Tátův kotoučák jsem používal pro svoje M-ko zpočátku také, dokonce jsem tátovi kradl i kotouče, na kterých byla tlustá vrstva prachu, takže jsem předpokládal, že je nepoužívá a tak jsem na ně ukládal data a hry. Jenže přesně dle Murphyho zákona, táta se po nich začal shánět, protože tam byly jeho oblíbené písničky, které zrovna chtěl poslouchat. Když zjistil, co se s páskami stalo, tak mi udělal peklo :-D. Nakonec mi koupil kazeťák od Aiwy, aby si ochránil sbírku pásek. Já si pak koupil později onen legendární nahrávací walkman od Tesly - KP311, tedy jak tomu vznosně říkali: kazetopáskovou paměť. Jo, to byly časy.
Ale zase, nebýt Didaktika, asi bych dneska neměl tohle zajímavé a dobře placené zaměstnání v průmyslovém IT. Zvláštní, jaké maličkosti na začátku dovedou změnit pozdější život.