Myslm, že to je poměrně odvážná hypotéza ať už ji vyslovil kdokoliv, ale snad proto měl dostatečné podklady. Mně osobně přijde, že vysvětlení je mnohem prostší: mezi třicítkou a čtyřicítkou začne většina lidí řešit reálné velké problémy takže důležitost jednoho a nedůležitost druhého prostě je najednou schopná docenit.