Jaká to vlastně byla válka? Během svého studia na gymnáziu jsem se učil v hodinách občanské nauky, že války se dělí na obranné a útočné, později jsem se na vysoké škole v hodinách marxismu-leninismu dozvěděl, že jsou války spravedlivé a nespravedlivé, nyní jsem se v televizi dozvěděl, že se jedná o válku preventivní. Tato válka měla být podle prohlášení amerických generálů a politiků jako žádná jiná před ní. Ve válce bylo použito nejmodernějších zbraní, nejmodernější naváděcí a telekomunikační techniky, široce byla využita mediální propaganda. Vnější projevy této války jsou však dost podobné s válkami minulými – rozbombardovaná města, tisíce mrtvých vojáků, stovky mrtvých civilistů, nemocnice plné zraněných nevinných lidí, nedostatek potravin, léků, zničená a rozvrácená země. V čem tedy byla tato válka tak jiná? Hodnocení nechám na povolanějších. Já se ve svém článku soustředím pouze na tři malé detaily z této války, momenty, které souvisí s tím, co jsem nazval v nadpise e-válkou.
I. e-propaganda – Ganda worm
Krátce po zahájení války v Iráku varoval v časopise Computer Times Charles Cousins, marketingový ředitel pro Asii společnosti Sophos (se sídlem v Británii), která se specializuje na antivirové programy, před virem nazývaným Ganda worm (W32/Ganda-A). Virus proniká na počítače uživatelů pod pláštíkem ankety o válce v Iráku, láká uživatele PC např. na americké družicové snímky iráckého bojiště a obrazovými montážemi prezidenta George W. Bushe, které lze použít jako spořiče obrazovky. Vzhledem k zájmu o konflikt existuje velké riziko jeho šíření, uvedl Cousin. Allan Bell z kalifornské společnosti Network Associates, zaměřené na ochranu obchodní elektronické korespondence, nevyloučil irácký původ viru. Řekl : „Irák a další méně rozvinuté země mají rovněž vysoce zkušené programátory schopné vytvářet složité viry“.
Nechávám na čtenářích, aby se sami pokusili nalézt odpověď na starou právnickou otázku „Quo bonum?“ (komu prospěšné).
Nabízím i možnost ztotožnit se s jednou z těchto tezí:
Iráčtí crackeři se snažili poškodit data běžných uživatelů na počítačích „koalice“ a bojovali tak v řadách Saddama Husajna.
Snahou výrobce viru je rozsévat nenávist proti Iráčanům (pokud vám irácký vir smaže data z disku, bude pro vás přijatelnější potrestání „viníka“) poněkud absurdní může být domněnka, že by mohlo jít o nepřímé potrestání těch, kdo se zajímají o válku v Iráku a dychtí po datech, která by mohla hypoteticky diskreditovat koalici???
Pro někoho může být výše uvedený příběh naprostou banalitu, maličkostí, která snad s válkou nemá nic společného, ale může se stát, že někdo jiný (nebo třeba některá bezpečnostní složka) vyhodnotí takovou událost jinak, např. jako signál, že e-válka začala.
II. e-propaganda a e-boj : al-Džazíra
Druhý příběh je příběhem propagandy, který je ukončen ne-li e-bojem, pak určitě e-útokem. Katarská televize al-Džazíra byla během války zdrojem informací a pohledů z druhé strany konfliktu – arabského světa. Vysílala nejen propagandistické šoty, ale často také odvysílala zprávu, která do té doby nebyla v ostatních médiích zveřejněna. Během války se stalo pravidlem, že teprve po zveřejnění jejích záběrů zničených civilních cílů byly tyto zásahy přiznány anglo-americkou koalicí. Fotografie mrtvých Iráčanů a plačících dětí, které byly dostupné na webovské stránce této televize, přejala média celého světa. Záběry válčících stran z přístavu Umm-Kasr této televize dva dny poté, co byl oznámeno dobytí přístavu, mohlo být jistě spojencům také nepříjemné. Ostatně několikanásobné ohlášení válečného úspěchu dobytí tohoto přístavu spojenci zavdalo příčině ke vtipu, který byl rozesílán e-mailem i v Čechách: „Anglo-americká koalice oznámila dobytí města Umm-Kasr. Je to už čtvrtý Umm-Kasr dobytý od začátku války.“
Je jasné, že ze strategického hlediska bylo potřeba takovýto zdroj informací umlčet. A tak se stalo, že katarská televize al-Džazíra zmizela ve středu 26. 3. 2003 z Internetu. Její webové stránky údajně napadla skupina počítačových pirátů podepsaná jako „patrioti, jednotky domobrany a kyber svobody“. V hackerském světě je tato skupina zcela neznámá a jednalo se o její první „úder“. Místo zpravodajství zde umístila tato skupina výzvu „Ať zní svoboda“ napsanou přes vlajku Spojených států oříznutou do tvaru zmíněné země. V dolní části stránky pak byl umístěn slogan „Bůh žehnej našim vojenským jednotkám!!!“.
