Doby dávno minulé
Připomeňme nejprve historické souvislosti, které se nám budou o chvíli později hodit. V první éře webových prohlížečů nebyl Microsoft žádným tahounem. Pokud pomineme první nepodstatné verze Internet Exploreru, tak tou první řadou, jíž běžný uživatel typicky zaregistroval, byl Internet Explorer 3.x. Byla to doba rodícího se CSS, Java appletů či ActiveX. Microsoft měl nedlouho na trhu Windows 95, kde v edici OSR2 byl Internet Explorer 3 pevnou součástí. Právě tento krok byl nutný, aby „nový“ prohlížeč k masám doputoval.
Dokonalosti tohoto procesu učinil Microsoft za dost, když ve Windows 98 vše zařídil tak, že Internet Explorer 4 sloužil jako vykreslovač prvků v oknech a byl tak de facto nedílnou součástí systému. Pak už to jelo na vlně, nejprve Internet Explorer 5 (bundle ve Windows 98 Second Edition i MS Office 2000) a posléze Internet Explorer 6 vyšplhaly podíl Internet Explorer na trhu prohlížečů k „téměř 100 %“ (podrobněji to shrnuje třeba Wikipedia).
Kdo tuto dobu zažil, ví, že Internet Explorer v době řad 5/6 sice nebyl úplně špatný (vlastně se v něm celkem dobře fungovalo, jelikož se pro něj optimalizovalo téměř 100 % webů), jen ty panely/taby chyběly. Zkrátka sice tehdy možná existovaly lepší prohlížeče, ale Internet Explorer byl dostatečně dobrý a většina uživatelů ani o alternativách nevěděla. Bodejť, když v době Internet Explorer 6 už Microsoft celých 5 let bundloval Internet Explorer do Windows.
Firefox vlastně nikdy nebyl skutečným vítězem, který by Internet Explorer (případně nyní Edge) smetl do propadliště dějin. To se nakonec povedlo až Googlu s Chrome a je fascinující, že se tak stalo. Zčásti si za to mohl a může Microsoft sám, jelikož po několik následných verzí Internet Exploreru se nechával kolébat úspěchem Internet Explorer 6 a inovace putovaly do prohlížeče veeeelmi pozvolna. Nicméně ani tento faktor ale není rozhodující: v mnoha ohledech je (byl) Firefox lépe použitelným prohlížečem, ale tak jasné vítězné tažení jako Chrome nezažil. Google zkrátka má výhodu svého „ekosystému“, do čehož můžeme zahrnout i Android.
Microsoft Edgium přichází
Microsoft tedy nyní došel do fáze, kdy jeho next-gen prohlížeč Edge, který se mermomocí snažil prezentovat světu jako lepší než Chrome i Firefox, neuspěl (rozhodně neprospěly ani uměle vytvářená omezení jako 4k Netflix na Edge). Firma hází ručník do ringu a přechází na „upravený Chrome“ – tedy pardon, vlastně na vlastní prohlížeč na bázi projektu Chromium (a to prozatím s určitými porodními bolestmi kolem rozšíření prohlížeče).
Satya Nadella
Principiálně se s koncem desktopového Edge neděje nic zásadního. Stejně jako na iOS či Androidu, i ve Windows nyní bude Microsoft ve svém webovém prohlížeči používat k vykreslování jádro někoho jiného. Na Androidu a iOS je to nativní prohlížeč systému, na Windows tak půjde prostě o Chromium. V zájmu Microsoftu je samozřejmě co nejlepší chod nového prohlížeče na Windows, takže jeho vývojáři již do projektu Chromium přispívají (byť zatím z jiných důvodů).
Edge končí
Prohlížeč Edge v současné podobě končí a přitom vlastně nikdy nedostal šanci. A může za to Microsoft sám. V letech, kdy dostupné verze Internet Explorer stály víc a víc za starou bačkoru, se lidé naučili používat Firefox či Chrome. Pak už nebyl jediný důvod, aby tento svůj zažitý prohlížeč nepoužívali i jinde, včetně Windows 10. Historie ukázala, že nakonec nebylo vůbec potřeba „rejpat“ do Microsoftu prosazením Ballott Screen (kde je dnes Opera? Inu, de facto používá Chromium jako základ).
