročnost na hardware
-
Herní doba
-
Pro někoho cena
ČLÁNKY DO MAILU