Názory k článku Dvacet let mizejících článků a nefunkčních odkazů
-
Já bych to neviděl tak černě, byť problém to být může. LD-ROM byla obskurní varianta i tak obskurního Laserdiscu, ale ačkoli nám se může zdát BD jako mrtvé, tak v jiných částech světa (USA, Japonsko) je živé víc než dost. Nějaké nedostupnosti mechanik bych se nebál. Stejně tak jejich připojení - SATA (případně SAS) tady asi bude ještě pár desetiletí. I to USB by nemělo být problém, je to jen tvar konektoru. A pasivních redukcí USB C -> USB A vým Číňan pošle tucet za dolar.
-
Ondřej CaletkaZlatý podporovatelAni s těmi redukcemi to taky není tak jednoduché. Mám třeba doma ZX Spectrum +2, které má standardní sériový port podle standardu RS-232, ovšem na obskurním osmipinovém modulárním konektoru odvozeném z britské telefonní zásuvky. Tyhle konektory už nejspíš nikdo nevyrábí. S USB konektory typu A to bude nejspíš podobné. Byť je třeba uznat, že USB vydrželo fakt hodně dlouho první HW se začal objevovat kolem roku 1996.
-
Ondřej CaletkaZlatý podporovatel
Máte pravdu, už jsem ho dlouho neviděl. Teď koukám, ze na e-bay je běžně dostupná i redukce na D-sub. Až dostanu retro náladu, asi ji objednám ;)
V době, kdy jsem to sháněl, jsem ani netušil, že jde o britský telefonní konektor a tak jsem ani nevěděl, pod jakými klíčovými slovy to hledat.
-
Rýpavá poznámka k poslednímu odstavci k "volbě správné licence" - tak nějak mi připadá, že popisovaný případ je naopak zajímavé téma k zamyšlení v neprospěch CC...
Její použití totiž autorovi znemožnilo plnou realizaci rozhodnutí o smazání své práce, jinými slovy takzvaně svobodná licence jeho svobodu ve výsledku omezila :-( -
BobTheBuilderStříbrný podporovatelJo, to funguje - měl jsem smutnou příležitost si to ověřit.
Je dobré to řešit ovšem za života, protože pokud pozůstalým nesdělíte heslo, značně se to zkomplikuje: pak pozůstalý musí Googlu zaslat svůj doklad totožnosti a úmrtní list majitele účtu, pokud nejsou anglicky, tak včetně úředního překladu - není o co stát.
Ještě je tedy cesta přes telefonní číslo (ve stylu "zapomenuté heslo"), pokud se nedopustíte mé chyby, totiž že jsem telefonní číslo zrušil dřív, než jsem se ve vyřizování pozůstalosti dostal až k tomuto. -
To je pravda, problém je že nikdo neví *která* velmi malá část... a za 100 let to bude zase *jiná* velmi malá část...
Osobně si myslím že je třeba se s tím že informace, i kdyby se třeba jednou hodily, prostě mizí. Opak, tj. že se uchovává všechno vede k tomu
- že se v tom těžko hledá,
- a je to "nelidské" ve smyslu osobních informací (pokud se informace uchová, je bez ohledu na pravidla použitelná jakkoli)jak dnes můžeme vidět na sociálních sítí nebo třeba totálních rating systémech "občanů" jak to zkouší Čína (a jak by to - nemylme se - dost lidí rádo vidělo i tady).
-
"a za 100 let to bude zase *jiná* velmi malá část..."
Údajný dialog dobyvatelů před Alexandrijskou knihovnou:
"Co máme udělat s těmi knihami?"
"Spalte je. Buď obsahují totéž co Korán, a pak jsou zbytečné, nebo obsahují něco jiného, a pak jsou nebezpečné."Ale lidstvo se z vlastní historie nikdy nepoučí.
-
Jenže vy nemáte možnost zjistit, co má hodnotu, už jen proto, že se to může v čase měnit...
Extrémní případ - napohled naprosto bezcenná fotka typu "FB výcvak", ale po dvaceti letech se ukáže, že v podstatě jako jediná dokumentuje nějaký objekt na pozadí, o kterém je najednou informace podstatná...A u textů to je ještě výraznější... Jak píše pan Krčmář - tohle je věčný problém, který se týkal "papíru" úplně stejně jako internetu a řešení na to asi není žádné.
-
Pěkné čtení.
V tomto je paradoxně možná nejaktivnější státní správa, protože vznikly věci jako Národní archiv, existují zákony typu 499/2004 Sb. Zákon o archivnictví a spisové službě, Národní standard pro elektronické systémy spisové služby a vlastně i mnohými nenáviděný eIDAS (297/2016 Sb.). Je to celé komplikované i právními otázkami související s ověřením platnosti dokumentu atd.