III. e-boj : Racal Jaguar V
Poslední příběh je již příběhem o konkrétním e-boji. Boji, který (pokud je to pravdou) rozhodl válku v Iráku. Z historie je jasné, že pravou skutečnost se nedozvíme příliš brzy a budeme muset čekat na otevření vojenských archivů 10–20–50 let. Obdobně jako informace o prolomení Enigmy (šifrovací stroj německého wermachtu) za druhé světové války byla dostupná až po desítkách let a některé detaily byly zveřejněny až po 40 letech.
Příběh začíná v roce 1985, kdy Saddam Husajn nakupuje od firmy Racal na ukázku první kus šifrovací radiové stanice Racal Jaguar V. Jedná se o vojenský bezpečný radiový systém, toto zařízení obsahuje dva základní bezpečnostní mechanismy: šifrování hovorů (scramble) a neustálou změnu frekvence (určenou klíčem), frekvence se mění 200× za vteřinu a útočníkovi se tím výrazně ztěžuje zachycení přenášené zprávy. Testy na irácké straně pravděpodobně dopadly dobře a v roce 1989 kupuje Irák od svých britských spojenců nejprve 13 kusů těchto zařízení a koncem téhož roku dalších 2000 kusů (v hodnotě 52 milionů US dolarů). Připomeňme, že tehdy byl režim Saddama Husajna bezvýhradně podporován americkou a britskou vládou ve svém boji proti Iránu a nebyl důvod v bezpečnost těchto zařízení nevěřit. Toto dřívější spojenectví připomíná jeden velice trpký vtip, který také doputoval do mé e-mail schránky (tyto e-maily a vtipy samozřejmě patří také do kategorie e-propaganda):
- Pane prezidente Bushi, máte důkazy, že Irák má zbraně hromadného ničení?
– Ano, máme schované stvrzenky o zaplacení.
V případě šifrovacího zařízení Jaguár V si neschovali Britové jen stvrzenky, ale, jak uvidíme dále, pravděpodobně ještě něco více.
Příběh pokračuje začátkem dubna 2003. Americká vláda připravuje veřejné mínění na dlouhé boje, které čekají spojenecká vojska při obléhání Bagdádu. Vstup do Bagdádu je očekáván s napětím a veřejnost očekává prudké a nemilosrdné boje. Američané se bojí o své chlapce, kteří budou krvácet v ulicích města.
Stává se však něco zcela neočekávaného. V pondělí 7. 4. 2003 Fred Swan, velitel amerického neviditelného bombardéru, který se právě nachází nad pouští v západním Iráku, dostává rozkaz zničit cíl. Nadiktovány jsou mu souřadnice a pak je z velitelské věže doplněn rozkaz, který upřesňuje cíl a význam jeho mise: „Kill Saddam Hussein“. Osobně sice nevěřím, že by o konkrétním cílu mise věděla kontrola na naváděcí věži, ale převzal jsem toto tvrzení z „Pentagon reporters“, kterému to v telefonickém interwiev tvrdil přímo sám Fred Swan.
