Na začátek bych sem „vecpal“ jeden svůj názor: Je mi líto, že „Open“ komunita nenachází větší cestu k sobě samotné. Takže mi určitě chyběla třeba prezentace free BSD klonů. Doufám, že i naše stránky této integraci budou pomáhat a že se nebudeme dělit na Linuxáky a BSĎáky apod., ale že open svět se bude nabízet lidem jako pestrá paleta možností s jedním společným jmenovatelem: „Free and Open“. Ostatně takový chceme mít i náš soukromý život, že? Svobodný a otevřený! :o)
Ale teď už k víkendu. Příznám se, že jsem nečekal, že přístupy a filozofie jednotlivých distributorů se mohou natolik zřetelně odlišovat. Nejprve tu tedy přepíšu poznámky, které jsem si tam udělal, a na konci si dovolím udělat ze svých dojmů shrnutí. Distribuce tu uvedu přesně v tom pořadí, v jakém se na víkendu představily.
Mandrake Soft
Mandraky představil Radek Vybíral. Pokud nevíte, kdo to je, pak vězte, že jeho jméno najdete mezi překladateli mandrackých utilit jako je instalátor či správce balíčků.
Mandrake soft vznikl nevinně tak, že Geld Welb v létě roku 1998, tak nějak spíš pro sebe, upravil Red Hat Linux s tím, že hodně zvýšil důraz na grafické prostředí. Svůj produkt hodil na ftp a odjel na dovolenou. Když se vrátil, žasnul: v mailboxu stovky mailů od lidí, kteří to vyzkoušeli a někteří se dokonce rovnou hlásili jako developeři pro další vývoj. Dnes tvoří Mandrake soft cca 100 lidí, kteří sídlí hlavně v USA a ve Francii. Jedním z rysů, který odlišuje Mandrake od ostatních, je to, že součástí vývojářské komunity jsou i tisíce uživatelů – nadšenců z celého světa, kteří si stahují beta-verze nových Mandraků a pomáhají hledat bugy.
Jak už bylo zmíněno, Mandrake se od počátku snaží razit cestu pro ty, kdo chtějí Linux používat a ovládat hlavně v grafickém režimu. Už samotný instalátor má grafiku tak propracovanou, že by si ho člověk snad chtěl občas spusit jen pro to pokoukání :o) A ta uvítací obrazovka při spouštění! Po grafické stránce rozhodně neurazí :o)
Mandrake používá rpm balíčkovací systém převzatý od jeho tvůrce Red Hatu (ostatně, jak už víme, Mandrake se z Red Hatu vyvinul celý). V současnosti ve své distribuci nabízí balíčky optimalizované pro i586, tedy Pentium a výše, narozdíl od tatínka Red Hatu, který dosud svá rpm optimalizuje pro i386 (budu hovořít výhradně o platformě PC – ostatním se omlouvám). Pokud jde o orientaci v balíčcích, najdeme na CD „vše na jedné hromadě“. To je oproti konkurenci poněkud mínus – třeba Slackware či Debian má adresářovou strukturu na CD dělenou dle kategorií softwaru. Nicméně každý rpm balíček v sobě nese informaci o tom, kam tématicky patří, takže spustíme-li si správce balíčků „RpmDrake“, už tam software rozdělený do kategorií najdeme. RpmDrake se také umí připojit k ftp archivu a v updatech si tam najít opravené verze programů, které se do oficiální distribuce dostaly s nějakým tím bugem. Pro Red Hatisty je výzvou vypořádání se se závislostmi mezi balíčky. Zatímco Red Hat uživateli jen řekne, co mu chybí, RpmDrake si chybějící balíčky sám doplní a po odsouhlasení nainstaluje. Stejně tak je to při od-instalaci. Ufff!