-
Už kdysi dávno jsem si prozíravě všechny zajímavosti z netu stahoval a stránky poctivě ukládal s vědomím toho, že jednou nemusí být dostupné v původním tvaru nebo vůbec on-line.
Jak jsem nyní rád, z sbírku *.mht, které nejdou pořádně ničím prohlížet :-)Podobně jako diplomová práce, uložená v moderním a přenosném PDF. Tehdy pochopitelně bez fontů a dnes už nejde otevřít vůbec. Asi špatná verze tiskového SW...
Raději ani nevzpomínat šifrování - to je samostatná kapitola. Důležitá data sice jeden poctivě zálohuje i převádí do nových formátů, ale když mi odešel slavný IBM 40GB, na část záloh se pozapomnělo a snaha o dodatečné převedení důležitých textů v roce 2019, kdysi uložených jako šifrované v AmiPro by vydala na samostatný článek... :-D
-
K těm přenosným formátům:
diplomku mám v LaTeXu 2.09 sázenou ještě v DOSu (na 486 pěkně po kapitolách, protože to trvalo moc dlouho), takže je čitelná a po úpravě preambule by to asi šlo projet moderním PDFLaTeXem a dostat 1:1 výsledek, jako před těmi dvaceti lety.
S .mht je to trošku horší, jedině si nechat někde ve virtuálce Operu a tou to konvertovat nazpět do HTML nebo před PDF printer do PDF/A.
-
Různí lidé řeší mizení obsahu různě, např. takto: https://drewdevault.com/2017/06/19/Archive-it-or-miss-it.html
Také si ukládám do poznámek celé stránky a ne jen odkazy od doby, kdy se mi stalo, že jsem si uložil jen URL a když jsem to potřeboval, obsah byl fuč...Mimochodem, u čtení tohoto seriálu jsem si několikrát vzpoměl, na již nedostupný článek Petra Olšáka "Kam se vytrácí UNIX?", který vyšel 9. 4. 2002 na dnes již neexistujícím serveru Linuxzone.cz. Url bylo: http://www.linuxzone.cz/index.php?ids=10
Krásná ukázka mizení...
-
Zajimave ze na http://web.archive.org/web neni.
Patrne aktivni opatreni tvurcu webu linuxzone skoda. -
Článek jsem v archivu dohledal: https://web.archive.org/web/20040904215321/http://www.linuxzone.cz/index.phtml?ids=10&idc=181
Adresa nebyla úplná. Nevím co by autor zaniklého článku dnes říkal na SystemD :-) -
jose1711Stříbrný podporovatel
pekny blog na temu obnova dat z diskiet vysiel nedavno na abcL: http://www.abclinuxu.cz/blog/zabruceni/2018/9/disketove-okenko-do-minulosti
-
Andrej Podzimek (neregistrovaný)
"Za dvacet let budu mít nepochybně velký problém přečíst jak archivní CD či DVD, tak i staré flash disky."
Ano, problém mít budete, ale rozhodně ne kvůli nedostupnosti mechanik.
Vždy mě pobaví, jak někteří doufají v existenci svých dat na "archivních" CD nebo DVD. Ve skutečnosti nic takového jako archivní CD a DVD neexistuje. CD a DVD nosiče k vypalování byl jeden velký scam, protože celou jejich éru provázela tvrzení o uchovávání dat na 100 let. Na základě takových planých slibů si koncoví spotřebitelé kupovali média a mechaniky. Jenže 100 let by, jak už dnes víme, nevydržela ani ta nejlepší lisovaná média. Vypalovaná CD a DVD jsou nečitelná už po cca po pěti letech. Víra jejich majitelů v existenci jejich videa z dávné dovolené či něčeho podobného na tom nic nezmění. :-D U 10 let starého média se nezřídka stane, že se mechanice vůbec nepodaří médium identifikovat, natož vůbec něco přečíst. Při bližším pohledu na médium to pak uživatele ani nepřekvapí: Zdá se, jako by na médiu bylo něco šedého nebo nažloutlého, co vypadá jako drobný prach. Až na to, že to není prach, není to na povrchu média a není způsob, jak to z něj odstranit. Je to jakási postupná degradace toho materiálu uvnitř. Možná by se nějakými forenzními metodami dal příslušný materiál zase zprůhlednit bez poškození mimořádně tenké fólie, na které jsou ta drahocenná data. Leč nalijme si čistého piva: Většina kolekcí archivních CD a DVD už dnes není nic jiného než hromada odpadu.
Kvízová otázka za 10 bodů: Proč všichni velcí poskytovatelé cloudových služeb používají jako "last resort" úroveň zálohování magnetické pásky a proč nikdy nikde nedošlo k většímu rozšíření optických médií v této oblasti? ;-) No jo. Vypalování optických médií bylo opravdu smutnou a poněkud iracionální kapitolou historie.