Dvanáct minut po tomto rozkazu jsou shozeny čtyři speciální dva tisíce liber vážící bomby z výšky 6000 metrů na restauraci ve čtvrti Mansour, kde se měl Saddam nacházet. Bomby byly naváděny pomocí satelitu a cíl zasáhly naprosto přesně. Na místě zůstal jen kráter o velikosti 60 stop.
Zatím stále není jasné, zda byl Saddam při útoku skutečně zabit. Britské zdroje se domnívají, že ne, CIA oznámila úspěšný zásah, ale později nebyl potvrzen. V každém případě byl účinek naprosto neočekávaný, obrana Bagdádu se zhroutila. Následující den vjíždí americké tanky téměř bez odporu do města a do konce týdne je jasné, že je konec války. Zbývají jen drobné, z vojenského hlediska již bezvýznamné cíle. V ulicích se přestalo bojovat, ale začíná se rabovat a také začíná vyřizování účtů, vytváří se domobrana , Američané nezasahují, neboť vítězové se nechtějí vměšovat do vnitřních záležitostí iráckého lidu.
Vraťme se k tomu, jak se vlastně Američané dozvěděli místo schůzky Saddama Husajna s jeho nejbližšími. Na setkání měla být údajně projednávána obrana Bagdádu a případně odchod do exilu. Zpočátku se objevilo tvrzení, že informace byla získána na základě rozluštění komunikace nejvyššího iráckého velení. Později již bylo jen oznámeno, že informace byla získána ze tří nezávislých důvěryhodných zdrojů.
Snažil jsem se proto získat další detaily k možnému luštění irácké komunikace. První vyhledávání googlem (Saddam AND jaguar) dopadlo nečekaně dobře – 8000 odkazů. Bohužel odkazy se týkaly nákupů aut značky Jaguár bývalým diktátorem. Teprve hledání Saddam AND jaguar AND code je úspěšné a vrací články, které potvrzují, že při určení místa výskytu Saddama bylo využito zpráv předávaných šifrovým systémem Racal Jaguar V (zdroje: Guardian, Cipherwar, New York Post).
Prolomení komunikace se podle těchto zdrojů podařilo Britům a informace o možném luštění byla předána Američanům krátce před začátkem války. K dispozici jsou zde v zásadě dvě hlavní hypotézy. První tvrdí, že šifrování bylo zastaralé a šlo prolomit, a druhá tvrdí, že dodaná zařízení byla Brity modifikována a nebyla bezpečná již v roce 1989. Prvou hypotézu vyslovuje Steven Aftergood (a senior intelligence technology researcher at the Federation of American Scientists). Tvrdí, že technologie byla dvacet let stará a není tedy divu, že šlo použité kryptologické algoritmy polomit. Druhá hypotéza vyplývá z tvrzení některých vojenských bezpečnostních expertů (např. Ruperta Pengellyho), kteří tvrdí, že britská vláda by koncem devadesátých let nevydala exportní povolení na vývoz bezpečného šifrovacího zařízení, kdyby si nebyla jista, že toto zařízení je možné prolomit (např. speciální „vývozní úpravou“ – tzv. zadní vrátka).
Skutečná válka prakticky skončila. A e-válka? Americký úspěch v závěrečných bojích, kdy se jakoby mávnutím kouzelného proutku zhroutila obrana Bagdádu, umožnila úspěšná e-válka – zachycení důležité zprávy a její následné vyluštění (hypotéza I.) nebo včasné dešifrování (hypotéza II.).
Zbývá tedy již jen e-propaganda. Je zřejmé, že koalice si po celou dobu války uvědomovala její veliký vliv a snažila se jej využít ve svůj prospěch. I po válce bude dále využívána. Nádherným příkladem je okamžitá realizace spojeneckého televizního vysílání v Iráku. K iráckému národu minulý pátek v televizním přenosu promluvili i představitelé vítězné koalice. Celý článek zakončím posledním vtipem ze série e-propagandy (tentokráte pacifistického hnutí), která byla rozesílána minulý týden po českém Internetu: „Po ukončení bojů bude Irák rozdělen na zóny. Budou to zóny Natural, Natural plus a Diesel.“
ČLÁNKY DO MAILU