Při prezentaci byl velmi zdůrazněn i další rys Mandraku, a to je lokalizace do národních jazyků. Nedokážu posoudit podrobně, do jaké míry je právě Mandrake před ostatními napřed, ale troufnu si tvrdit, že je-li vůbec, tak určitě ne o moc. Stačí kouknout na Debiana či Red Hat a je po obavách. Koneckonců o lokalizaci se v první instanci starají už tvůrci samotného softwaru, takže projekty, jako je KDE distributoři asi nepočešťují…
Mandrake se distribuuje v tzv. produktových řadách. Základní je „download edition“, která je k dispozici na ftp archivech ke stažení. Pak už následují „krabicové verze“. Ty jsou takovým maloobchodním balením ve slušivé krabici, která zpravidla obsahuje pár CD navíc a také manuály (zatím v angličitě?). Krabicových verzí je více a liší se dle zaměření na koncového spotřebitele. Power Pack, Pro Suite, Gaming edition,… Je jich celá řada a podrobnosti včetně cen si můžete zjistit na domovské stránce mandrake.cz, která je mimochodem velmi zdařilá a užitečná.
Pro milovníky nejčerstvějších novinek potom existuje produktová řada „cooker“ (řekněme „kuchtík“), kde se nabízejí mdk.rpm balíčky nových verzí programů. Drobná odbočka na vysvětlenou: „cooker“ není totéž co „update“. Update obsahuje balíčky stejné verze, jaké jsou v aktuální distribuci, pouze ve vyšší podverzi, obsahující opravy chyb ap. Tedy stejné, ale záplatované. Cooker obsahuje verze skutečně nové. Update a Cooker najdete coby adresáře na ftp archivech.
Dalším, na prezentaci zdůrazňovaným rysem Mandraku je vstřícnost vývojářské komunity, která velmi dobře spolupracuje a ochotně odpovídá v konferencích na dotazy uživatelů. Na mandrake-expert.com odpovídají na dotazy experti, kteří jsou za své odpovědi hodnoceni samotnými tazateli. Prý to ty machry dost motivuje k tomu, aby odpovídali co nejlépe. R. Vybíral říkal, že tohle se mu u Mandraků líbí osobně nejvíc. Nedivím se mu. Kdo posílá BFU dotazy do konference comp.linux.cz, ví, jak nepříjemní dovedou být čeští „experti“. Ale už se to tam také lepší :o)
Ještě se vraťme k českým stránkám Mandraku. Velmi užitečné je, že tu najdeme do češtiny přeložený Newsletter – tedy novinky. To je velmi hutný zdroj informací o bezpečnostních updatech a novinkách v Mandracké komunitě (pozn. autora: Za ty stránky fakt potlesk). R. Vybíral se taky zmínil o další české adrese: mandrake.redbox.cz, kde je především kvalitní ftp archiv (poznamenávám: nejen Mandraku :o). A je-li někdo mandrakista, ale ne PC-čkář, i on tu bude potěšen. Je tu archiv snad pro všechny architektury.
Na cestě ke snadnosti a přitom i bezpečí nabízí Mandrake automatické nastavení zabezpečení na požadovaném stupni: Od varianty „nastartuj a neptej se na heslo“ až po „nepřihlásíš se jako root“.
Mandrake funguje i na burze a podporuje různé projekty (nejznámějším je asi PHP-Nuke).
Celkově lze říct, že Mandrake je dnes distribucí na vzestupu a v řadě českých domácností (ale i na serverech) již právem našel své místo :o)
Red Hat
Distribuci Red Hat představil pan Petr Rejchrt z fy Sevrim s.r.o., která je oficiálním zástupcem Red Hatu pro ČR a „dále na východ“.