-
Vzal jsem své první vypálené CD ze 17.1.1997 a bez problémů přečetl. Pak náhodné CD z vysoké z let 1998-2001 a přečetl bez problémů. Další CR-RW z roku 2003 a přečetl bez problémů. Ono to stou nečitelností po 5 letech nebude tak horké, i když určitě existovaly série medií které odcházely rychle.
Co se týká relevantnosti dat to je jiná věc. Video 160x120 pixelů nebo obrázky 640x480 pixelů jsou dnes kuriozita a ne smysluplný obsah pokud se nejedná o osobní fotky či videa.
-
Asi tak, zrovna zálohování fotek jsem se docela věnoval a výsledky testů s CD i DVD jsou uspokojivé, 10 i 15 let stará média v pohodě. Problém byl s pár sériemi médií , ale to se obvykle prosáklo už v době jejich prodeje a dalo se jim vyhnout.
Osobně bych se více bál té nedostupnosti mechanik. U CD/DVD to zatím jde, i když počet mechanik na trhu je proti době jejich slávy propastně menší, ale kdoví, jak to bude za 20 let. Ale třeba načíst ZIP drive, minidisk nebo třeba pásku Travan už dnes je problém docela velký a popravdě za 20 let to bude nejspíš na pokraji neřešitelnosti.
-
Holt to je tak, kdyz se nekdo neinformuje, co vlastne vyrobce media garantuje ...
Pokud me skleroza nemyli, tak u tech lacinych (prekvapive nejcasteji pouzivanych) to bylo neco kolem 5 let. Ale existovala media, kde vyrobce garantoval 50 let.
Dluzno take podotknout, ze garanci se obvykle mysli minimalni zivotnost, takze vubec neni vyjimkou, ze media jsou citelna dloooouho po garanci. -
Martin X (neregistrovaný)
"Proč všichni velcí poskytovatelé cloudových služeb používají jako "last resort" úroveň zálohování magnetické pásky a proč nikdy nikde nedošlo k většímu rozšíření optických médií v této oblasti? ;-) "
Ano, dovodom je aj dlhsia zivotnost paskovych medii, kde je vyrobcom zarucena trvanlivost zaznamu 10 rokov a prakticka minimalne 15-20 rokov. Nezanedbatelnym dovodom je ale fakt, ze na sucasne pasky sa da ulozit 12TB/medium (LTO8) pripadne az 20TB/medium (IBM 3592 Gen 6). To ziadne opticke medium nedokaze.
-
Driv byly take stranky o mnoho jednodussi a dalo se s nimi lepe pracovat. Web byl o mnoho prehlednejsi. Dneska je web plny animaci, javaskriptu, vsemoznejch doplnku, ze se pri navsteve jistych webu (kterych porad pribyva) zacne hucet vetrak.
Jak si udelat u sebe na HDD offline veri webu jsem resil pred par lety (U nekterych dnesnich typu webu to uz moc nemusi fungovat):
-
Dneska se už vyloženě některým webům i e-shopům vyhýbám , světle šedé písmo , nepropoční , velké roztahané obrázky , často na velkém monitoru jen dva , tři . Příklad e-obchodu kterému jsem se začal vyhýbat je např. tipa.eu , více jak třetinu monitoru odshora mi zabírá nesmyslná navigační lišta kdykoli pohnu myší a velkou část odspodu povinné info které se tedy dá odstranit ale i tak k prohlížení mi zůstává úzký pruh kde je v nejlepším případě jeden výrobek / produkt.Dříve jsem si tam rád prohlédl sortiment a občas něco koupil , dnes už leda pokud bych jinde nesehnal a odkaz na daný výrobek by mi musel nabídnout strejda google , sám tam hledat nebudu.Opakem nové koncepce stránek které jsou vcelku funkční když už to nutně s nějakého důvodu musí být je Lidl i když to úvodní obrázkové menu pro negramotné je taky do nebe volajicí stupidita , ale potom to už jde. Hlavně se tam nic nehýbe a nemění při každém pohnutí myší. Vyhovují mi stránky Hadexu například.No a třeba web diit , kdykoli si jej pustím tak hned sjedu dolů , snad možná jednou jsem si prohlédl horní úvod , to je taky taková pohyblivá střelnice jak u kolotočů , strašné.
-
Ondřej CaletkaZlatý podporovatel
Máte k tomu tvrzení nějaký podklad? Vycházím z toho, že anglické obsolescence má základ v latinském obsoletus a v českém slovníku se nachází ve tvaru obsoletní; najdeme i právní pojem obsolence s obdobným významem.
Pikantní je, že zmínka o slovu obsoletní/obsolentní na stránkách ÚJČ podlehla digitální obsolenci. ;)