Edge je též paradoxně obětí příliš úspěšného předchůdce. Tak dlouho IT lidé museli kvůli běžný uživatelům mít Internet Explorer jako synonymum pro „Internet“, tak dlouho učitelé museli nutit žáky pouštět věci v Internet Exploreru, tak dlouho byl Internet Explorer vetkán do Windows, až přejmenování na Edge (za současného zachování modrého e) prostě marketingově nefungovalo. Běžní uživatelé často ani nepoznali, že místo Internet Exploreru pouštějí Edge a že jde o jiný prohlížeč. Snad jedině podle vyhledávače Bing mohli rozpoznat, že na rozdíl od Chrome neumí to modré e dobře vyhledávat (ne každý rozlišuje prohlížeč a vyhledávač a snahy Googlu také osvětě nijak nepřispívají).
Ostatně Edge se, podobně jako Windows 10, rodil v bolestech. Ze začátku bylo jádro EdgeHTML chybové, prohlížeč stejně tak. Sami vývojáři v Microsoftu používali i Chrome (což dává smysl tak jako tak, právě s ohledem na standardní internetové služby či používané knihovny).
Google je zde podstatným hráčem v pozadí. Vzpomeňme slova Jona von Tetzchnera o tom, jak Google záměrně na svých službách kazí uživatelskou zkušenost lidem, kteří přijdou s prohlížečem Vivaldi, ač má stejné jádro prohlížeče jako Chrome. Toto bychom si mohli zjednodušit na konstatování, že Google si je zatraceně dobře vědom, že i Opera, Vivaldi, Firefox jsou dobré prohlížeče, které si s Google Docs či jinými službami poradí na jedničku, a tak pokud chce Chrome prosadit, musí svému záměru „vyjít trošičku v ústrety“. A v takovém prostředí Edge prostě nemohlo dobývat zpět ztracené pozice.
Edge? Jen další spálení se Microsoftu
Dovolím si tvrdit, že kolem pětiletky zhruba odpovídající období let 1999 až 2004 zažíval Microsoft poslední zlatou éru. Úspěšně přežil snahy o rozdělení firmy z monopolních důvodů (Gatesovo vystoupení před komisí je dnes již legendární), dobyl téměř 100 % trhu, mobilní Windows prakticky neměly v PDA segmentu konkurenci (ač už vystrkovala růžky) a Apple se teprve probouzel k plné síle své nové éry. Z Linuxu si většina microsofťáků dělala spíš legraci – byť dnes už s odstupem let můžeme říci, že interně už vzrůstaly obavy, což naznačovala i nepovedená Ballmerova vystoupení, ať již právě na adresu Linuxu, nebo o pár let později na adresu iPhonu. Steve Ballmer opravdu není hloupý člověk.
Microsoft obvykle řeší blížící se či již existující problémy „korporátním způsobem“. Zářným příkladem byly miliardy dolarů investované v Nokii, kteroužto investici firma nakonec prakticky kompletně odepsala jako ztrátovou. Podobně ztrátovým projektem je nyní i Edge.
Na druhou stranu se Microsoftu výborně daří. Dařilo se mu za Gatese, dařilo se mu za Ballmera a daří se mu i za Nadelly. Gatesova éra zakladatele dravým způsobem vybudovala společnost, která se stala impériem. Poté logicky musel nastoupit člověk schopný impérium udržet v chodu a dále rozvíjet pokud možno prověřenými cestami – tedy „byrokrat Ballmer“. Na konci této éry přišlo očekávané vystřízlivění, zjištění, že trh se mezitím vyvinul jinými směry a je tudíž potřeba jiné uvažování.
Jak ukázala éra nepovedeného systému Windows Vista, Steven Sinofsky takovým člověkem býti nemohl a vedení firmy tak udělalo správný krok a podobně jako Google sáhlo po osvědčeném manažerovi z vlastních řad, který je sice částečně již „korporatizován“, ale přesto si udržuje schopnost jiného nadhledu díky jinému vrozenému vidění světa (v tomto případě tedy indickému, či možná lépe řečeno nezápadnímu).