Red Hat software založil v roce 1994 Bob Young. V roce 1998 se RH dočkal prvních větších investic od Netscapu a Intelu. V té době vznikla populární verze 5.2. Od r. 1999 funguje Red Hat na burze, v témže roce rovněž otevřel své první pobočky v Evropě. Od r. 2000 pak funguje „Red Hat Network“ – updatovací centrála pro Red Hat
Pan Rejchrt zdůraznil, že „Red Hat má a generuje profit“ pro akcionáře, ale vrací jej i zpět do komunity podporou různých projektů. Red Hat se zaměřuje především na „profesionální nasazení“. Z toho důvodu hledá svoje zákazníky především u menších a středních firem, „velkým se nevyhýbá“ :o). Nabízí pro ně různé programy: Consulting, professional services, RH network (zmíněná aktualizace balíčků přes internet), Training program… (sakra, to je slovník! :o)
Pokud jde o vlastní způsob ditribuce: Stejně jako u Mandraků i Red Hat dává k dispozici jakousi „download edition“, optimalizovanou pro i386, na svých ftp zdarma ke stažení. Hlavní důraz ale klade na prodej „krabicových“ verzí, které obsahují více CD, manuály a zpravidla kratší či delší instalační technickou podporu v ceně. Základní distribuční verzí je v současnosti Red Hat 7.2, která obsahuje 8 CD se základním systémem a zdrojovými kódy, hry, StarOffice, dokumentaci, RH network a instalační podporu (která ovšem není česky). Vyšší verzí je pak verze Professional, kde je ještě širší nabídka, delší instalační podpora a více tištěné dokumentace – návštěvníci ftp archivů vědí, že RH má Documentation-CD, kde je dokumentace v elektronické podobě. Dále tu jsou krabice zaměřené na další platformy – Alpha, Titanum…
Další distribuční rovinou jsou různé varianty pro podniková řešení: RH pro Oracle, RH pro SAP/R3, RH Database (založené na PostgreSQL), Stronghold Secure Server a E-commerce suite (která ovšem pro nezájem končí).
Jsou tu i distribuce pro vývojáře: GNU pro development kit, Cygnus Code Fussion a Cygnus Source Navigator.
Red Hat rovněž nabízí školení ve svých „Training centrech“. První na východě se urodilo v Rumunsku a je prý zájem, letos bychom se měli dočkat i otevření centra v Česku. V nabídce mají být kurzy pro uživatele, pro systémové a síťové administrátory, pro vývojáře. Rovněž chtějí pořádat workshopy.
Ještě perlička k uživatelským kurzům: Red Hat jedná s Úřady práce o tom, aby Linux zařadili mezi rekvalifikační kurzy základů práce s PC. Argumentace je prostá: Začátečníkovi je jedno, jesti se naučí psát v MS Wordu, nebo v AbiWordu. Uvidíme… :o)
Red Hat nabízí i certifikaci odborníkům, kteří o to stojí. Certifikace je údajně náročná a 60% zájemců prý neprojde. Čest značky nade vše! :o)
Debian
Debian představil Marcel Kolaja ze soLNet, s.r.o. Hned na úvod vypálil hlavní rysy Debianu: podporuje více platforem, má inteligentní balíčkovací systém a vyvíjejí jej výhradně dobrovolníci (výhoda: žádný komerční tlak na uvolňování nových verzí – vycházejí, až když jsou opravdu stabilní). Hlavními zásadami jsou: Stabilita, bezpečnost a výhradně Free Software. Debian uzavřel společeskou smlouvu, v níž se zavázal, že bude vždy 100% free.
V distribuci je software členěn dle oboru a dle licence. Dělení podle licencí je:
- Main (hlavní), která obsahuje SW dle DFSG (Debian Free Software Guideline). Zásady jsou (mj.): volná distribuce, otevřený zdrojový kód a žádné speciální licence pro Debian.
- Contrib – tam jsou balíčky splňující DFSG, nicméně závislé na nějakém non-free balíčku.
- Non-free – vše ostatní, co nesplňuje podmínky DFSG.
Debian vznikl v roce 1993 a jeho první verze 1.1 vyšla v r. 1996.
Vývoj Debianu je opravdu propracovaný a stojí za podrobnější rozbor: Debian, to jsou vlastně tři současně vedle sebe existující distribuce: Stable, Testing a Unstable. Vezmeme-li to od konce, pak Unstable obsahuje software, který je nový a zkouší se. Je to jakési předsunuté tykadlo směrem k budoucnosti. Verze Testing se zabývá spíše softwarem již běžně používaným. S postupem doby se výběr softwaru v této verzi stabilizuje, až jednoho dne zmrzne (freeze fáze). Od té chvíle se už nic nepřidává ani neubírá; jen se dolaďují chyby. A až je doladěno, změní se Testing na Stable a předchozí stable verze se stává historií :o). Testing se tedy stal Stable a z toho plyne, že Unstable se musel současně stát verzí Testing. No a Unstable jako taková zas může tykadlovat po softwarové divočině. Každá distribuce má i své jméno: Současná Stable se jmenuje Potato (Brambora), Testing je Woody (Dřevák? :o) a Unstable Sid (Zdenda?)
