Od Rogue přes Nethack až k Dungeon Crawl Stone Soup
Mezi počítačovými RPG hrami existuje jeden jejich podžánr, který se nazývá „roguelike RPG“, podle první hry tohoto typu, která se jmenovala Rogue. Do jejich charakteristik většinou patří náhodně generované bludiště, mnoho druhů ras a povolání, mezi kterými si hráč vybírá, komplikovaná vnitřní mechanika hry, naproti tomu grafická stránka věci bývá druhořadá (spoustu efektů je pouze popsaných, nikoli „animovaných“) – také většinou obsahují funkci „permadeath“: jakmile zemřete, smaže se uložená pozice a postava je nadobro mrtvá. To nutí hráče postupovat opatrně a brát hru více vážně. Známé představitele roguelike RPG tvoří například Nethack, Moria nebo Angband.
Dungeon Crawl Stone Soup (dále „DCSS“ nebo „Crawl“) je jednou z moderních roguelike her a snaží se být trochu jiný než ostatní. Osobně mě velmi upoutal a je to nyní nejčastější hra, kterou na svém PC s Linuxem hraji. Hra je open source a může být k dispozici kromě zkompilovaného tvaru pro Windows, Mac a Android na stránkách také v repozitáři vaší distribuce (ve zdrojovém či binárním tvaru, podle typu vaší distribuce samozřejmě), například v Ubuntu se nachází ve standardním repozitáři v balíčku „crawl“.
Čím se Crawl od jiných roguelike her liší? Autoři se snaží, aby vnitřní mechanismy hry i při své bohatosti a různorodosti nebyly příliš záhadné, „obestřené tajemstvím“: aby hru mohl hrát i nezkušený hráč, který si nepřečetl tuny textu na Internetu, jak se co chová. To, co je potřeba, je ve hře k dispozici online, je tu dokonce i tutoriál, který zasvětí hráče do základních mechanismů.
Hra se dále snaží omezit „grinding“, tedy neustálé opakování nudných činností dokola jen za účelem zvyšování zkušeností či finanční situace postavy – v obchodech proto nelze prodávat předměty a mechanismy hry nutí hráče jít stále dál v labyrintu. Hra by měla být sice složitá ve smyslu spousty možností, co může postava dělat, ale ne nehratelná nebo příliš těžká. Důraz se klade i na user friendly vlastnosti ovládání.
První kroky postavy
Na počátku si hráč zvolí rasu a povolání postavy. Povolání se zde nazývá „background“ a týká se toho, jak je postava na začátku „nakonfigurovaná“, jakým směrem se upraví její vlastnosti a co dostane do vínku za předměty.
Rasa ovlivňuje další aspekty, například chrlič (Gargoyle) je imunní proti jedu a zkamenění, polobůh (Demigod) má velmi silné počáteční vlastnosti za cenu toho, že nemůže uctívat žádné bohy (o bozích později), jsou tu rasy, které se dokáží prokopat zdí, které se rychle regenerují a dokáží jíst maso přímo z mrtvol v dungeonu, i když nemají hlad (více o jídle v této hře později), orkové mají navíc jednoho „orčího“ boha, kterého nemůže uctívat jiná rasa…
Otázka teologie
Již jsem dvakrát nakousl bohy: DCSS má polyteistický systém bohů, kteří ovlivňují styl hry velmi mnoho: pokud si vyberete stejnou rasu a povolání, ale jiného boha, může být vaše hra úplně jiná. Každý bůh má systém zákazů a příkazů, při jejich dodržování stoupá vaše „piety“, což je v podstatě vlastnost odrážející, jak moc je vám váš bůh nakloněn. Za to obdařují vaši postavu speciálními schopnostmi: těmi můžete například přivolat pomocníky v boji, léčit postavu, chránit ji před nepřáteli, někdy dokonce váš bůh zabrání smrti postavy a vzkřísí ji.