Co z Redmondu čekat
Za Satyi Nadelly přišel Microsoft s obratem o 180° oproti dřívějším prohlášením zejména Billa Gatese a částečně i Steva Ballmera, které v závěru byly spíš snahou o mírnění budoucích následků, sám si byl plně vědom potenciálu Linuxu. Je jasné, že pro firmu není příjemné, že už nemá plnou vládu nad trhem, že musí spolupracovat s řadou jiných subjektů, ale cesta lásky k Linuxu, spolupráce s hráči typu Red Hat či nákupy typu Xamarin a GitHub jsou kroky správným směrem pro další dekádu. Bez těchto kroků by Microsoftu hrozila velká rizika, byť nejspíš ne přímo existenční.
GitHub teď patří Microsoftu
Vlastně mě napadá, že s Nadellou to Microsoft provedl skvěle: hle, přichází nový šéf. Oba předchůdci jej vyzdvihnou. Nový šéf prohlásí, že Azure je z pětiny Linux a Microsoft miluje Linux, to vše s takovou samozřejmostí, jakoby to ani nikdy nebylo jinak. Bravurně zvládnuto.
Povšimnout si mimochodem v těchto věcech můžeme jedné věci. Ani ne tak třicátníků, kteří založili GitHub, ale nám známého ostřílence open-source světa a v mnoha očích zrádce. Miguel de Icaza si vždy šel svoji cestou. Ale když po projektech jako Midnight Commander či GNOME sběhl k podpoře tehdy čerstvé microsoftí platformy .NET a jazyka C#, začala na něj spousta lidí z linuxového světa dštít síru.
Dál šel svojí cestou, věnoval se .NETu, vývoji otevřené varianty Mono a příslušných nástrojů, založil komerční firmu Xamarin, aby nakonec akvizicí Xamarinu skončil v Microsoftu (kam se v roce 1997 neúspěšně snažil dostat do unixového Internet Explorer týmu). Mezitím třeba pěl ódy na Apple iPad a pramálo jej zajímalo, co si o něm jiní myslí. Nezajímá jej to nejspíš ani dnes. Zkrátka mimo .NET komunitu jsme o něm slyšeli jednou za pár let, ale vždy v souvislosti s něčím podstatným – zde tedy se změnou směřování Microsoftu jako takového.
Éra Microsoftu právě skončila
V tomto článku může ctěný čtenář cítit toto radikální prohlášení. Stojím si za tím, že éra Microsoftu skončila a konec Edge je toho dalším jasným důkazem. Skončila éra „klasického Microsoftu“, který „hudbu hrál a celý svět podle ní tančil“. Současný Microsoft je firmou, která se setsakra snaží se všemi vycházet tam, kde by jí jinak rychle ujel vlak a už do něj nedokázala naskočit. Tento vlak jí ujel v mobilech, a tak to zkouší s bezplatnými aplikacemi na Androidu či iOS. Tento vlak by jí ujel v cloudech ši poskytování řešení, a tak se snaží spolupracovat s Red Hatem (například). Tento vlak by jí ujel i s poslední generací vývojářů, a tak kupuje GitHub či Xamarin.
Azure je osídleno tučňáky
Nadále existují z pohledu běžného uživatele dva významné pilíře z éry klasického Microsoftu, které se podařilo udržet. Jedním je operační systém Windows, druhým pak kancelářský balík Office. Udržet se je ale podařilo za cenu nemalých finančních ztrát, neb Windows už firma pomalu ani neprodává, verzi 10 se zoufale snažila více než rok vnutit každému uživateli předchozích dvou verzí a ty tam jsou doby, kdy balík Office stál tři průměrné platy: dnes koupíte rodinnou licenci za zlomek této ceny.
Aby si Microsoft udržel své objemy příjmů/zisků, musel v posledních 20 letech značně změnit složení produktů, ze kterých mu zisky plynou. Ze stejných důvodů nyní končí EdgeHTML: přechod na Chromium umožní lépe kooperovat se zbytkem světa (který v drtivé většině na Chromiu jede) a současně šetřit za vlastní in-house vývoj. Tohle už není ten Microsoft, který jsme tak rádi nenáviděli před 15 lety. Tohle je Microsoft, který nadále dělá velmi pragmatická to rozhodnutí a ta se tak nějak shodují s posuvem světa k open-source. Nic víc, nic míň.
