Názory k článku Digitální signálové procesory zpracovávající hodnoty s plovoucí řádovou čárkou

> (64 MB, kde MB v mých článcích odpovídá 2^20 bajtům)
Proc radsi nepouzivas MiB?
Je to technicky spravnejsi a bylo by dobre tohle znaceni propagovat mezi verejnosti. Me se tohle znaceni sice ze zacatku taky hrozne nelibilo, ale nakonec jsem pochopil, ze pak aspon nejsou pochyby o tom, kolik to vlastne je.
Uplne nejhorsi ovsem je, kdyz nekdo oznacuje kapacitu pameti v milibitech (mb) :-)

No právě, mě to vůbec nejde přes ...klávesnici :-) tak jsem si řekl, že už starýho psa novým kouskům nenaučí...

Hele, ty nerikej nic o stari, jsi o jednu studentskou generaci mladsi nez ja :-). Muj spoluzak te ucil.
Jak potvrzuje i vetsina dalsich diskutujicich, je v tom zmatek, ktery je resitelny jedine pouzivanim prefixu Ki, Mi, Gi, Pi, Ei, Zi a Yi. Libil se mi ten nazor, jak nekdo psal, ze predpony k, M a G byly "zneuzity". To pojmenoval dobre.
Jinak ten zmatek v harddiskach, to byvalo uz za dob 40M hardu. Vzpominam si, ze jeden zakaznik se strasne rozciloval, ze jsme mu prodali 40M harddisk a on ma jenom 38.147mega (presneji 38.147MiB a on ocekaval, ze to bude mit 40MiB. Samozrejme nerekl MiB, tahle jednotka tehdy neexistovala, ale z jisteho hlediska mel proste pravdu. My jsme tomu pak rikavali "programatorsky mega" a "obchodni mega" :-)

Nojo a už i tento věk stačí k tomu, abych se podivoval nad některými "novinkami", které vlastně novinkami vůbec nejsou :-)

Já souhlasím s tím, že je v tom někdy zmatek (u RAM ovšem doufám ne), jen mi prostě to MiB nejde přes prsty no. Jo a ten zákazník - neměl nakonec srdeční záchvat, když si koupil diskety? Protože 1,44MB je takový marketingový oříšek, kde si nevystačíš ani s MB ani s MiB :-) [taky to 2.0 unformatted je lež, pardon čistý marketing]

Diskety byly taky peknej zazitek. S nima jsem si uzil hodne.
Tech 1.44 je opravdu ani MB, ani MiB, to proste vychazi z toho, ze je to 2x720KiB, takze 1.44 kilo-kibi-bytes :-)
Vzpominam si, ze standardni 5 1/4" disketu jsem formatoval na 880KiB. Normalne se na ni veslo 720KiB = 9 pulkilovych sektoru na stopu. Ovsem mezi sektory jsou gapy, takze kdyz se formatovala na kilove sektory, dalo se tam dostat 5 kilovych sektoru, coz je 800KiB. Ale jelikoz diskety byly drahe a mista malo, dostal jsem na ni 5 kilovych sektoru a jeste jeden pulkilovy. Sice gapy uz nebyly standardni a nedal se prepsat jeden sektor bez zniceni sousednich sektoru, ale udelal jsem to tak, ze se vzdy cetla cela stopa najednou a cachovala se. Pri zmene se pockalo, az se bude potrebovat jina stopa, pak se vsechno zapsalo a teprve potom se cetla dalsi stopa.
Bylo to fantasticky rychle a dostal jsem na diskety o 10% vic dat. Skoda jenom, ze to nebylo citelne v nicem jinem :-).
Jeste byla sranda s bootem - CP/M vyzadovalo 128 bytove sektory, moje byly kilove a loader cetl natvrdo prvni sektor 128 bytes. Tak uvnitr tohoto prvniho sektoru byl na 129 a 130. byte validni CRC prvnich 128 bytes, takze i kdyz se sektor cetl jako 128 bytovy, proslo to :-)

Nejde jen o výrobce disků. V telekomunikacích se "odjakživa" (od začátků digitálních přenosových systémů) vyjadřují přenosové kapacity v bitech za sekundu. A odvozeně pochopitelně v kilobitech, megabitech, gigabitech. Jelikož tyhle kilo/mega/giga jednotky nejsou adresovány žádnou paralelní n-bitovou sběrnicí, ale jsou přenášeny za sebou v čase, nedávají mocniny 2^10 žádný smysl a nikdy se v tomto prostředí nepoužívaly.

Takže co přenosové rychlosti, kolik u nich má být kilo? 1024? Proč? Nebo v případě bitů k=1000, a u bajtů k=1024? To taky moc nedává smysl.

A jinak - dvojkové mocniny dávají smysl u RAM, kde je skutečně v naprosté většině paralelní adresování. A zde úplně původně došlo ke "zneužití" předpon k/M/G a od toho se odvíjí ty další problémy. U disků je to podstatně složitější, tam nic takového není, u moderních managed storage jako sjou SSD už vlbec ne...