Bohové vám také mohou darovat předměty, například velmi dobré zbraně nebo brnění. Použití schopností daných bohem vás může stát nějakou dávku „piety“, magické energie, nebo třeba se jen ukazatel „sytosti“ postavy posune trochu blíže hladu. Pokud uděláte něco, co není dle daného boha „košer“, klesne vám „piety“, což v radikálním případě může vést až k exkomunikaci.
Například válečnický bůh Trog umožňuje postavě proměnit se v bersekra, zapnout na nějakou dobu regeneraci zdraví či přivolat pomocníka v boji. Piety u něj stoupá zabíjením nepřátel. Za to zakazuje magii a trénování magických schopností. Příznivec Troga nadále může používat magické svitky a hůlky, jen nesmí sám kouzlit. Naopak tu jsou bohové, kteří kouzla podporují, například Sif Muna je ráda, když postava trénuje magické schopnosti a obdarovává vyznavače knihami kouzel ze své knihovny.
Jeden z „hodných“ bohů Zin zakazuje jíst maso inteligentních bytostí, používání „zlých“ kouzel (např. nekromancie), naproti tomu může postavu „vitalizovat“, což je zvýšení vlastností. Postava může citovat ze Zinovy „bible“ (taková náhodně generovaná moudra, která vypadají jako parodie na Bibli z reálného světa) a inteligentní bytosti, které to slyší, mohou být zmatené či paralyzované, démoni přitom umírají a příznivci jiných bohů jsou také poškozeni.
Jsou i exotičtější bohové, kteří například mají rádi, když postava nosí prokleté zbraně a brnění, nebo je tu bůh Fedhas, jehož schopnosti se týkají říše rostlin a hub. Korunu tomu nasazuje bůh Xom, takový chaotik, který svého příznivce bere jako hračku pro zábavu. Tu jí nějak pomůže, tu ji kamsi teleportuje, tu ji poškodí, pokud mu to přijde zábavné. Hraní se tak stává vzrušující jízdou lunaparkem.
Bohy si většinou nemůžete vybírat na startu hry. Existují tři povolání, které jsou výjimkami z tohoto pravidla (Berserker začíná jako uctívač Troga, Chaos Knight jako uctívač Xoma a Abyssal Knight jako uctívač Lugonu) – jinak musíte během hry najít oltář daného boha a teprve na něm provést svoji „konverzi“.
Je takto možno i přejít od jednoho boha k jinému, ale bůh, kterého jste opustili, se na vás „naštve“ a pošle vám do cesty docela tuhé nepříjemnosti. I toto pravidlo obsahuje výjimku: ve hře jsou tři bohové představující dobro (Zin, Elyvilon a The Shining One) a jeden dobrý bůh se „nenaštve“, pokud přejdete k jinému dobrému bohu, dokonce zůstane zachována část vaší Piety. Nalézt oltář bývá na počátku hry problém, zvlášť když si hráč „umanul“ na nějakého konkrétního boha. Později postava narazí na „ekumenický chrám“, kde jsou vedle sebe oltáře většího množství bohů, ne však nutně všech.
Kouzlíme, čarujeme, abraka dabra
Samozřejmě je ve hře kromě bohů i magie. Tyto fenomény se tak nějak doplňují, nestojí většinou proti sobě, i když výjimky potvrzují pravidlo, viz Trog výše nebo „dobří“ bohové, kteří některá kouzla považují za „zlá“ a zakazují je.
Ve světě DCSS je hodně druhů magie, rozdělené podle elementů na ohnivou, ledovou, vzdušnou a zemní, dále nekromancie, přivolávání bytostí, kouzla pracující s jedem… Kouzelnické postavy jsou spíše pro pokročilé, protože kouzlům brání například silné brnění nebo štít (pokud je postava nosí, snižuje se její schopnost kouzlit), dále pokud bude postava trénovat boj i kouzla, zkušenost se „rozprskne“ do více „směrů“.
