Specifikem těchto chyb či backdoorů je to, že jsou řádově lehčeji naprojektovatelné, než odhalitelné. Proto jejich odhalení trvalo takových let. Ačkoliv všechny se současné technicky liší, využívají stejný princip, stejnou myšlenku, jak se k datům v CPU dostat. Co my ale víme, kolik dalších zcela principiálně odlišných ještě existuje? Jakmile se najde jedna, roztrhne se další pytel podobných chyb.
Ani otevřené CPU by před úmyslně vnesenými nebylo chráněno. Jakékoliv vládě by stačilo pár let platit tým aktivních vývojářů, kteří by do projektu přispívali (pod hlavičkou komerční firmy) a ti už by měli možnost backdoory zanést. V historii už máme ověřeno, že ani očividné chyby v otevřeném kódu nikdo dlouho nevidí.
Můj čistě osobní postoj je, že rizika chyb i backdoorů jsou u všech platforem vyrovnaná. Nemyslím si, že by někdo přímo ohrožoval můj počítač, a jsem si jistý, že např. v případě války lze způsobil problémy lehčeji, než exploitováním CPU a čipsetů. Přesto, pokud už, tak víc věřím záměrům i cílům demkoratického světa, než Číně, Rusku nebo i dokonce otevřené architektuře (z důvodů výše).
9. 3. 2020, 09:21 editováno autorem komentáře