Práci na Debianu se věnuje 800 vývojářů z celého světa. Pracují dobrovolně (to je eufemismus pro „zadarmo“) a tvoří skupinky zaměřené na konkrétní oblasti či software. Tady vidíme odlišnost kupříkladu od Mandraku, který vítá živelnou podporu při vývoji od svých kamarádských uživatelů. Debian své zákazníky do vývoje až tak moc netahá. Co je lepší? Vyberte si sami :o)
Debian se snaží být nezávislý na použitém jádru, proto kromě verze Debian GNU/Linux, existují ještě /Hurd, /NetBSD a /V32 – právě dle jádra OS.
Na co je Debian opravdu pyšný, je správa softwarových balíčků. Už jejich počet zaujme: více než 4000 jich je v distribuci! Vychází-li pro nějaký balíček update, je vždy ve stejný moment k dispozici pro všechny architektury (žádný preference, písíčkáři, jasný? :o) Genialitou oplývá i řešení konfliktů a závislostí. U Mandraku to vypadalo celkem dobře, že? Jenže Debian řeší i konflikty mezi příbuzným softwarem – třeba mezi tiskovými systémy LPR a LPRNG, které by vedle sebe asi nešlapaly nejlépe).
Pro správu balíčků se používá systém „apt“ a jeho vyšší verze „dselect“. Využívá další prima zásady Debianu, že na všech ftp mirrorech by ve stejnou chvíli mělo být totéž (tedy na těch oficiálně uváděných mirrorech). Proto je mu jedno, ke kterému ftp archivu se přihlásí. Balíčkovací systém pak umí podávat informaci o tom, které balíčky máte nainstalované a které jsou zralé k aktualiaci. Z toho pak vytvoří optimalizovaný výběr balíčků, v němž pro vás – snad vás to už neudiví – vyřeší i všechny závislosti.
Kochejme se dále: Deb-conf je konfigurátor systému pro Debian. Dpg-repack umí z již nainstalovaného balíčku udělat .deb balíček. K čemu to je? No třeba k tomu, že takto vzniklý balíček bude – narozdíl od toho originálního – obsahovat i vaše konfigurační specialitky z /etc. Dále tu máme program Alien, který umí konvertovat balíčky mezi formáty .deb, .rpm a .tgz – zkrátka jaké různí distributoři používají. Update-alternatives – něco jako výše zmíněný lék na koflikty, ale tady jde řekněme o odstranění sice bezkonfliktního, ale nadbytečného soužití různých verzí třeba editoru „vi“. Kdo už přešel z kategorie „úplný začátečník“ výše, ví, kolik zbytečně zaplácaného místa na disku by mu podobná utilitka mohla ušetřit :o)
Závěr: Profesionalita, dobrovolnost a GNU může jít v pohodě dohromady. (To se mi fakt ulevilo :o)
Sumárum
Určitě je škoda, že svou prezentaci vzdali lidé od SuSE. Také je škoda, že tu nebyli zástupci i dalších distribucí (rád bych osobně potkal čistokrevného Slackwaristu a Calderistu) a mě osobně mrzí, že akce byla zaměřená jen linuxově. Kupříkladu FreeBSD komunita je v Česku dost silná. Proč je nepřizvat? Opět přihřeju polívčičku své touhy „Free and Open“ – bez ohledu na provedení :o)
Tři prezentace opravdu ukázaly tři směry života Open systémů. Rodinný a uživatelsky zaměřený Mandrake. Marketingem a businessmanstvím prostoupený Red Hat. A – jakoby ničím nevykolejitelná – jistota trpělivého a klidného vývoje na bázi GNU u Debianu.
Kdyby si člověk měl vybrat, čemu by asi dal přednost? … Vážně, není to kouzelné mít tyto starosti? :o)