Magická energie se doplňuje časem, v což je zahrnuto i to, když postava odpočívá. Také mohou pomoci lahvičky tuto energii doplňující, které se dají občas najít. Trénování kouzel probíhá pro každý druh kouzel zvlášť, plus ještě je tu zastřešující schopnost Spellcasting.
Písmenka, písmenka a zase písmenka
Co není v grafice, musí být v textu. Hra obsahuje velké množství pseudonáhodně generovaných vět a rčení: již jsem zmínil čtení ze Zinovy bible, také různé nestvůry po vás mohou pokřikovat zajímavé průpovídky, popis úspěšného úderu zbraní je jiný podle toho, jak silný byl úder a jakého typu zbraň je, při vysokém úspěchu obsahuje zajímavé obraty a metafory.
Nejen chlebem živ je člověk, elf či třeba troll
Ve hře musí postava jíst, aby se udržela při životě. Jídlo se dělí na tzv. „permafood“, což jsou zásoby, které zůstávají stále čerstvé a maso ze zabitých příšer. Postava odmítne sníst maso zabitých příšer, pokud nemá hlad. Toto maso také zároveň za nějakou dobu uhnije. Tyto skutečnosti znamenají další element strategie: když mám hlad, počkat, jestli někoho nezabiju, nebo sníst permafood, který mi třeba potom někdy bude chybět?
Některé předměty ve hře ovlivňují tuto strategii, například velmi ceněný „amulet of the gourmand“ umožňuje jíst mrtvé maso příšer, i když postava nemá hlad. Kromě amuletu mohou tuto schopnost mít i některé rasy (např. troll), což však kompenzuje rychlejším metabolismem. Dále jsem narazil na nepříjemnou nestvůru jménem „hladový duch“, která místo útoku na životy zvyšuje hlad postavy, která tak může zemřít hladem, i když má plno životů.
Zbytek: „běžná rutina prolézače kobek“
Ani nebudu popisovat množství různých artefaktů, zbraní, svitků a lahviček. Dokáží snad všechno, co si vzpomenete: teleportovat, zvýšit vlastnosti, snížit vlastnosti, paralyzovat, identifikovat neidentifikovaný předmět, přidat k vaší zbrani nějaký „přívlastek“ (například že bude kromě normálního zranění i mrazit nebo naopak pálit), zneviditelnit, naopak vidět neviditelné nestvůry… kapacita článku by mi nedovolila popsat všechno.
Stejně tak nestvůr je ohromné množství: ať již různé inteligentní rasy, zvířata, nemrtví, duchové, démoni… Někteří umějí kouzlit, někteří mají jiné zvláštní schopnosti, které mohou použít proti vaší postavě. V user friendly rozhraní je možno na každou bytost zacílit kurzor a dozvíte se podrobný výčet, co je zač. Kromě běžných nestvůr existují též nestvůry pojmenované konkrétním jménem: vlastně NPC postavy, za kterými stojí i nějaký příběh, který se opět dozvíte po „najetí“ na daného tvora. Tito pojmenovaní nepřátelé bývají hodně tuzí a bývá za ně spousta zkušeností.
Kromě základního dungeonu se hra skládá i z jiných lokací, které bývají tématicky zaměřené na určité druhy nestvůr a předmětů. Hodně z těchto tematických lokací obsahuje runu: speciální symbol, který je důležitý na cestě za hlavním artefaktem hry. Do „Realm Of Zot“, kde se „Orb of Zot“, kterou máte najít, nachází, vás mechanismus hry pustí až se třemi runami. Protože jsou tam velmi tuzí protivníci, někteří hráči raději sesbírají run víc, aby získali zkušenosti, artefakty a peníze, které jim v konečné fázi hry pomohou.
Sám jsem hru ještě nedohrál. Stále objevuji něco nového. Dovedu si představit pustý ostrov, kde má trosečník pouze solárně napájený počítač a na něm Dungeon Crawl Stone Soup a nemusí celý život hrát nic jiného. Inu, snad jsem vás navnadil dostatečně.
ČLÁNKY DO MAILU